Zdraví

Dobrá imunita je otázkou štěstí i životní rovnováhy, říká imunolog Václav Větvička

30.09 2021|Zdraví
Dobrá imunita je otázkou štěstí i životní rovnováhy, říká imunolog Václav Větvička

Problémy s imunitou trápí čím dál tím více lidí. Mohou se objevit náhle, v jakémkoliv věku a nikdo nemá jistotu, že zrovna jemu se vyhnou. Hlavní roli hrají pozitivní a negativní faktory z oblasti genetiky a životního stylu. „Pokud se nám podaří je vybalancovat, existuje šance, že u nás problémy s imunitou nepropuknou, i když k nim máme dědičné sklony,“ říká v rozhovoru pro Zdravezdravi.cz profesor Václav Větvička, který působí jako imunolog na univerzitě v americkém Louisville a zároveň patří k předním světovým vědcům v oblasti výzkumu a propagace betaglukanů – přírodních látek na podporu imunity.

Počet imunitních onemocnění v posledních letech narostl do obrovských rozměrů. K onemocněním imunitního systému patří čtyři velké skupiny onemocnění - imunodeficience, autoimunitní onemocnění, vaskulitidy a alergická onemocnění. Která z těchto skupin převažuje a proč?

Je pravda, že onemocnění nějak spjatých s imunitním systémem, stále přibývá. Je to komplexní problém, který se nevyhýbá žádné rozvinutí zemi. Procentuálně je nejvíc lidí trpících nějakou formou alergie. Jen v České republice se mluví o třiceti procentech celé populace, a to je neuvěřitelné číslo. V porovnání s tím jsou ostatní choroby vlastně zanedbatelné.

Důvodů je celá řada, od stále zhoršujícího se životního prostředí až třeba po vlivy genetické. Ale zapomenout nemůžeme ani na to, že se dnes pacienti vyšetřují mnohem detailněji, takže diagnóza alergie se objevuje i tam, kde někdo prostě občas dostal vyrážku nebo na jaře chvíli kýchal. Prostě pokud náš dědeček před mnoha lety třeba v době květu lip kýchal, tak se mluvilo o tom, že ho něco dráždí, ale těžko vůbec šel k doktorovi a už rozhodně neměl diagnózu alergika. Je to tak trochu jako u dětí, kdysi někdo hodně zlobil, ale dnes dostane jednu z diagnóz deficitu pozornosti.

Za viníka je označován špatný životní styl - špatná výživa, málo pohybu, stres, špatné životní prostředí, zneužívání antibiotik. Dá se říct, který z těchto faktorů je nejnebezpečnější? Nebo všechny přispívají více méně stejnou měrou?

On ani ten životní styl v tom není sám, musíme si uvědomit, že je to do určité míry genetická záležitost a potom záleží i na životních podnětech, jestli se některé z těchto onemocnění rozvine. Zneužívání antibiotik je zodpovědné spíše za prudký nárůst bakteriální rezistence, u onemocnění či spíše poruch imunitního systému se to neuplatňuje. Samotný imunitní systém je neobyčejně komplikovaný, takže každý negativní vliv ho může narušit. Navíc nepracuje sám, ale řada jeho reakcí je ovlivněna také hormonálním systémem nebo dokonce centrálním nervovým systémem, takže je jasné, že i dokonale vyladěné švýcarské hodinky lze nešetrným zacházením poškodit.

Můžeme si představit klasické kuchyňské váhy našich babiček – na jednu stranu, tu negativní, naložíme vše, co jste zmínila – víc sedíme, než chodíme, jíme tzv. Západní stravu čili průmyslově zpracovanou plnou více či méně vhodných doplňků (známá éčka), zhoršující se životní prostředí, kouření nebo třeba nadměrnou spotřebu alkoholu. No a na druhou stranu naložíme ty pozitivnější věci, třeba to, že sportujeme nebo jezdíme na dlouhé prázdniny pryč z velkého města. Je prokázáno, že pokud se třeba děti z Ústí nad Labem dostanou na pouhý měsíc do místa s čistým vzduchem, jejich zdravotní stav se výrazně zlepší. Takže říci jednoznačně, který negativní faktor je nejhorší, vlastně nejde. Je to vždy jejich kombinace, která se nakonec projeví v závislosti na našem genetickém dědictví. Anebo také ne, pokud budeme mít štěstí.

