Zdraví

5 věcí, které byste neměli dělat dětem

07.11 2015|Rodina
5 věcí, které byste neměli dělat dětem

Většina článků o tom, jak se chovat ke svým potomkům, se zaměřuje pouze na vaše vlastní ratolesti. Stejně byste se ale měli chovat obecně ke všem dětem, protože na jejich vývoj nemá vliv pouze rodina, ale i okolí, se kterým se setkávají.

Pokud se navíc k dítěti chováte špatně, nemá vám to jak říct. Pouze podkopete jeho zdravý vývoj v silnou osobnost a společnost je pak plná nervózních a depresivních lidí, jak to vidíme dnes. Co bychom tedy určitě svým ani žádným jiným dětem dělat neměli?

1. Ignorovat je

Pokud se dítě narodí přirozeným způsobem, je okamžitě připravené komunikovat s matkou, otcem i ostatními. Nemohou samozřejmě mluvit, ale dokáží brblat, kňučet nebo vrčet, hýbat rukama (levou rukou se zpravidla dítě dotýká samo sebe a pravou používá pro dotýkání se svého partnera). Některé matky komunikují se svým dítětem i v prenatálním období, když je stále v lůně, a to skrz zpívání, čtení, mluvení či hlazení.

Těm z vás, kteří nemají problém s angličtinou, doporučuji zhlédnout krátké 6 minutové video profesora Colwyna Trevarthena, který hovoří o zajímavých případech nonverbální komunikace mezi novorozenci a rodiči, které byl sám svědkem.

Domorodé a původní kultury například věří, že matka je touto komunikací s dítětem pře jeho narozením a těsně po jeho narození přímo zodpovědná za formování ducha svého potomka.

Existují však i odborné studie (Kochanska 2002), které jednoznačně ukazují, že vzájemně reagující komunikace mezi rodiči a dětmi vede u potomků vždy k velmi pozitivním výsledkům, jako je správný vývoj svědomí, prosociálního chování a schopnostem pravého kamarádství. Vzájemně reagující znamená, že jak rodič, tak dítě se vzájemně ovlivňují a budují tak svůj vztah současně.

Profesor Trevarthen ve svých studiích z let 1979, 1999 a 2001 opakovaně prokázal, že tento způsob komunikace mezi dospělým (rodičem) a dítětem, který staví na nepřerušovaném a stále se vyvíjejícím oboustranném vztahu, poskytuje novorozenci optimální prostředí pro správný emoční a intelektuální vývoj.

Zajímavost: Proč je společnost pro děti v prvních třech letech života naprosto klíčová?
První tři roky života jsou u dítěte klíčové pro vývoj jeho tacitního (podvědomého) chápání toho, jak funguje sociální svět a tyto poznatky se následně odrážejí na správné funkci mozku. Dostatek reakcí na podněty dítěte v počátcích jeho života naučí jeho mozkový systém správně pracovat a tím pádem jej de facto udrží zdravé a co je velmi důležité – sociálně zapojené.

Dítě s otcem


2. Nechat je brečet

„Co řveš?! Vždyť nemáš důvod … tak si řvi!“ Přijde vám tato reakce podrážděného rodiče vůči svému dítěti povědomá? Venku je pěkně, lidé vyrážejí s dětmi na procházky, také se stačí jít projít a určitě na podobnou situaci někde narazíte.

Představte si situaci, kdy vás něco bolí, žádáte okolí o pomoc, ale jste ignorováni. Co byste si v tu chvíli mysleli o sobě (ignorují mě, protože jsem ten špatný?) a o své rodině (proč na mě sakra kašlou?). Pro dítě je taková situace ještě mnohem horší, protože se nachází ve stavu svého života, kdy se jeho mozek rapidně vyvíjí a velmi rychle se učí všechny nové společenské zvyklosti, které potká a z kterých bude po zbytek života čerpat.

Musíme si uvědomit, že i když dítě za 9 měsíců v břiše matky projde obrovským vývojem, ještě větší vývoj probíhá po jeho narození, kdy se například vyvíjí asi 75 procent mozku (především v prvních letech života). V tomto období je správný vývoj všech genů velmi závislý na podnětech z okolí a typu péče, jaká se dítěti dostává.

Pro novorozence, který brečí a je ponechán svému osudu, se tento stav bez nadsázky rovná mučení. Proč si vědci toto myslí? Protože technicky, psychicky a i z pohledu zralosti by lidské děti ideálně měly v matčině lůně strávit nikoliv 9, ale 18 měsíců. Pokud jsou tedy novorozenci a batolata pravidelně vystavována stresu, jejich těla jsou trénována k tomu, aby byla vůči sobe i ostatním úzkostlivá a nedůvěřivá.

Většina toho, co se v prvních letech života z pohledu mozku naučí, jsou podvědomé znalosti, které nemusí být patrné, dokud se z nich nestanou tvrdošíjné, arogantní jedinci, který jednoduše podléhají stresu. Znáte někoho takového?

Když malé děti pláčou, není tomu tak proto, že propadli vzteku, nebo se snaží být malými vládci všeho. Mají své potřeby a ty dávají najevo jedinou možnou cestou, kterou znají.

