Problém s bohatými dětmi

Děti žijící na pokraji chudoby trápí mnoho odborníků

Výzkum opakovaně prokázal, že nízký rodinný příjem je hlavním determinantem vleklého stresu a sociálních, emocionálních a behaviorálních problémů. Děti, které žily v chudobě do pěti let mají obzvláště negativní výsledky.

Faktem zůstává, že mnohem větší problémy se vyskytují na druhém konci socioekonomického spektra, mezi mládeží studující na nejprestižnějších univerzitách. Jsou to mladí lidé z komunity, které dominují úředničtí a dobře vzdělaní rodiče. Navštěvují školy s bohatými akademickými učebními osnovami, vysoce standardizovanými testy a řadou různých mimoškolních aktivit. Roční příjem rodičů často několikanásobně převyšuje národní průměr. Jejich děti ovšem vykazují v období dospívání vážnou úroveň nepřizpůsobivosti, což provází řada problémů, které mají tendenci se zhoršovat, jak se blíží odchod dítěte na univerzitu.

Bohaté děti jsou na tom psychicky hůř

Výzkum psychologů z poloviny roku 1990, který zahrnoval mládež z prosperujícího předměstí na severovýchodě USA k velkému překvapení ukázal, že bohatá mládež je na tom výrazně hůř než jejich protějšky s nízkým socioekonomickým statusem. Bohaté děti měly mnohem více tendencí používat alkohol, brát drogy, včetně těch tvrdých. Užívání drog ovšem není jedinou neřestí bohaté mládeže. Ačkoliv se zločin většinou pokládá za delikt typický pro lidi z chudých rodin, paradoxně to byly děti z bohatých rodin, které se účastnily více zločinů. Od roku 1999 také vzrostl počet dospívajících se závažnou úrovní deprese, úzkosti nebo somatických příznaků. Bohaté děti mají také častější sklon k sebepoškozování.

Doktorka Suniya Luthar strávila posledních deset let pozorováním, proč tomu tak je. Jedním z hlavních důvodů byl tlak na obrovský úspěch. Od dětí bohatých rodičů se očekává, že budou vynikat ve škole, ve více zájmech i v jejich společenském životě. Cítí vytrvalý pocit tlaku, který nahrává nadměrnému užívání návykových látek. Jak tyto děti často prohlašují: "Tvrdě jsme pracovali, tak teď si budeme tvrdě hrát." To vše probíhá za přítomnosti ochromující úzkosti a deprese z předpokládaných selhání. Do toho se přidávají náhodné akty delikvence, okrádání kamarádů, krádeže v obchodech a znehodnocování majetku.

Není to proto, že by tito mladí potřebovali peníze. Pro mnohé je to němý výkřik ve smyslu: "Prosím, dejte mi pokoj, nemůžu zvládnout všechno". Je to, jaky kdyby se chystal explodovat tlakový hrnec.Je pravda, že tlak z přijetí na prestižní vysokou školu sdílí mnoho dospívajících. Ovšem na děti bohatých je tento nátlak mnohem větší. Navíc, bohatý dospívající si chce v životě udržet životní úroveň, na kterou je zvyklý. A co víc, dosažení jejich extrémně vznešených cílů je provokativně na dosah, což je činí o to víc povinné. Životní krédo těchto mladých zní: "Mohu, tedy musím".

Zajímavé je, že dospívající bohaté děti nejsou více problémové než jiní dospívající. První problémy se mohou objevit kolem sedmé třídy, kolem 13. roku věku. 7 % z těchto dětí používá marihuanu a alkohol alespoň jednou za měsíc. Příznaky deprese a úzkosti začínají růst, zejména pak u dívek.

Proč se objevují problémy v sedmé třídě? Experimentování s alkoholem a drogami provází i děti z chudších rodin. Bohatí dospívající mají ovšem obecně snazší přístup k látkám, dostatek peněz na jejich nákup, dobré entré pro prodejce a lepší přístup k falešným dokladům. Sedmá třída je také období, kdy děti začínají vážně uvažovat o svých dlouhodobých cílech. Děti v tomto věku se začínají tázat: "Kdo jsem a co budu v životě dělat? Kdo mi zařídí vysokou školu? Kdo mi ji zaplatí?" Do střední školy se tito mladí naučí uvěřit přesvědčení, že konečné štěstí vyžaduje účast na prestižní vysoké škole.

