Erich Fromm: Úkolem člověka je, aby zrodil sám sebe

Fromm věřil, že život je sám o sobě plný bolesti. Učinit ho snesitelným lze jedině tím, že mu dáme smysl a budeme hledat a budovat své vlastní já. Vrcholným cílem lidského života je rozvíjet to, co Fromm označil jako "nejcennější vlastnost, kterou je člověk obdařen", totiž, "milovat život".

Život je neodmyslitelně spjatý s utrpením, protože člověk žije uprostřed sváru. Neustále se snaží vybalancovat svou individuální povahu, tedy svou existenci jako samostatného jedince - s potřebou vytvářet kontakt. V jádru lidské podstaty je schopnost žít ve společném vztahu s ostatnímu, tj. žít v souladu s přírodou a ostatními lidmi. Přesto vnímáme, že jsme se vzdálili přírodě i ostatním lidem. A co je horší, máme jedinečnou schopnost vnímat toto oddálení a uvažovat o své izolaci.

Fromm vysvětloval toto vzdálení se přírodě vznikem intelektu, který umožnil vnímat oddálení. Právě schopnost racionálně uvažovat nám dovolila překročit hranice přírody. Poskytla nám schopnost žít produktivní život a dopřála nám intelektuální nadřazenost, ale taky možnost pochopit, že jsme v tomto světě sami.

Řešením proti úzkosti je najít smysl život

Rozum nám umožnil vnímat vlastní smrtelnost a smrtelnost našich blízkých. Toto poznání vytváří soustavný zdroj napětí a pocit nesnesitelné osamělosti, který se stále snažíme překonat, proto základní stav lidské duše představuje úzkost a beznaděj. Fromm však tvrdí, že je tu naděje, protože člověk dokáže překonat pocit izolace a odcizení tím, že najde smysl svého života.

Přestože nás to nutí, abychom se stali svobodnými a neopakovatelnými bytostmi, vnímáme potřebu být v kontaktu s ostatními. Někdy tak činíme tím, že hledáme útěchu v přiřazení k nějaké skupině nebo autoritě. To je však chybný přístup, míní Fromm, protože základním smyslem našeho života musí být objevovat sám sebe, své skutečné nezávislé já, vytvářet vlastní názory a hodnotový systém, místo abychom přitakávali konvenčním či autoritářským normám.

Pokud předáme odpovědnost za našeho rozhodování jiným lidem či institucím, odcizujeme se sami sobě. Pravým smyslem života je definovat sami sebe tím, že přijmeme vlastní jedinečnost, odhalíme vlastní myšlenky a schopnosti a přijmeme všechno to, nás odlišuje od ostatních. Hlavním úkolem člověk je, aby zrodil sám sebe. Tím se osvobodí od zmatku, samoty a apatie.

Tvořivost a láska

Fromm se paradoxně domnívá, že jediným způsobem, jak dosáhnout celistvosti, je odhalit vlastní individualitu. Toho můžeme dosáhnout tím, že se budeme řídit vlastními názory a touhami a tvořivým usilováním, protože "tvořivost vyžaduje odvahu opustit zavedené jistoty.

Jedním ze základních způsobů, kterým se může člověk vymanit z izolace, je využití schopnosti milovat. Frommovo chápání lásky se od běžně rozšířeného pojetí významně odlišuje. Pro něj není láska jenom emoce, ani není závislá na tom, zdali najdeme svůj objekt lásky. Je to mezilidská tvořivá schopnost, kterou člověk musí rozvíjet jako součást své osobnosti.

Hlavní principy lásky

Hlavními principy lásky jsou podle Fromma péče, odpovědnost, úcta a poznání - objektivní vnímání toho, co druzí skutečně chtějí a potřebují. Láska je možná pouze v případě, kdy respektujeme nezávislost a jedinečnost nás samých i těch ostatních - paradoxně jedině tak můžeme budovat propojenost s ostatním.

Láska vyžaduje obrovské množství respektu k druhému jedinci jako jedinečné a nezávislé bytosti, zakládá se na autonomii, nejde o splynutí duší. Všemocná touha po kontaktu a spojení nás nutí milovat, ale naše vztahy často do nemilovanosti a nerovnováhy. Jsme přesvědčeni, že milujeme, ale ve skutečnosti hledáme jakousi formu konformity. Říkáme "miluji tě", ale myslíme přitom "vidím v tobě sám sebe", "chci se stát tebou" nebo "chci tě vlastnit."

V lásce někdy ztrácíme vlastní jedinečnost nebo o ni chceme připravit toho druhého. Naše touha žít jako jedna bytost nás vede k tomu, že se chceme vidět v druhých jako v zrcadle, čímž následně druhým vnucujeme své rysy.

Jediným způsobem, jak správně milovat, je podle Fromma milovat svobodně, ponechat druhému celou jeho individualitu, respektovat jeho odlišné názory, preference a to, čemu věří. Láska nevznikne, když najdeme svou přesnou kopii, není to otázka nalezení přesného protějšku.