Pokud bychom se zastavili u špatné výživy, co je podle Vás nejhorším prohřeškem jídelníčků ve vyspělých zemích?

Tady je to celkem jednoznačné – průmyslově zpracovaná potrava. Pokud si prohlédneme obsah toho, co v nejrůznějších konzervách či polotovarech je, tak to s námi zatřese. Prostě jsme vyměnili zdravou výživu za pohodlí. To neznamená, že bychom měli až do konce života chroustat mrkev a zapíjet to vodou, ale pokud si dáme k obědu něco ohřátého, což bude plné nejrůznějších ochucovadel a konzervačních látek, a potom si k televizi dáme misku smažených brambůrků a sladkou limonádu, nemůžeme se divit. Prostě jídla, která kdysi měla pár ingrediencí, by tímto seznamem dnes zaplnila jednu i dvě stránky.

V posledních letech se například objevila spousta knih, které tvrdí, že největším zlem je lepek nebo třeba kravské mléko, které doporučují periodicky nebo zcela vyřadit z jídelníčku. Co si o tom myslíte?

To je samozřejmě dnes velká móda. Skutečné problémy s lepkem má jen zlomek populace, a tito lidé to ve velké většině dobře vědí a dnes už se mu úspěšně mohou vyhýbat. Pro většinu lidí ale lepek nepředstavuje žádný problém a pokud se mu vyhneme, rozhodně tím nezhubneme.

Otázka mléka je složitější. Evolučně vzato se konzumace mléka (nepočítejme mléko mateřské) objevila až s domestikací hospodářských zvířat, takže zjednodušeně řečeno pračlověk mléko nepil. Nicméně trávení mléka závisí na tvorbě laktázy, což je enzym trávící mléčnou laktózu. Tato tvorba u mnoha lidí v dospělosti klesá, často dokonce výrazně, takže se laktóza může stát částečně nebo dokonce úplně nestravitelnou. Lidem je pak špatně, od plynatosti až třeba po průjmy nebo zvracení.

Je to dáno nejen množstvím mléka v porovnání se zbytkem potravy, ale také etnickým původem. Takže procento lidí s problémy konzumace mléka je mnohem vyšší v Asii než v Evropě a úplně nejvíc potom v Africe. Laktózová intolerance, což je kompletní nemožnost trávit mléko s laktózou, je spíše stav nežli skutečné onemocnění. Z biologického hlediska totiž šlo výhradně o konzumaci mateřského mléka (a je jedno, jestli se jedná o člověka nebo třeba štěně), což bylo výhodné jak ze zdravotních důvodů, tak i proto, že v prvních týdnech a měsících mohou savci přijímat pevnou stravu jen výjimečně.

Jaké jsou první náznaky, podle kterých může člověk pochopit, že u něj probíhá nebo má náběh na nějakou z imunitních poruch?

U většiny z nich těch prvních varování mnoho není. Samozřejmě pokud někdo začne kýchat přesně ve chvíli, kdy se přiblíží k rozkvetlé louce plné jetele, tak ho asi alergie brzy napadne. Stejně tak pokud někdo začne mít vyrážku nebo ekzém. Musíme ale mít na paměti, že řada těchto problémů v dospělosti vymizí, spousta dětí bude mít třeba kopřivku po mandarinkách nebo jahodách, ale v dospělosti to ve valné většině případů zmizí. U těžkých případů autoimunitních chorob potom varování většinou neexistuje. V některých případech sice může třeba chudokrevnost být jedním z příznaků některých autoimunitních chorob, ale je to spíše podnět k důkladnému vyšetření nežli přímá diagnóza.

