Psychické týrání v manželství začíná velmi nenápadně
10 nejhorších důvodů, proč zůstat přátelé s vaším bývalým přítelem
9 známek toho, že je váš vztah u konce
Krize ve vztahu - jak ji překonat?
10 věcí, kterým vás naučí šťastné vztahy
Manipulace ve vztazích - jak se bránit?
10 nejhorších důvodů, proč zůstat přátelé s vaším bývalým přítelem
9 známek toho, že je váš vztah u konce
Krize ve vztahu - jak ji překonat?
10 věcí, kterým vás naučí šťastné vztahy
Manipulace ve vztazích - jak se bránit?
Psychické týrání v manželství začíná velmi nenápadně
Psychické týrání v manželství se projevuje velmi nenápadně. Z počátku žena ani nemusí poznat, že se jedná o první známky psychického týrání. Despotické projevy zkrátka ignoruje, ať už z důvodu zamilovanosti nebo jiných. Aniž by si to uvědomovala, pomalu ale jistě se dostává do pasti, ze které se bude jen těžko utíkat.
Co je psychické týrání
Psychické týrání v manželství je skrytou formou domácího násilí a zneužívání, proto je pro týranou osobu velmi těžké rozpoznat, že je obětí. I když se emoční týrání od fyzického značně liší, výsledek je zpravidla stejný. Obvykle se projevuje přehnanou dominancí jednoho z partnerů, který toho druhého ponižuje, nadává mu, svaluje je na něj chyby v partnerství, deptá ho, snižuje mu sebevědomí, vydírá ho, drží ho v sociální a často i ve finanční izolaci.Psychické týrání v manželství se často projevuje až po svatbě. Častým spouštěčem bývá příchod dítěte, kdy bývá žena na svém manželovi závislá finančně, což je pro tyrana ideální stav. Finančně závislá manželka s dítětem od manžela odchází méně často. Zpravidla nezůstává jen u psychického týrání a začíná se objevovat i fyzické týrání, a to se stále vyšší četností.
Profil psychicky zneužívané manželky
Ženy týrané v manželství mají často nízké sebevědomí, i když se může zdát, že mají vše pod kontrolou. Na rozdíl od mužů, kteří si obvykle najdou svou identitu prostřednictvím práce, akademického či sportovního úspěchu, ženy svou identitu často zakládají na svých vztazích, což je dělá citlivé na zneužívání. Týraná žena se začíná postupně cítit nejistě, začíná pochybovat o sobě i o svém vlastním smyslu pro realitu. Začne obvykle měnit své chování, aby udělala svého manžela šťastným.Jednou z nejčastějších charakteristik psychicky týrané ženy je, že si není schopná užívat sexuální zážitky s manželem. Důvodem je zhoršená důvěra a nedostatek přátelství a intimity. Klasický muž tyran ještě poukáže na to, že není dobrou manželkou, protože nesplňuje sexuální potřeby svého manžela, čímž ženu dostává do ještě větší pasti. To, co si mnozí lidé neuvědomují je, že pro ženu je v takových situacích sexuální styk jako ponížení nebo skoro znásilnění.
Profil psychicky zneužívajícího manžela
V srdci zneužívajícího manžela je jeho potřeba mít vše pod kontrolou. Cítí se neadekvátní a má zakotveny zkreslené názory o ženách a manželství, které se obvykle naučil od agresivního otce nebo jiného dominantního samce nebo někdy kvůli nedostatečné mužské roli otce, který nedával dobrý příklad, jak se chovat k ženám. V mnoha případech, ale ne nutně ve všech, citově zneužívající manžel může být manipulativní a má problém ženu udržet pod "palcem". Zneužívající manžel vidí věci jen ze svého úhlu, z jiného je nechce vidět nebo je neschopný. Zneužívající manžel je také často citově závislý na své manželce. To znamená, že jeho pocit sebeúcty pochází z manželství. Většina citově zneužívajících manželů nejsou schopní se na sebe podívat a prozkoumat, proč se tak k partnerce chovají.Obvyklé taktiky emocionálního násilníka:
- Izolace partnera od přátel a rodiny
- Bránění partnerovi v jakékoliv nezávislé činnosti, jako je práce či aktivity s přáteli
- Obviňování partnera z nevěry, když mluví s příslušníkem opačného pohlaví
- Vynucování sexuálních praktik, které jsou partnerovi nepříjemné s tím, že jde o dokazování lásky
- Neustálá kritika charakteru, hmotnosti, vzhledu či způsobu oblékání partnera
- Pokud taktiky na partnera neplatí, přichází ohrožování, pronásledování, trestání
- Používá děti jako kontrolu nad partnerem
- Podkopává partnerovi autoritu u dětí nebo vyhrožuje, že mu je vezme
- Kontroluje všechny finanční rozhodnutí, odmítá naslouchat názorům partnera, odepírá mu důležité finanční informace, aby partner žil z omezených zdrojů
- Provádí všechny zásadní rozhodnutí, jako kde bydlet, jak zařídit domov či jaké koupit auto sám
Oběť se začne cítit jako vězeň:
Lidé, kteří používají psychické zneužívání, používají taktiky podobné těm, které používají dozorci válečných zajatců. Oni vědí, že fyzické kontroly není snadné dosáhnout. Chtějí s vězni spolupracovat. A co je lepší způsob, jak někoho přimět ke spolupráci, než citová manipulace?Ve své knize Znásilnění v manželství zmínila Diana Russell Bidermanovou stupnici nátlaku z publikace Amnesty International. Zpráva o mučení líčí vymývání mozků válečných zajatců. Ti, kteří se snaží manipulovat se svými sexuálními partnery, používají metody podobné těm od vězeňských dozorců, kteří uznávají fakt, že fyzická kontrola se nedá získat bez spolupráce vězňů. Bidermanova stupnice vysvětluje použité donucovací techniky a požadované účinky.