Vnímání kritiky

Odkud je ten neúprosný tlak? Některý pochází z rodin. Existují určité vysokotlaké pasti, do který úředničtí rodiče zapadají více než ostatní. První z nich je nadměrný důraz na úspěchy dětí. Většina rodičů si vroucně přeje, aby jejich děti prožívaly stejné nebo lepší prožitky než oni. Chtějí udělat to nejlepší, čeho jsou schopni. Ale příliš často tito rodiče přesahují meze. Když děti cítí, že si jejich rodiče neúměrně cení jejich úspěchů, více než jejich osobní slušnosti a laskavosti, děti vykazují příznaky deprese a úzkosti.

Rodičovská pýcha je pro sebevědomí dětí velmi nebezpečná. Od rodičů často slýchávájí: "Musíš být nejlepší. Jaktože je Michal lepší než ty?" A podobně. Tyto kritické hlášky nepotřebují ani slova, stačí když jsou dítěti předána prostřednictvím zvednutého obočí nebo jiného gesta naznačující selhání. Vysoký tlak na úspěch je vnímán jako rodičovská kritika. Vnímání rodičovské kritiky pak souvisí s postojem mladých lidí vůči sobě. "Budu vždy potrestaný, pokud dosáhnu horšího výsledku, než jedniček. Mí rodiče nikdy nepochopí mé chyby."

Je důležité si uvědomit, že kritika dospělých probíhá i ve chvílích náklonnosti. Rodiče si často myslí, že je v pořádku vyvíjet tlak na dítě u večeře nebo společně tráveného času. Ale tyto chvíle by neměly být narušovány kritikou. Psychologové varují, že pohrdavá slova nebo postoje mají mnohem větší a horší dopad než slova chvály.

Rodiče se však nachází jen na jedné straně rovnice. Není to bohatství rodiny samo o sobě, ale život v kulturním kontextu blahobytu, který zvyšuje riziko. Neskutečně vysoká očekávání jsou přenášeny nejen rodiči, ale v rámci celého spektra aktivit dospívajícího dítěte, přes učitelé, trenéry i vrstevníky. Příkladem může být jeden trenér, který na jednoho z členů basketbalového týmu vyvíjel nátlak tím, že na něj házel všechnu tíhu a zodpovědnost za úspěch celého týmu. Každou hru nezapomněl chlapci říct, že je páteří celého týmu a když nebude hrát dobře, tým se vzdá.

Problémy na základě pohlaví

Na atraktivitu bohatých dívek se klade stále větší důraz. Atraktivní holčička nebo chlapeček budou pravděpodobně mezi vrstevníky více populární, bez ohledu na to, zda jsou z chudé nebo bohaté rodiny. U dívek z bohatých rodin je však na vzhled kladen ještě větší důraz. Důraz na krásu u bohatých dívek je dokonce dvojnásobný v porovnání u bohatých chlapců. Bohaté dívky nejenže musí být v současné době maximálně atraktivní, ale také maximálně inteligentní, sympatické, zdvořilé, a to vše bez viditelné známky námahy.

Není proto překvapující, že dívky jsou mnohem problémovější něž chlapci. Dívky častěji trpí depresemi a úzkostmi. Používají drogy a alkohol. Mají poruchy příjmu potravy. Kradou rodičům i přátelům. Jsou nepřizpůsobivé ve všech oblastech.

Chlapci vůči tomu samozřejmě nejsou imunní. I oni čelí specifickým výzvám. Bohatí chlapci se často snaží své vrstevníky omračovat pomocí peněz a sexu. Budují si dobrý vzhled, stávají se atlety a užívají návykové látky. Na vysoké škole jde stále více o bohatství. Mladí bohatí muži se snaží o titul alfa samce promiskuitním chováním na přání mnoha dívek.