Dá se to nějak zvrátit nebo tomu předejít?

U autoimunitních chorob už v mnoha případech umíme problémy dlouhodobě zvládnout, primárně pomocí medikace. To samozřejmě neznamená vyléčení, ale možnost s chorobu dlouhodobě žít při zachování dobré kvality života, tedy nejen prostě přežívat. Jedná se o známé kortikosteroidy nebo antihistaminika, často i o přímou imunosupresivní léčbu. Nicméně je to léčení problémů či výrazné přibrzdění příčin, ale ne přímo vyléčení. Předejít autoimunitním chorobám zatím bohužel nedokážeme. Zvrácení těchto chorob by moha zřejmě dokázat jen genová terapie, ale tam jsme zatím stále na začátku.

Co byste doporučil lidem, kterým již byla diagnostikována některá z imunitních chorob? Kromě klasické léčby.

No tady je skutečně každá rada drahá. Dobré bude skutečně dodržovat doporučení ošetřujících lékařů, neexperimentovat s nějakým nápadem nalezeným na internetu, protože Univerzita Google ve skutečnosti neexistuje a dobrý lékař o naší chorobě a její léčbě ví neporovnatelně víc, než si laik najde na internetových fórech.

Imunitní systém se vyvíjí od raného dětství. Jak nejlépe podpořit imunitu dětí a čemu se vyhnout?

Imunitní systém se skutečně během našeho života vyvíjí. Zatímco právě narozený jedinec ho má velmi slabý, jeho činnost prudce roste a v normálních případech dosahuje maxima někdy kolem časné dospělosti a potom už to jde z kopce. Nejdříve pomalu, ve stáří už potom rychleji. Způsobů, jak podpořit imunitu dětí je celá řada, a většinu z nich máme ve svých rukách. První je samozřejmě optimální výživa. Nemusíme k tomu kojit ještě pětileté dítě, ale kupovat co nejkvalitnější potraviny se rozhodně vyplatí.

Samozřejmostí by měl být maximální pobyt na čerstvém vzduchu, ti starší si mohou pamatovat z čekáren ordinací nápis o tom, že kam nemůže slunce, chodí lékař. To nebyl výmysl socialistického zdravotnictví, to byla pravda. Není vhodná ani přílišná hygiena. Tím nemyslím, že by dítě mělo chodit špinavé a nemyté, ale na druhé straně dopřávat mu téměř sterilní prostředí také nepomůže, spíše uškodí. Imunitní systém dítěte se totiž musí naučit vyrovnávat se s antigeny kolem sebe a pokud mu to nedopřejeme, jeho vývoj přibrzdíme. Ve školce pak přijde překvapující záplava zdravotních problémů. Vyhnout bychom se měli i třeba kouření v přítomnosti dítěte, pokud u něj budeme kouřit jako tovární komín, jeho průdušky a celkově celá imunita dostanou ránu.

Existují nějaké bylinky, které mají příznivý vliv na imunitní systém a které byste doporučil všem, i třeba k pravidelnému užívání?

Existují, ale jejich účinky jsou, často díky nedostatečných znalostech, zatím sporné, takže jejich použití zatím doporučit nemohu. Jako příklad problémů mohu uvést známou Echinaceu, která je populární především v Německu. Někdo dělá extrakt z listů, někdo z kořenů, někdo ze stonků a někdo z celé rostliny. Do toho existují extrakty lihové či z horké vody. Je jasné, že potom bude v každé lahvičce něco jiného a výsledky se budou výrazně lišit. Navíc dodnes nevíme přesně, která z mnoha (často z několika set) látek, které v extraktech najdeme, by měla být za pozitivní účinky zodpovědná. A tohle je problém, který se u všech bylinek opakuje.

Trh je doslova zaplaven různými doplňky stravy, které lidem slibují zázračné posílení imunity. Jaký na ně máte názor? U kterých doplňků stravy je například vědecky dokázáno, že na podporu imunity opravdu fungují? Které byste doporučil Vy?