Biedermanova stupnice nátlaku:
1. Izolace
- Zbavuje oběť veškeré sociální podpory nezbytné pro schopnost odolávat.
- Vyvíjí intenzivní zájem o sebe.
- Způsobuje, že oběť závisí na pronásledovateli.
- Fixuje pozornost na bezprostřední nepříjemné situace a podporuje sebepozorování
- Eliminuje podněty, které soupeří s jeho manipulací
- Maří všechny akce, které nejsou v souladu s jeho cíli
- Oslabuje duševní a fyzické schopnosti odolat
- Pěstují úzkost a zoufalství.
- Poskytují týrané osobě pozitivní motivaci při plnění.
- Ukazuje na marnost odporu.
- Rozvíjí návyky shody.
- Snaží se ukázat, že cena odporu je větší než zátěž ztráta sebeúcty týraného.
- Snižuje týraného na úroveň zvířete.
K zamyšlení
Psychické týrání v manželství je zmrzačení. Krade lidem jejich sebeúctu, schopnost racionálně myslet, důvěru v sebe samé a nezávislost. Pokud máte některý z následujících příznaků, je čas hledat pomoc:- izolace od ostatních. Jen zřídka vidíte přátele a rodinu
- nadměrná závislost na partnerovi
- neustále přemýšlíte, zda děláte správnou věc s cílem nenaštvat manžela
- žijete v okamžiku, nejste schopná plánovat dopředu, protože máte strach, jak bude reagovat váš partner
- máte pocit, že nemáte energii, kterou byste mohla bojovat proti partnerovu chování
- pochybujete o své schopnosti vyjádři svůj názor
- většinu času máte pocit deprese a úzkosti
Následky psychického týrání
Psychicky týraným ženám trvá často i několik let, než odejdou nebo se skutečně vzepřou. To se na psychickém i fyzickém stavu ženy samozřejmě hluboce podepíše. Psychicky týrané ženy jsou zpravidla apatické, mívají pomalejší reakce, jsou lhostejné k vnějšímu dění, jsou naučené potlačovat vztek a mají tendence utíkat před konflikty. Mají vžitou bezmoc, v důsledku čehož mají snížení sebevědomí, jsou nejisté a neváží si sami sebe. Útočníka často brání, omlouvají ho, popírají skutečnost, že je týrá a odmítají případnou záchranu. Psychické týrání se často projevuje i fyzicky. Týrané ženy mohou mít chronickou bolest hlavy, sníženou imunitu, bolesti žaludku, bušení srdce, pocení nebo třas.O tom, že je žena v manželství psychicky týraná zpravidla neví ani její nejbližší okolí. Na rozdíl od fyzického násilí to psychické není na první pohled vidět. Ženy často s odchodem od tyranského manžela váhají. Mají pocit, že nemají kam jít. Po mnoha letech týrání věří, že je to jejich vina. Tyrani bývají skvělí manipulátoři. Týrané ženy by si měly uvědomit, že despotický manžel se nikdy nezmění, i když to slibuje.
Navzdory tomu, že mnoho lidí věří, že domácí násilí, ať už fyzické nebo psychické, vzniká kvůli tomu, že násilník nad sebou ztrácí kontrolu, ve skutečnosti je jeho urážlivé nebo agresivní chování jeho záměrnou volbou, aby mohl oběť ovládat, na což je vždy třeba pamatovat.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
10 největších hloupostí, kterými si ženy komplikují život
Co stojí za nízkou sebeúctou?
Autor: Jana Divinová
Psychické týrání v manželství začíná velmi nenápadně. Jak se projevuje psychické týrání v manželství. Příznaky, chování tyrana i týrané. Jste obětí psychického týrání v manželství i vy?