Zajímavost: Poznat, že se dítěti něco nelíbí až ve chvíli, kdy začne brečet, je pozdě.
Znalost, kterou si matky předávají už od nepaměti. Velmi malé děti mají zpravidla problém přestat brečet, když už jednou začnou. A pokud se vám nepodaří pláči předcházet, mohou si z breku udělat zvyk. Příliš dlouhý nebo pravidelný citový rozruch pak negativně působí na mozkové synapse (nervové spoje v mozku, které v prvním roce života dítěte vznikají fenomenálním tempem).

Abyste předešli pláči novorozeněte či batolete, je potřeba sledovat neverbální signály (neklid, mračení, úšklebky, poklesnuté paže) a ukončit jeho nepohodlí už v zárodku. Tuto strategii vždy aplikují moudré vychovatelky nebo babičky, které se starají o děti.

Vše, co děti v prvních měsících a rocích života mimo matčino lůno zažívají a „cvičí“, vytváří v mozku nervové spoje a cesty, které budou po zbytek života používány neustále dokola. Pokud tedy toužíte po protivném, nespolupracujícím a agresivním dítěti (a následně i teenagerovi/dospělém), nechejte ho plakat. Anebo použijte oblíbenou taktiku vytočených rodičů a ještě mu přidejte, „aby mělo proč“.

Dítě


3. Nechávat je o samotě

Samovazba je jednou z nejhorších věcí, které můžete lidské bytosti udělat a která eventuálně vede až k psychóze (viz. princip vězení resp. samotky). Malé děti jsou postaveny tak, aby psychicky i emočně přilnuly k těm, kdo se o ně starají. V nízkém věku vůbec nechápou, proč jsou o samotě. I novorozenci, i batolata si mohou osamocení vyložit jako vlastní chybu – získají pocit, že je s nimi něco špatně, což se může reálně odrazit na jejich životě jako celku.

Představte si, že byste se najednou ocitli o samotě v cizí zemi, kde byste se nemohli hýbat ani se o sebe postarat. Vskutku děsivá představa, i když byste byli schopni pochopit, co se ve skutečnosti děje. Proč pak něco takového dělat malému dítěti?

Lidské děti jsou z biologického pohledu savci, a tak zcela závisí na přítomnosti a péči ze strany dospělých až do doby, než jsou schopny postarat se o sebe samy. Byť někteří lidé mluví v tom smyslu, že je možné dítě naučit nezávislosti, jde o pouhou iluzi nebo lži.

Pokud malé dítě izolujete, stane se pravý opak – protivné dítě, konstantně žádající pozornost svého okolí, nebo naopak tiché osobnostně roztržené dítě. V obou případech jde o děti, které jsou zpravidla ponořeny samy do sebe a odmítají se svému okolí svěřovat, neboť mají silný pocit nedůvěry, pramenící právě z toho, že byly v časných stádiích svého života ponechávány o samotě.

Zajímavost: Z dětí, o které se nikdo nestaral, vyrůstají narcisté
Znáte někoho, kdo přehnaně dbá o svůj zevnějšek a je zahleděný pouze do sebe? Je velmi pravděpodobné, že na něj rodiče neměli v dětství příliš mnoho času, nebo se o něj zkrátka příliš nestarali. Izolované děti mají tendenci přijmout strach a nejistotu ze samoty za vlastní a nést si tyto vlastnosti dále do života.

Pokud se takto chováte ke svému potomkovi, nebo jakémukoliv dítěti, nemůžete ostatně čekat jiný výsledek. Mozek malých dětí je jako jedna velká houba. Konstantně pracuje a učí se nové věci. Když je dítě často o samotě, naučí se přemýšlet pouze o sobě, nikoliv o ostatních. Nemá žádnou šanci vybudovat si v sobě empatii, nebo silný pud pomáhat ostatním v nesnázích. Dnes ostatně můžeme výsledek takové rodičovské péče pozorovat v praxi přímo ve společnosti – nedostatek péče ze strany zaneprázdněných rodičů způsobí vznik společnosti plné egocentrických individualistů, kteří se zaměřují pouze na sebe.

Novorozenec


4. Nedržet je, kdykoliv je to možné

Když to vezmeme hodně zjednodušeně, tak malé děti jsou od toho, aby se držely a nosily. A to pokud možno od okamžiku narození. První dojem z vás i z okolního světa je naprosto stěžejní a nikdy by neměl být podceňován (ihned po porodu – pokud je tento bez komplikací - jde dítě aspoň na nějakou chvíli do rukou matky).

Proč je kontakt mezi rodiči a dítětem tak důležitý? Novorozenec, kterého drží v náručí jeho rodič, je klidný, relaxovaný a získává pocit míru, jenž si ponese po zbytek života. Pokud v prvních měsících a letech života nemá dítě dostatek pohody a láskyplného objetí od rodičů, nemusí se nikdy naučit, jak doopravdy relaxovat, nebo být nezávislým.

