10 největších hloupostí, kterými si ženy komplikují život

1. Hloupá odevzdanost

Kolem roku 1830 lord Byron napsal: „Pro muže je láska něco navíc. Pro ženu je to celý její svět.“ To platí i dnes. Muž je pro mnoho žen středobodem světa a často jsou mu schopny obětovat všechno, včetně vlastní hodnoty, jen aby nemusely prokázat svou samostatnost.

Whitney Hustonová jednou řekla: „Od ženy se očekává, že bude mít manžela. Podle toho svět určuje naši cenu a podle toho my hodnotíme samy sebe.“ Ještě dnes si mnoho žen myslí, že bez vztahu jsou nikým. Největším problémem žen ale není absence muže, nýbrž absence životních cílů a vědomí vlastní hodnoty.

Aby měly vztah, jsou mnohé ženy schopny přehlédnout fakt, že jejich milý je alkoholik, tyran, nezodpovědný nebo narkoman. Tyto ženy si udělají v životě cíl z toho, že se položí jako oběť na oltář partnerovy bolesti nebo slabosti. Přitahuje je pomyšlení, že partner závislý na jejich péči, je neopustí. V konečném důsledku jsou takové ženy jednoduše zneužívány.

Ženy tolik touží existovat prostřednictvím mužů, že jim uniká, jak dobrým příkladem pro ně může být mužské chování. Pokud jde o náhled na život a na vlastní identitu, můžeme se toho od mužů hodně naučit. Upřímně věřím, že bychom vedly plnější život, kdybychom od mužů pochytily trochu té jejich sebejistoty, odvahy, cílevědomosti, smyslu pro čest, trochu fantazie, usilovnosti a tak dále.

Jakmile se ženy rozhodnou pro odvahu a pro vlastní životní cíle, přestane jejich okolí slýchat: „Já vím, že lže (podvádí, krade a kdovíco), jenže mě je devětatřicet. Co když už nikdy nikoho nenajdu?“ Nebo: „Já vím, že bych to s ním měla skončit. Jenže sotva na to pomyslím, je mi hrozně.

2. Hloupé námluvy

Miliony popelek po celém světě, které smutně hledí přes špinavá okna svých pokojů čekajíc na svého prince, nakonec vezmou za vděk prvním „špinavým zahradníkem“ (alkoholik, tyran, narkoman, nezodpovědný, atd.), který pracuje v zahradě pod oknem.

Pokud si nejste jistá svým chováním. Pokud máte sklon říkat děkuji každému, kdo vám věnuje trochu pozornosti. Pokud se spokojíte s tím, co se vám nabízí a nevybíráte si to, co vám osobě vyhovuje. Pokud jste při setkání s mužem připravená sama pro sebe křičet: "Hurá, už nejsem sama." Znamená to, že máte problém. Dát se dohromady s mužem jen proto, abyste se zbavila osamělosti, je únik z reality.

Na schůzky chodíme proto, abychom si vybíraly, a ne aby si někdo vybíral nás. Bohudíky žádná z nás není Popelkou, což je mimochodem ten nejlepší příklad ženy, jež čeká, až přijde nějaký muž a dá za ni její život do pořádku. Je smutné, že jsme vyrůstaly s vírou v tyhle pohádky, a zjištění, že je v životě vše jinak, nás zaskočilo. V opravdovém světě se o svůj růst musíme postarat samy. Jedině potom dokážeme počkat až do chvíle, kdy potkáme toho pravého.

Co nás to vlastně přivádí do náruče „nevhodných“ mužů? Úleva, že už nejsme samy, vděčnost, že si nás vybral, a panika, která se nás zmocní, kdykoliv svého partnera ztrácíme z očí. Není lehké si přiznat tyto pocity. Jsou totiž jasným přiznáním strachu ze života, z dospělosti, ze zodpovědnosti a samostatné existence. Jsou to však pocity normální a přirozené. Pamatujte si, že kvalita našeho života a naše uspokojení pramení právě z toho, jak se k těmto svým strachům postavíme. Když se je pokusíme zakamuflovat nějakým nevhodným vztahem, určitě nám to sníží sebevědomí. Můžete utéct sama před sebou, nikde se však neschováte.

3. Hloupá oddanost

Je opravdu frustrující poslouchat stále znovu, jak ženy, které si špatně vybraly partnery, opakují „jenže já ho miluju“, a tím zdůvodňují, proč s ním zůstávají. Tyto ženy mužům vděčně tolerují chování, které by průměrný muž nestrpěl ani pět vteřin. Jejich definice lásky zní: závislost.