Tyhle "hry" vedou k nedostatku soucitu a laskavosti. Mladí bohatí muži mohou mít nízkou kapacitu pro něhu v blízkých vztazích a naopak vysokou míru šovinismu a narcismu. Nedávné výzkumy zjistily, že počet narcistů a exhibicionistů mezi bohatými chlapci v elitních soukromých školách byl téměř dvojnásobný než u jejich vrstevníků z normálního ekonomického prostředí.

Větší problém než kdy jindy

Proč představuje vysoký socioekonomický status pro dnešní mladé lidi větší riziko než dříve? Důvodem jsou velké posuny v očekáváních a kulturních hodnotách směrem k materialismu, který může být mezi bohatými obzvláště výrazný. V roce 1967 například 86 % vysokoškoláků hodnotilo smysluplnou filozofii života jako základní životní cíl. V roce 2004 jich bylo pouze 42 %.

Dostat se na prestižní vysokou školu je rovněž složitější než kdysi. Počet žadatelů se za posledních pět let ztrojnásobil. Privilegovaní dospívající se vidí v životním stylu svých rodičů. V dnešní době je ale čím dál tím obtížnější si tuto úroveň udržet. Jednou z nejhorší zjištěnou skutečností psychologie je, že lidé se hodnotí na základě porovnání se s ostatními. Začíná se rozšiřovat silná závist.

Stále intenzivnější tlak na superúspěch zbavuje zámožné dospívající schopnosti hlubokého sociálního propojení, přátelství. Samotná cesta za úspěchem jim brání ve vývoji intimity. Trvanlivost, udržitelnost a pevnost vztahů je stále více ohrožena soutěžením o velmi žádané cíle. Vzniká otázka. Jak mohou být dva lidé přáteli, jestli závisí na tom, kdo z nich vyhraje. Něčí zisk je ztráta jiného.

Přátelství je ohroženo i nedostatkem volnočasových aktivit. Konstantní konkurence spolu s nutností být dokonalý a neukazovat slabiny inhibuje intimitu a izoluje tyto děti v jejich utrpení. Dalším příspěvkem jejich zranitelnosti může být nafouknutý pocit kontroly nad něčím životem. Čím bohatší se lidé stávají, tím více věří, že mohou ovládat mnoho aspektů jejich života.

Lídři zítřka

Proč bychom se měli starat o problémy bohatých dětí? Nejdůležitější je, že žádné dítě by nemělo zůstat se svými problémy samotné, bez ohledu na vzdělání a příjmy rodičů. Každý mladý člověk, který má nějaké trápení, si zaslouží a potřebuje pomoc dospělého.

Je to důležité nejen kvůli těmto dětem samotným, ale i proto, že dnešní vysoce vzdělaní mladí lidé neúměrně drží pozice síly pro příští generaci. Jejich hodnoty budou nepřiměřeně zasahovat do vzdělávání, politiky a podnikání.

Úzkost a návykové látky které dnes tyto děti užívají, mohou mít závažné dlouhodobé dopady. Prodloužené pocity stresu mohou mít vliv nejen na psychickou pohodu, ale i fyzické zdraví a produktivitu při práce. Na společenské úrovni jsou nešťastní lidé s nízkým sebehodnocením více zaměřeni na získávání výhod pro sebe než na zlepšování osudu druhých.

Co můžeme udělat?

Zatáhnutí brzdy při rozvoji příznaků mezi ambiciózní mládeží není snadné. Bude to vyžadovat změny na několika úrovních, od systému středního a vyššího vzdělávání až po jednotlivé rodiny. Vedení vysokých škol by mělo pochopit, že neúnavná snaha o statut hvězd může silně zmařit pohodu studentů.

Rodiče musí při zmírňování tlaků na děti hrát ústřední roli. Jsou to koneckonců oni, kteří jsou bezprostředními nárazníky kultury. Je třeba klást důraz na slušnost a laskavost. Rodiče by měli dětem věnovat více času a více přemýšlet nad svou úlohou rodiče a tím, co je pro jejich děti opravdu dobré.

Autor: Suniya S. Luthar, Ph.D

Problém s bohatými dětmi. Proč trpí bohaté děti stále častěji depresemi, sklony k sebevraždě, poruchami příjmu potravy a podobně. Co stojí za problémy bohatých dětí
Zdravá výživa