Tady si budou muset rodiče udělat domácí úkoly a nesáhnout po tom prvním, co jim internetový vyhledávač nabídne. Zmínil bych například betaglukany, což jsou přírodní látky, které povzbuzují imunitu a mají antiinfekční vliv. O těchto látkách existuje více než 30 000 vědeckých prací, a testovaly se snad u každého biologického druhu, samozřejmě včetně lidí. O tom, že skutečně prokazatelně fungují, a to i u dětí, už není žádných pochyb. Jako příkladem mohu uvést třeba klinické zkoušky prováděné v nemocnici v Ústí nad Labem ve spolupráci se Sanatoriem EDEL. Tam se jasně ukázalo, že u dětí s chronickými respiračními chorobami stačí pouhé třicetidenní nasazení betaglukanu k výraznému posílení slizniční imunity i celkového zdravotního stavu.

Vy sám se výzkumem betaglukanů zabýváte. Můžete našim čtenářům vysvětlit, o co se jedná a k čemu jsou dobré?

Betaglukany jsou čistě přírodní materiály, které se v přírodě vyskytují v buněčných stěnách hub, kvasinek, bakterií, řas a některých rostlin. Jejich základní funkcí je zpevnění buněčné membrány, kde si to můžeme představit tak trochu jako dráty v železobetonu.

Jejich biologické účinky se sledují již přes šedesát let a dnes již toho víme opravdu hodně, od toho, kde účinkují až přes mechanismy účinku a na které receptory na buňkách se betaglukany mohou vázat. V současné době probíhá po světě minimálně 90 klinických zkoušek, takže o betaglukany se zajímají i velké farmaceutické společnosti. Existuje tedy velká naděje, že se betaglukany budou uplatňovat při léčbě infekčních chorob a rakoviny. Ostatně v Japonsku se betaglukany používají jako oficiální lék při léčbě některých typů rakoviny již od roku 1983.

Když už jsme u rakoviny, i Vy se zabýváte výzkumem glukanů v souvislosti s tímto onemocněním. Jaké jsou nejnovější poznatky a pokroky?

Tady je pokrok asi největší. Je to především proto, že se do výzkumu zapojují i velké farmaceutické společnosti, takže je na něj více peněz. Zatím nejnadějnější se zdá být využití betaglukanu společně s monoklonálními protilátkami proti nádorovým buňkám. Tato kombinace biologické léčby výrazně zvyšuje účinky samotných komponent. A protože se nabídka těchto protilátek každý měsíc zvyšuje, může se jednat o obecnější jev vhodný u celé řady typů rakovinného onemocnění.

Zmínil jste, že se betaglukany vyskytují v některých potravinách, nestačilo by tedy konzumovat dostatek těchto potravin a nepoužívat potravinové doplňky, které jsou často doporučovány?

Takhle jednoduše to bohužel nefunguje, to by Češi asi byli tím nejzdravějším národem. Stačila by opakovaná bramboračka s houbami a nějaké to nefiltrované pivo a byli bychom bez problémů. Stejně tak Pangamin je užitečný spíše při výživě nežli při podpoře imunity. Betaglukan je totiž v buněčné stěně poměrně silně ukotven, takže jeho izolace není ani rychlá ani snadná. To prostě náš žaludek nebo střevo nezvládnou. A pokud si vzpomeneme na ty dráty v železobetonu, tak tady se uplatní ta vyšší čistota – čisté betaglukany budou lehce rozeznatelné patřičnými receptory, zatímco ty málo čisté budou mít ten drát obalený nejrůznějšími nečistotami, takže buňky pro zbývající „beton“ betaglukan neuvidí. Proto musíme sáhnout po dostatečně čistém betaglukanu, což nám nabízí jen potravní doplněk.

Potravinových doplňků s glukany je na trhu víc než dost, často se výrazně liší i cena. Jak vybrat ty nejlepší? A na co si při výběru dávat pozor?