I když na každém rohu všechny ubezpečují o tom, že jej milují, samy pro sebe si říkají:

• „Když mě nechce, znamená to, že nejsem dost dobrá.“
• „Už nikdy nenajdu nikoho, kdo by mě chtěl.“
• „Nechci zůstat sama.“
• „Tohle je lepší než nic.“
• „Je mi dvacet devět (39, 49, 59…) a mám strach, že už je pozdě.“
• „Nevěřím, že bych mohla najít někoho lepšího.“
• „Někdy není tak zlý.“
• „Stejně nevím, co bych měla dělat.“
• „Moje vlastní problémy mě tak ničí, že o nich nechci vědět. Uklidňuje mě, že se mohu zabývat jeho problémy“
• „Když o něj pečuji, zdá se mi, že můj život má nějaký smysl.“
• „Mám strach z neznáma, v sobě i v okolním světě.“
• „Mohlo by to být horší.“
• „Člověk tak těžko hledá lidi, se kterými ho to baví.

Všímáte si dvojího metru, který panuje ve společnosti? Ženy často ignorují mnoho věcí, které by jim jinde vadily, ale když se jedná o jejich vyvoleného, dokáží zavřít obě oči. Ale proč smiřujeme s něčím, co ve skutečnosti nechceme, nestavíme se k mužům kriticky a vše podřizujeme lásce? Je to proto, že nevěříme samy v sebe.

Když políbíte žabáka, nepromění se v prince. Zbude vám sliz v ústech a ohavná vzpomínka. Nepleťte si vztah či lásku s dobrým chováním, svými fantaziemi, poučkami z knih nebo sexem. Emoce často zkreslují realitu. K hodnocení muže používejte rozum. Pravou lásku nezažijete, dokud se nenaučíte mít rády samy sebe. Jednejte! Zasloužíte si to nejlepší.

4. Hloupá vášeň

Je zřejmé, že muži a ženy mají k sexu různé postoje. Ženy si jej totiž přikrášlují romantickými představami. Věří, že tento "jednoduchý pohyb" zavazuje může k nějakým povinnostem, že se tím mění na oběti a často oběti i musí dělat. Ve všech otázkách týkajících se tohoto aspektu vztahu je lepší nikam nespěchat. Nechte "jablko dozrát."

Intimita a styk jsou dvě různé věci. Intimita neznamená, že jste schopni se milovat – to dokáží i vinné mušky. Intimita je schopnost dvou lidí mluvit o věcech, od sexu až po všechny ostatní věci života. Proto je dobré se řídit jednoduchou radou – Nedělat s konkrétním člověk nic, o čem byste s ním nemohly mluvit.

Bez ohledu na to, kolik je vám let, sex je sice závratná zkušenost, ale není v jeho moci dodat vyšší hodnotu vaší osobnosti nebo vašemu vztahu. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Když začnete se sexem příliš brzy, budete se cítit ještě více pošpiněna a ještě zoufalejší – a strašně sama.

5. Hloupé soužití

Alespoň stokrát už každý z nás slyšel názor, že před svatbou je dobré prožít nějakou dobu společně, aby se dva vzájemně lépe poznali a po svatbě doma nenašli "zajíce v pytli". Nicméně, zajíce v pytli stále nacházíme. Podle statistik je míra rozvodovosti mezi těmi, kteří spolu žijí před manželstvím, mnohem vyšší než u těch, kteří šli rovnou k oltáři.

Jde o to, proč žena souhlasí se soužitím mimo manželství. Je to tak trochu kapitulace: muži se bojí "oficiální" odpovědnosti a ženy se rozhodly vyjít jim vstříc. Žena se společným bydlením souhlasí ne proto, aby jej skutečně poznala, ale aby si jej udržela.

On si myslí: „Uvidíme, jestli se mi to bude líbit každý den.“
Ona si myslí: "Musím se snažit, aby mu se mnou bylo dobře i dnes.“

Je jasné, že taková "dohoda" nebude fungovat věčně. Je to utopie z obou stran. Skutečná tragédie pak nastane, když se vinou dostupnějšího sexu do této situace narodí dítě. Stává se produktem domova, který ve skutečnosti nikdy neexistoval, a přece je rozbitý.

Rada na závěr? Abyste přiměla muže, aby vás respektoval, nikdy neustupujte ze svých potřeb. Nespokojte se s málem. Nemůže-li muž respektovat vaše potřeby, je lepší se s ním rozejít.

6. Hloupé naděje

Následující řádky jsou věnovány ženám, které se provdaly za „muže svých snů“ a teď žijí s pocitem, že se jejich sen proměnil v noční můru.