U nemluvňat funguje genetický „alarm“, který má zajistit, aby se dítě nikdy nedostalo příliš daleko od matky. Ten při separaci od matky/rodičů aktivuje v mozku centrum bolesti a dítě začíná přirozeně plakat. Pokud je takovému stresu dítě vystaveno pravidelně, velmi pravděpodobně to ovlivní hladinu některých hormonů a neuropeptidů v jeho mozku, neboť tyto systémy se po narození v batolecím věku právě vyvíjejí.

Zajímavost: Nejmenším stačí 3 hodiny bez rodičů a jejich vývoj může být výrazně narušen
Podle některých studií stačí, když je nemluvně odloučeno od svých nejbližších pouhé 3 hodiny denně, aby se tato skutečnost výrazně projevila na jeho vývoji. Řeč je například o přílišné citlivosti na stres, za což může příliš častá aktivace stresového centra v mozku během prvního období života. Nedostatek dotyku může rovněž způsobit špatný vývoj receptorů serotoninu, opioidů a oxytocinu – chemických látek, které jsou spojeny s pocitem štěstí.

Tělesný kontakt mezi dítětem a jeho nejbližšími by neměl být nikdy podceňován a měl by probíhat tak často, jak je to jen možné. Výjimku tvoří situace, kdy se chce dítě vydat na průzkum a poznávání nových věcí samo.

Pak by jim to mělo být rovněž dovoleno v nejvyšší možné míře. Čím víc jsou děti korigovány a omezovány rodiči ve zkoušení nových věcí a učení nových skutečností, tím méně samostatné a schopné jednat na vlastní pěst v životě budou.

Dítě 2


5. Trestat je

Řada rodičů své děti běžně fyzicky trestá (poslední výzkumy v USA například ukazují, že asi třetina dětí ve věku 12 měsíců dostává pravidelně za špatné chování výprask). Tělesné tresty sice mohou být okamžitou úlevou od frustrace pro pečovatele o dítě, ale jako většina aktů agrese i tyto mají z dlouhodobého pohledu negativní efekt.

Připomeňme si, že záměrem dětí v prvních letech života v žádném případě není někomu ubližovat, být agresivní, nebo jinak negativní. V tomto věku dítě necháte koncept pravidel ani zákonů – jeho jediným zájmem je učit se, o čem je život. A tyto znalosti dítě čerpá na základě toho, jak je s ním zacházeno a co zažívá. Fyzické trestání má hned několik očividných poškozujících efektů:

  • a) Dítě ztratí část své důvěry vůči svému pečovateli. V některých případech může začít pochybovat i o tom, zda jej tento člověk má opravdu rád. Není totiž o sobou, v jejíž přítomnosti může dítě být stoprocentně v klidu.
  • b) Dítě bude mít menší důvěru i v sebe sama – rodiče nebo pečovatelé jej naučí, že jeho potřeby jsou nedůležité či dokonce špatné – ideální způsob, jak podkopat osobní rozvoj potomka.
  • c) Pokud je dítě trestáno za to, že na vlastní popud objevuje nové věcí a místa, protože má chuť učit se, může v něm taková reakce ze strany dospělých výrazně utlumit motivaci učit se, což se v budoucnu může odrazit i na tom, jak dítěti půjde škola a vzdělání jako celek.
  • d) Dítě se naučí, že nejlepším řešením je potlačit veškeré své zájmy či touhy v přítomnosti svého pečovatele, což se mimo jiné odrazí i na komunikaci a důvěře vůči tomuto dospělému.
  • e) Z psychologického pohledu trest vždy aktivuje stresovou reakci, což nelze u malých dětí považovat nikdy za rozumné. Zvlášť, když si organismus i mozek zrovna nastavuje prahové limity a základní parametry pro své fungování. Mnoho stresu může dítěti trvale hyperaktivovat některé systémy, které ovlivňují stresovou reakci organismu. Díky tomu bude mít dítě po zbytek života problém užívat si trvale nebo po delší dobu pocit pohody, intelektuálně růst a navazovat bezproblémově sociální vztahy.

Pokud chcete, aby vaše dítě prožívalo šťastné a ničím nerušené dětství, zatímco se jeho organismus bude vyvíjet po všech stránkách správně, nedělejte jim těchto pět věcí. Jste unavení a frustrovaní rodiče? To je pochopitelné. Dítě zpravidla potřebuje víc než jednu (často matku) nebo dvě (matku a otce) osoby, aby byly uspokojeny všechny jeho potřeby.

Proto je na místě mít k ruce víc lidí než jen rodiče, kteří nemusí mít vždy celý den čas věnovat se jen svému potomkovi. Existují babičky, tetičky a další rodinní příslušníci, kteří by mohli přiložit ruku k dílu a pomoci vám vychovat dalšího člena rodiny.

Zdroj: Psychologytoday

Většina článků o tom, jak se chovat ke svým potomkům, se zaměřuje pouze na vaše vlastní ratolesti. Stejně byste se ale měli chovat obecně ke všem dětem, protože na jejich vývoj nemá vliv pouze ...
Zdravá výživa

 309 
  Komentáře
YouTube video
Přidat obrázek
PŘIDAT KOMENTÁŘ