Modrá linka: Když je domov bolavé místo...

To, co se děje jí, se týká i mně, domácí násilí. Poprvé jsem to v duchu pojmenovala. Domácí násilí. U mne doma. Násilí na mně. Já to dopustila, já ho tak vychovala, já to tak nechala….Zasloužím si to.“

„Já se nedivím, že tě táta opustil, spíš se divím, že to neudělal dřív. Jsi hnusná a k ničemu. To nejsi schopná udělat ani večeři? Vždyť tu není co k žrádlu…“

„…musím to vydržet. Za chvilku to přejde, když nebudu nic říkat, přestane ho to bavit.“

„Slyšíš, co mám jako jíst?“

„Je tam přece šunka, sýr a chleba. I paštika a rajče i paprika.“

„Cože? To nemyslíš vážně…? Já tě…“

Domácí násilí má mnoho podob

Dopouští se jí partneři, děti na svých rodičích, rodiče na dětech či další lidé, kteří žijí ve společné domácnosti. Blízcí lidé. Tam, kde je naše doma. Doma, kde má být bezpečno. Proto je to tak těžké, bolavé a smutné. Doma je jedno z nejdůležitějších míst v našem životě a potřebujeme se tam cítit dobře.

Je obtížné si to připustit a dle našich zkušeností z linky důvěry dost dlouho člověku trvá, než si řekne o pomoc a vlastně si dovolí a připustí, že si zaslouží pomoci. Najít odvahu sám sobě přiznat, že doma není něco v pořádku, je těžké. Člověk, který má rád své blízké (partnera, rodiče nebo děti) se cítí nesvůj vyrukovat s tím, že se děje něco, co je špatně a co (nebo kdo) mu ubližuje.

Vyslovit to nahlas

Prvním krokem z tohoto trápení však bývá právě to, že sebereme odvahu, uvědomíme si, že my neděláme nic špatného, a svěříme se někomu s tím, co se děje. Druhý člověk, může mít patřičný nadhled a může pomoci se v celé situaci zorientovat, co už je přes čáru a co se stát může.

Důležitým bodem je také dovolit si odsunout myšlenky na budoucno, co bude až to začnu řešit, zůstanu sám, bez partnera, rodičů či dítěte. Tyto myšlenky nás pak blokují, vyvolávají strach až úzkost. Pro začátek opravdu stačí se někomu svěřit a vše si v klidu promyslet. Někdy pomůže se obrátit na své známé, sousedy či další příbuzné. A někdy je potřeba odborná pomoc.

Organizace, které mohou pomoci

Organizace jako Rosa – centrum pro ženy, Persefona či Bílý kruh bezpečí pomáhají přímo obětem těchto činů. A přijít na to, co zrovna potřebuji a jaký udělat další krok, mohou pomoci linky důvěry. Pracovníci na nich jsou připravení vyslechnout a společně s volajícím či píšícím najít možné kroky k řešení. Důležité je, nebýt na vše sám.

Člověku se uleví třeba jen na chvíli, odpočne si a může dělat postupné kroky, na které je připraven.
I když jsou to situace těžké a emocionálně vypjaté, řešení jistě mají a není nutné, aby kdokoliv z nás dovolil druhému způsobovat psychické či fyzické rány. Není nutné, abychom se nechávali omezovat a žili život, ve kterém není bezpečno.

Pokud se vám někdo svěří, že to doma není lehké a necítí se tam bezpečně. Oceňte toho člověka za to, že se právě vám svěřil. Věřte, že to není lehké říkat zranitelná místa, zvlášť dospělým. Nesnažte se řešit záležitost za dotyčného, nabídněte mu oporu či pomoc jen ve věcech, které určitě zvládnete a do ničeho jej netlačte. Mohlo by to spíše uškodit než situaci zlepšit.

Přejeme Vám, abyste se do podobných situací nedostali, a pokud přece, abyste z nich bez velkých zranění dokázali vyjít.

Modrá linka

Modrá linka: Když je domov bolavé místo...Psychické nebo fyzické týrání je problém, který trápí mnoho lidí. Týrané nejsou jen děti a ženy, týká se to i mužů.
Zdravá výživa