Otázka: Jak je možné, že jeho vlastnosti, které vás v době námluv tak okouzlovaly, vás teď doslova odpuzují?
Odpověď: Jednoduše. Jste zklamaná. Přitom váš vztah ohrozily vaše vlastní fantazie a naděje.

Ženy si často podvědomě vybírají určitého muže, aby uspokojily své dávné potřeby a nesplněné touhy – často potřebují, aby jim muž vyléčil jejich emocionální rány a komplexy z dětství. A když to muž neudělá, začnou ho nenávidět.

Když si ho vezmete a potom ho nenávidíte, hledejte zdroj nenávisti ve svém nitru. Dokud si tohle nevyjasníte, můžete se vdávat a nenávidět a vdávat a nenávidět a vdávat a nenávidět – a myslet si, že každý muž je problematický.

7. Hloupé početí

Vrcholem většiny vztahu je zplození potomka. Lidé k tomuto kroku ale málokdy přistupují ze správného důvodu. Jaký je ten správný důvod pro vznik nového života?

Je takovým důvodem láska? Je to určitý věk? Nebo touha našich rodičů po vnoučeti? Snaha vyrovnat se ostatním našim těhotným kamarádkám? Nebo potřeba důkazu, že jsme plodné? Chceme si v dítěti vyrobit někoho, kdo nás bude mít rád? Nebo chceme těhotenstvím někoho donutit, aby si nás vzal? Nevíme, co se svým životem? Nebo má dítě vyléčit nějaké naše trápení? Povšimly jste si, co mají tyto věty společného? Jsou to nejtypičtější důvody, proč se rozhodujeme pro těhotenství – a přitom se vůbec neohlížíme na zájmy budoucího dítěte.

Jakýkoliv z těchto důvodů přitom ženy tlačí do nesprávných manželství a vztahů. A co víc, nutí je v nich i zůstávat. Jediný pravý důvod, proč mít dítě, zní následovně: Dítě se má narodit, když vy a váš dospělý partner (tj. manžel) máte zájem, úmysl, schopnosti a nezbytné prostředky k tomu, abyste se stali rodiči a jste připraveni obětovat svůj čas, péči a peníze na to, aby se vašemu dítěti dostalo potřebné opory, bezpečí, lásky a vzdělání.

8. Hloupé otroctví

Není v přírodě zuřivější bytosti nad samici, jejíž mláďata jsou ohrožena. Lidské bytosti jsou nejvyvinutější ze všech živočichů. Zachovali jsme si jen málo instinktivních reakcí nebo reflexů. Máme vysoce vyvinutou mozkovou kůru, a tudíž se dokážeme povznést nad instinkty a rozhodovat o svém jednání. V tom je naše jedinečnost. Někdy je nám ovšem i ke škodě.

Lidské matky ovšem necítí ke svým dětem stejnou lásku. Velmi často se stává, že nevhodně vybraný partner otupuje jejich mateřský pud a ony dají přednost jemu před dítětem. Své dítě vystavují špatnému chování partnera a v horších případech se kvůli němu dítěte vzdají. Často se vymlouvají, že nemají na vybranou, protože jim chybí vzdělání, nedovedou vydělat dost peněz pro sebe a své děti nebo nevědí, kde získat jakou podporu. Na těchto alibi je vždy zrnko pravdy. Pro to, že vystavují nebezpečí své děti, ale neexistuje žádná omluva.

Matky, nedovolte nikomu, aby ubližoval vašim dětem. A neobětujte své děti, abyste udělaly radost svému muži nebo abyste si potvrdily své fantazie o oddanosti špatnému rodiči. Muž, který po vás chce, abyste jednaly proti mateřskému pudu, vás rozhodně nemiluje. Chce vás proto, abyste uspokojovala jeho potřeby. Máte-l i pocit, že takový partner uspokojuje i vaše potřeby, znamená to, že se musíte podívat s otevřenýma očima do své vlastní duše.

9. Hloupá bezmocnost

Malé holčičky dobře vědí, kdy se zlobí. A nemají žádné problémy, jak to dát svému okolí najevo. Co se to s nimi stane, když dospějí v ženy a mají pádný důvod k hněvu? Většinou propadnou sebelítosti, sebeobviňování, depresi, pochybnostem o sobě, zmatku a jiným stavům duše, které jim nedovolí postavit se k problémům objektivně a s odvahou.

Hlavní problém spočívá v tom, že ženy mají příliš velký strach, co se stane, když dají svůj hněv najevo. Kamenem úrazu je opět nízké sebevědomí a vědomí vlastní hodnoty.