Internet i lékárny nám betaglukanů samozřejmě nabídnou celé řady, ne každý preparát je ale stejně dobrý. Takže se určitě vyplatí prostudovat důkladně webové stránky výrobce či prodejce, zjistit o jaký betaglukan se jedná, kdo ho vyrábí, jaká je jeho čistota a jestli firma má nějaké studie právě tohoto betaglukanu a nespoléhá se jen na studie opsané z internetu. Když někdo slibuje modré z nebe, pravděpodobnost, že se jedná o kvalitní výrobek, prudce klesá.

Samozřejmě, že nejlevnější výrobky jsou nejlákavější. Stejně jako u všeho ostatního i u betaglukanu platí, že cena nezaručí kvalitu. Takže chce to vybrat výrobce či prodejce kvalitního betaglukanu (ono těch velkých firem vyrábějících betaglukan není tolik), takže budeme vědět, kdo ho vyrábí. Dobrá firma poskytne i certifikát o kvalitě a nabídne nějakou studii, která prokázala biologické účinky tohoto betaglukanu. Potřebujeme totiž vědět, jak účinný je právě tento betaglukan. Často se totiž ukáže, že firma prodává dejme tomu betaglukan z hub, zatímco se na internetu chlubí studií betaglukanu z kvasinek. No a k té zmíněné čistotě – pod 75 procent je zbytečné betaglukany kupovat.

Je nějaký rozdíl v tom, z jakého zdroje betaglukany pochází?

V podstatě ne. Glukan je buď dobrý nebo špatný. Problém je spíše v tom, že pokud prodávám řekněme kvasničný glukan a chlubím se, že ho někde testovali a je opravdu dobrý, tak se nemůžu odkazovat na publikace, které dělal nikdo jiný na houbovém glukanu B.

Jak betaglukan správně používat?

Užívání je nejlepší pravidelné, nějaký suchý měsíc je nesmysl. Imunitní systém totiž potřebujeme mít v maximální pohotovosti stále. Potom je jedno, jestli budeme betaglukan brát ráno nebo večer, případně po jídle nebo nalačno. Betaglukany jsou vhodné i pro děti, z pohodlnosti bych doporučoval využít nějaké sirupy, kde se to lépe dávkuje a dítě nemusí bojovat s polykáním tobolky či prášku.

Vy sám berete preventivně 100 mg betaglukanu denně. Mnohé internetové obchody ovšem nabízejí doplňky s betaglukanem, které obsahují v jedné tobolce okolo 300-400 mg betaglukanu. Při potížích doporučují dokonce až tři takové tobolky denně. Je více než 100 mg jako prevence zbytečné nebo dokonce škodlivé?

Uškodit to nemůže. Zbytečné množství jednoduše projde tělem a vyloučí se, protože počet receptorů na buňkách není nekonečný. Ale je to v podstatě vyhazování peněz. Za normálních okolností je dobré užívat tak 100-200 mg podle váhy člověka a čistoty glukanu. V případě opravdu vážných onemocnění, těžkých infekcí, rakoviny atd., je dobré dávku zvýšit na minimálně 500 mg, lépe 1000 mg. Kdo si chce být jistý, může použít i 1500 mg. Pro víceméně zdravého člověka je těch 1000 mg ale vyhození peněz.

Ještě bych se vrátila k rozmachu imunitních chorob v posledních desetiletích. Má v tom částečně vinu i systém? Je něco, co by mohl zlepšit stát, lékaři, pojišťovny nebo třeba učitelé, aby těchto chorob bylo méně? Mám na mysli osvětu, prevenci nebo jiné systémové nástroje.

