8 životních lekcí, které bychom si měli osvojit od dětí

8. Krátký šlofík – a svět je hned hezčí

Děti školkou povinné by se na nás za tento argument určitě obořily a vy si možná sami vzpomínáte, že čas odpoledního šlofíku byl ve školce „velká nuda“. Jakmile jsme však jednou zabrali a paní učitelka nás o třicet minut později vzbudila, byli jsme plní sil a energie. Spánek či krátký šlofík nevyřeší všechny trable světa, přesto nám může taková přestávka pomoct překonat ať už fyzické či psychické trápení. Máte-li migrénu či kocovinu, jen málokterý prášek vám pomůže tak jako dvě tři hodiny nerušeného spánku. To stejné platí pro duševní neklid a nejistotu. Po probuzení budete osvěžení a třeba dostanete úplně nový nápad, jak své nesnáze vyřešit.

7. Nebavka!

V nižším stupni základních škol se ze tříd o přestávkách sem tam ozve slovo, které má pro děti neuvěřitelně velkou váhu: Nebavka. Ten, kdo jej pronese, tím chce (alespoň na nějakou dobu) ukončit přátelství. Co si však z „nebavky“ můžeme vzít jako dospělí? Že odstřihnutí toxických lidí nemusí být zase těžké a že nejúčinnější je udělat to upřímně a rychle. V dospělosti se samozřejmě hodí dát dotyčnému i nějaké vysvětlení, proč s ním už nechcete být v kontaktu, zvlášť pokud je pro něj vaše stanovisko novinkou. A koneckonců ani dospělácká nebavka nemusí být definitivní. Možná zjistíte, že vám dotyčná osoba chybí a že problémy, které s ní máte, nejsou neřešitelné.

6. Ahoj, já jsem Markétka. A ty jsi?

Navazování přátelství je v dětství jednou z nejpřirozenějších a také nejjednodušších věcí. Naopak čím jsme starší, tím těžší pro nás bývá někoho jen tak oslovit. Právě proto bychom měli zavzpomínat na dětskou bezprostřednost, sebrat dávku odvahy a při další cestě veřejnou dopravou nebo při procházce v parku někoho oslovit. Nikdy nevíte, zda si právě tímto způsobem nenajdete nejlepšího přítele nebo dokonce partnera. A i kdyby z toho nakonec nic nebylo, můžete osloveným třeba zlepšit den tím, že jim složíte kompliment. Koneckonců, i to nám šlo v dětství od ruky, přestože se tehdy komplimenty týkaly především hraček či školních pomůcek.

5. Zítřek je daleko

Umění žít tady a teď znají dospělí pod anglicismem mindfulness, zatímco pro děti je to každodenní realita. Berou věci jednu po druhé a čekají, co jim dnešek nabídne. Aplikovat tento způsob žití a myšlení na dospělost se může jevit jako složitý úkol, protože my se koneckonců nějakému plánovaní dopředu holt nevyhneme. Co však můžeme udělat, je soustředit se na věci postupně tak, jak jdou. Čeká vás za tři týdny návštěva u příbuzných, které se děsíte? Nemyslete na ni. Užívejte si, že je dnes slunečný den a vy jste měli skvělý oběd. Tím, že se stresujících událostí bojíte dopředu, dopřáváte stresu dvojitou výhru.

4. Buď zvědavý, budeš zase mladý

Tato obrácená parafráze českého přísloví „Nebuď zvědavý, budeš brzo starý“ se blíží pravdě mnohem více než samotný originál. Vždyť přirozená zvědavost je pro děti stejně přirozená jako dýchání. Jako malí jsme dumali nad všemi věcmi okolo, ptali jsme se na ně dospělých i našich vrstevníků a získávali jsme odpovědi, ať už pravdivé nebo vymyšlené. Tuto zvědavost a touhu po informacích bychom si měli udržet i v dospělosti, kdy máme navíc všechny prostředky k tomu ji ukojit. Až na své příští dovolené uvidíte zajímavý dům nebo les, neváhejte se k němu či do něj vydat a zjistit víc.

3. Já jsem špionka a ty budeš archeolog

Hry na předstírání jsou v dětství jedněmi z nejzábavnějších a v dospělosti jedněmi z nejúnavnějších. Je zbytečné předstírat, že jsme někým, kým vlastně nejsme. Toto je však jen jeden úhel pohledu… Představte si, že před sebou máte den tolik nabytý povinnostmi, že se vám ani nechce vstát z postele. A teď si představte, že jste agent/ka v utajení, kteří tyto povinnosti jednoduše musí vykonat, aby získali potřebné informace. Není vše najednou zábavnější, důležitější a fantastičtější? Milovníci knih se zase můžou převtělit do svých oblíbených postav. Čeká vás den plný učení se na zkoušku? Představte si, že jste Hermiona a není pro vás nic důležitějšího než výborné výsledky. A že na vás po úspěšném testu čeká sklenice vychlazené dýňové šťávy.

2. Palačinková neděle či pizzový pátek

Palačinky a pizza patří bez diskuse k nejoblíbenějším dětským jídlům. První z nich je sladké a druhé zase nezdravé, což žádné dítě neodmítne. Zodpovědní rodiče však takové pochutiny nedopřejí svým dětem každý den, a proto jsme se jako malí vždy těšili na jeden speciální den v týdnu či měsíci, kdy se nedělní ráno rozvonělo sladkými amoletami a páteční večer zase zavoněl rozteklým sýrem na horké pizze. Zkuste obnovit tyto blažené dny i v dospělosti, ať už půjde o palačinky, pizzu nebo něco úplně jiného. Uvidíte, že se pak na každém týdnu najde minimálně jeden den, na který se můžete těšit. A kdo z nás by občas nepotřeboval aspoň jednu maličkost, jež nás spolehlivě nabudí a rozveselí.

1. Teď nemůžu – zrovna maluju/čtu/hraju

Kolikrát na nás rodiče volali, ať jim pomůžeme s úklidem či zajdeme do obchodu, a my jsme je odbyli prostým „Teď nemůžu!“. Nejčastěji za tím stál fakt, že jsme svou pozornost věnovali úplně jiné, pohlcující činnosti. Ať už šlo o dohrání dobrodružné hry, dočtení napínavého příběhu či dokoukání dojemného filmu, byli jsme do toho ponořeni všemi svými smysly. Jako dospělí často myslíme nad tisícem různých věcí a jsme zvyklí fungovat na multitaskingu – při vaření sledujeme zprávy, při jídle
posloucháme rádio a při sledování filmu píšeme pojednání do školy či práce. Zkusme se při příští knize, filmu, albu nebo hře doopravdy ponořit do toho, co zrovna děláme. Obraťme k tomu veškerou naši pozornost a až po nás někdo něco bude chtít, řekněme mu „Teď nemůžu!“ jako když jsme byli dětmi.

Autor: lan

8 životních lekcí, které bychom si měli osvojit od dětí. Děti jsou málokdy nešťastné. Málokdy žijí v minulosti nebo budoucnosti. Umí se spontánně bavit i odpouštět
Zdravá výživa