Svůj hněv potlačují tehdy, když se obávají toho, že by tím prozradily, jak jsou zranitelné nebo tehdy, když se bojí nesouhlasu či trestu. A tak celou věc raději přehlížejí nebo se projevují jako zmatené nebo zraněné, či upadnou do deprese. Ve chvílích, kdy by měly ženy projevit svůj hněv, zakoušejí namísto toho pocit ublíženosti. A dokud se žena trápí, nepodnikne žádný aktivní krok, aby špatnou situaci zlepšila nebo z ní unikla.

Pocit vlastní ceny získáme jedině tehdy, když budeme věřit, že existuje určité nezcizitelné právo na respekt, úctu, oddanost, péči a lásku. A pak si je musíme zasloužit odvážným jednáním ve svůj prospěch ve všech sférách svého života: v práci, mezilidských vztazích i v lásce. Odvážně se rozhodovat a odvážně jednat znamená dojít k vědomí vlastní ceny.

10. Hloupé odpouštění

„Já vím, že je nevěrný, panovačný, necitlivý, hrubý, že pije… Ale jinak je to docela…“

Všimly jste si někdy, jak nehybná je kudlanka nábožná, bez ohledu na to, co se děje kolem? Jediná bytost, která dovede být stejně trpělivá, je žena. Vymyslí si milion výmluv, proč se nemůže vyhnout hrozícímu neštěstí nebo vymanit z maléru, ve kterém vězí.

Vymlouvá se na praktické důvody, na nesobeckou lásku, povinnosti a závazky. Jsou to všechno vysoké ideály, a proto jako výmluva dobře poslouží. Když však půjdete trošku do hloubky, najdete tam strach, pochybnosti o vlastní hodnotě, obavy z nepříjemností a navyklé stereotypy, které panovaly v ženině rodině v jejím dětství.

Ženy se strašně nerady smiřují s tím, co ve skutečnosti přijaly a s čím se stejně nakonec vyrovnají. Myslí si, že nekonečné protesty, vystupování v roli obětí a nešťastnic je zbaví zodpovědnosti za vlastní rozhodnutí.

Samozřejmě, že máme strach pohlédnout pravdě do očí. A někdy je jednodušší vyhnout se rozhodnutí a nic neměnit. Abychom se vyhnuly bolesti, můžeme se k něčemu uchýlit: ke hněvu, k drogám, jídlu, milostným aférám, utéct se do nemoci nebo propadnout depresi, pohrávat si s myšlenkou na sebevraždu, střídat terapeutické skupiny – zkrátka k čemukoli. Jediná správná cesta přitom vede přes konfrontaci s realitou uvnitř nás samých.

Ženy se do vztahů se špatnými muži nedostávají z hlouposti, ale protože se orientují na život, v němž je méně odvahy, nezávislosti a kreativity, než by mělo být. Proto si vybírají muže, za které se mohou schovat. To je ale špatné a smutné. Uvědomte si, jakého muže asi získáte, když hledáte, kam se schovat. Jistě to nebude někdo, kdo touží po rovnocenném partnerovi a po vztahu plném vzájemné úcty. Skončíte s někým, kdo má rád vždy navrch. A pro vás, která jeho chování budete muset snášet, to nebude nic příjemného. Vaše pozice je žalostná, protože jste tak nemístně závislá. A tak musíte přistoupit na všechno.

Když žijete s mužem, který dělá různé špatnosti (je násilnický, autoritativní, pije, fetuje, páchá trestné činy atd.) a máte s ním spíš soucit a zdráháte se něco řešit, nemáte asi moc vysoké mínění o sobě ani o svých životních možnostech.

Z této situace se dostanete jedině tehdy, když se nebudete řídit svými obavami, ale poslechnete hlas svého rozumu. Udělejte to, co byste poradily druhým: odejděte, věnujte se svému růstu, pracujte na změně, nevyhýbejte se různým náročným úkolům. Tak na sebe uděláte dobrý dojem a zvýšíte si sebevědomí. Přestaňte spočívat na ubohých vavřínech vědomí, že jste dospělým dítětem svých rodičů, kteří (každý si doplní sám). Tím se jen utvrzujete ve své slabosti. Udělejte jedinou správnou věc… a neříkejte, že nevíte, která to je. Nenechte se uvláčet strachem, leností a zbabělostí.



Autor: Mak

10 největších hloupostí, kterými si ženy komplikují život. Láska je žen je bezmezná a mnohdy ji darují těm, kteří si ji nezaslouží na úkor sebe. Ženské hlouposti ve vztazích.
Zdravá výživa