U většiny těch těžkých poruch imunity žádná systémová změna, osvěta, prevence nebo třeba více peněz ve zdravotnictví, výrazně nezlepší. Jinak je tomu u alergií – tam je jasný vliv „západního“ způsobu života. Klasickým příkladem může být známá studie z Islandu. Tam je minimum stromů, takže i velmi málo pylu, a k tomu tam dlouhodobě existovala lokální čerstvá strava. Po dlouhá desetiletí byl Island oprávněně považován za téměř „bezalergický“ ostrov. Studie z poslední doby ale ukázaly, že dnešní Islanďané jsou na tom s alergiemi už stejně jako zbytek Evropy. Stromů tam sice je stále stejně málo, ale mladí Islanďané opouštějí tradiční způsoby stravování, žijí více ve městech a složení jejich potravy již odpovídá evropskému průměru.

Nedá mi to nezeptat se na závěr. Jak se díváte na situaci s koronavirem? Máte nějaká doporučení, čím se v záplavě různorodých informací řídit a co udělat lépe?

Bohužel nastalo to, před čím vědci desetiletí varovali. Ona nebyla otázka jestli, ale kdy. Koneckonců předchozí epidemie SARS a MARS byly takovým varováním, a lidstvo mělo štěstí. Co se mohlo udělat lépe? Těžko říci, připraven nebyl nikdo, země bohatá ani chudá. Nikdo neměl třeba miliardy roušek v zásobě. Ona taková velká nemocnice jich denně spotřebuje několik tisíc. Stejně tak tomu bylo i s ostatními ochrannými předměty - rukavicemi, respirátory. Samozřejmě to, že se z úsporných důvodů přesunula výroba téměř všeho do Číny, nijak nepomohlo, protože zatímco dřív si roušky vyráběla každá země sama, teď se přeplácelo nedostatkové zboží z jediné země. Jinak ale nějaké vládě, a je jedno jestli šlo o českou kotlinu nebo třeba o Spojené státy, vyčítat, že všechno bylo špatně a všechno mělo být jinak, je nesmyslné.

Nikdo nevěděl, jaké řešení je nejlepší, situace se měnila doslova přes noc a vládní nařízení nikomu moc nevyhovovala. Koneckonců strategie jednotlivých zemí se výrazně lišily, ale průběh byl v podstatě všude stejný a lišil se spíše datem nežli výsledkem. Z tohoto pohledu je nějaké malování křížů na náměstí naprosto nesmyslné, protože třeba za vysoký počet mrtvých u nás můžeme všichni. Od některých vládních chyb přes volání opozice, že je nutné rozvolnit až po ty z nás, kteří nosili masku na půl žerdi nebo si v zimě nutně museli jít s dětmi zasáňkovat. No a samozřejmě nelze zapomenout ani na vakcinaci. Ta když začínala, tak se nadávalo na vládu, že sehnala málo vakcín, a teď, pár měsíců potom, se nemůžeme přes těch šedesát procent očkovaných pohnout, protože nesmyslně vysoké procento populace vakcínu odmítá.

Záplava informací – věřit skutečným odborníkům, tady bych zmínil třeba kolegy Konvalinku nebo Hořejšího, protože ti v každém případě vědí, co říkají. Naopak bych všem doporučil neposlouchat amatéry, jakkoliv vzdělané. On by třeba profesor Pirk prskal, kdyby mu někdo radil jak operovat srdce. Stejnou cenu měly jeho komentáře k epidemii. No a už určitě nehledat informace na internetových fórech, tam se nic pravdivého nedozvíme.

Václav Větvička (*1954)

Synovec známého botanika stejného jména vystudoval přírodní vědy na Univerzitě Karlově a pracoval v Mikrobiologickém ústavu ČSAV. V USA se se stal profesorem na katedře patologie Univerzity v Louisville. Patří k předním vědcům v oblasti výzkumu přírodních imunomodulátorů, především beta glukanu. Kromě odborných vědeckých publikací píše i cestopisné, kuchařské a humoristické knihy.
Autor: Jana Divinová

Alergie, autoimunitní a imunitní onemocnění zaplavily svět. Jak se jim vyhnout nebo si pomoci se dozvíte v rozhovoru s předním českým imunologem, profesorem Václavem Větvičkou.
Zdravá výživa

 302 
  Komentáře

YouTube
Obrázek
KOMENTÁŘ