Mnoho lidí vydá spoustu peněz na to, aby vypadali lépe, protože tak dosáhnou pocitu, že jsou žádanější, aby je někdo mohl milovat nebo po nich toužit. To je naprosto zbytečné, protože jedině člověk s pevným vědomím sebe sama, který si dokáže stát za vlastními názory, je schopen svobodně a skutečně milovat.

Ti, kteří lásku jen hledají, místo aby sami milovali, přirozeně selhávají - vytvářejí obdobné vztahy i jinde, místo aby dávali, chtějí jen přijímat - ať jde o materiální, či nemateriální věci. Tito lidé věří, že zdroj všeho dobra leží vně, neustále je žene snaha si něco opatřovat, přestože jim to nepřináší úlevu.

Charakterové typy

Fromm identifikoval několik typů charakteru, které nazval "neproduktivní" - jsou to lidé, kteří nepřijali skutečnou odpovědnost za své činy a jednání, a brání se tak produktivnímu osobnímu růstu. Každý ze čtyř neproduktivních typů - receptivní, vykořisťovatelský, hromadivý a tržní - má své kladné i záporné stránky. Pátý typ, nekrofilní, je bezvýhradně záporný a šestý typ - produktivní charakter - je podle Fromma ideál. Ve skutečnosti jsou naše osobnosti víceméně utvořené kombinací čtyř hlavních charakterových typů.

Receptivní typ

Člověk s receptivní orientací žije pasivně v jakémsi statu quo, přijímá vše, co je mu dáváno. Tito lidé se nechávají raději vést, než aby někoho řídili, nechávají za sebe konat ostatní. V extrémním případě jde o postoj oběti, která se zhroutila do pasivního očekávání, ale v dobrém slova smyslu jde o vrcholný příklad oddanosti a věrnosti.

Vykořisťovatelský typ

Vykořisťovatelská orientace profituje na úkor ostatních. Vykořisťovatelé si berou všechno, co se jim naskytne, aniž by pracovali nebo se o to zasloužili. Mají vysoké sebevědomí a jsou velmi iniciativní. Příkladem je historicky aristokracie, která vládla poddaným a hromadila bohatství na jejich úkor.

Hromadivý typ

Hromadiví lidé neustále hledají známé na vyšších místech a podle významnosti hodnotí i své blízké, jako by je považovali za formu majetku. Žízní po moci, nemají v sobě špetku šlechetnosti, na druhé straně jsou to pragmatici a spořivci. Historicky je ilustruje především střední vrstva či buržoazie vznikající v období ekonomických krizí.

Tržní typ

Čtvrtý typ je tržní orientace. Tito lidé jsou posedlí tím, jak vypadají a jak je vnímají ostatní. Za každou cenu se chtějí co nejlépe prezentovat a prodat svou image. Každé rozhodnutí je zvažováno, aby odpovídalo cílovému statusu, ať jde o oblečení, auto nebo dovolenou. Partnera si rovněž hledají ve "správné" rodině. V nejhorší variantě jsou to oportunisté, povrchní a bezohlední, v nejlepší variantě jsou velmi cílevědomí, efektivní a energičtí. Tento typ reprezentativně ilustruje moderní společnost s její posedlostí konzumem, sebevědomím a potřebou prosadit se.

Nekrofilní typ

Nejvíce negativní charakter je nekrofilní typ. To je člověk, který chce jenom ničit. Hluboce ho děsí chaos a nahodilost pořádku světa. Vyžívá se v hovorech o nemocích a smrti a je posedlý potřebou vnucovat "zákon a pořádek". Místo lidí má raději věci. V mírnější formě jsou fo pesimisté, kteří jen fňukají, že mají skleničku napůl prázdnou, ale nikdy napůl plnou. V nejhorší formě vznikají lidé, jako byl Hitler.

Produktivní typ

Poslední Frommův charakterový typ je produktivní orientace. Je to člověk, který hledá smysl života tím, že se neřídí zavedenými návody, přizpůsobuje se změněným podmínkám, chápe nové věci jako výzvu, učí se a je v kontaktu s lidmi. Tito lidé směřují k "jednotě" se světem, a tím unikají samotě, reagují s racionalitou a otevřeností a jsou ochotní měnit své názory ve světle důkazů. Produktivní člověk dokáže skutečně milovat druhé za to, jací jsou, není to pro ně "trofej" nebo "bodyguard", který je chrání před světem. Fromm tyto statečné lidi nazývá "lidmi bez masky".

Zdroj: Kniha psychologie

Erich Froom: Úkolem člověka je, aby zrodil sám sebe. Úkolem člověka v tomto světě je najít smysl svého života. Smysl života nám pomáhá překonávat samotu, úzkost a depresi
Zdravá výživa