Zdravá výživa
407
Komentáře ( 210 )
YouTube
Obrázek
KOMENTÁŘ
doporučuji obrátit se na některé z krizových center pro oběti domácího násilí http://www.domacinasili.cz/ http://www.acorus.cz/cz/sluzby/krizova-pomoc.html https://www.zachranny-kruh.cz/pro-verejnost/kriminalita-rizikove-chovani/domaci-nasili/domaci-nasili.html
Dnes je to pět let, bydlím sama, mám přítelem, a s dětmi ve střídavé péči a jsem SVOBODNÁ.
Ale jinak proč to tu vše píšu? Moc o tom nemluvím a nevzpomínám, není na co. Ale náhodou jsem na netu narazila na jakýsi článe o psychickém týrání a mám velkou potřebu někomu pomoci. Myslím si, že nejlépe dokáže poradit, ten, kdo to opravdu zažil. A já bych tře
Nov.:
724371946
Když jsem si přečetla článek o psychickém týrání tak jsem začala brečet jak jsem se v tom vyděla. Jenže nevím na koho se obrátit kdo by mi mohl pomoct s rozvodem a se vším kolem. Bydlíme s mužem a dětmi u mého tatího v baráku. Nemám žádné finanční prostředky na to abych se obrátila na advokáta. A nevím jestli jsou neziskové organizace natolik schopné mi pomoc. Už ti dal nevydžím už kvůli dětem se musím postavit na vlastní nohy,dát si svůj život do pořádku. A hlavně bez manžela. Nevíte prosím o někom kdo by mi mohl pomoct vme tíživé situaci. Děkuji J.
Když mi hrozil potrat, byla jsem po operaci doma, měla jsem těžké deprese, nepostaral se, nechal mě třeba i po hádce doma a odešel pryč. Ponižoval mě, ať si vezmu prášek, že nejsem normální.
Bezpečně uhnul, když jsem se potřebovala opřít.
Uvědomuji si, jak mi pokřivil vztah k sexu: považoval za normální, že když on chce, tak si vezme, co chce. Bylo mu jedno, že jsem nemocná, nemám vůbec chuť. Já ho nechala, protože když ne, tak se urazil, nemluvil se mnou. Žebral, když jsem svolila, že večer se budeme milovat a pak to prostě nevyšlo, tak se vztekal, že slibuju a nic. Jakoby mě to mělo nějak navnadit.
Udělal mi z toho povinnost, kdy není nic spontánní a musí se splnit. Když jsem se chtěla já mazlit, třeba i po styku, tak se odtáhl, stejně tak když jsem se chtěla místo sexu mazlit. Když není sex, tak ho to nebaví.
Snažila jsem se přijít na to, co mu vadí. Protože ve společnosti se změnil v galantního baviče, slušného, pozorného, roztomilého. Takového jsem ho milovala. Doma se z něj stal sprostý hulvát, který byl věčně naštvaný na cokoliv. Šířilo se to kolem něj jako puch a otravovalo atmosféru.
První krize byla při prvním dítěti, druhá velká při druhém, kdy mi na mateřské předhodil, že utrácím jeho peníze. Začala jsem po roce podnikat, abych teda měla svoje peníze. A bylo to ještě horší. Nedělala jsem dost, měla jsem z toho udělat rodinnou firmu, aby on si mohl zkrátit úvazek a být doma. Ne, že by se podílel. Začalo peklo: věčná negace všeho, co jsem udělala, co jsem řekla na veřejnosti, peskoval mě za odložené párátko na stole.
Poškleboval se mým koníčkům, parodoval, když jsem chodila tančit, když jsem od kojence byla dvakrát večer na hodinu na keramice a tančit, stěžoval si, že mu ho hodím na krk a jdu si pryč. Nakonec jsem obojí vzdala. Kritizoval můj vzhled, co jím, - to nejez, budeš tlustá, koukej se na svůj zadek, nemůžeš udělat něco s pytlema pod očima? Byla jsem nakonec na plastické operaci víček, pytle jsem měla už od dětství. Neměli jsem žádný sociální život – on chodil kam chtěl, ale ne spolu.
Věčně mi podsouval, co ve skutečnosti cítím, co myslím, nevěřil, že jsem hodná jen tak, ale určitě je to manipulace. Prostě „nemůžu věřit, že to myslí tak, jak dává najevo“. On se nestaral nakonec vůbec o nic, chodil domů jako do hotelu a považoval to za svoje právo, protože vydělává kvůli nám a my jen odčerpáváme peníze. Já musela vědět všechno, on se ptal na každou blbost a pak si stěžoval, že všechno řídím.
On nevěděl ani, kde jsou uložené další pasty na zuby, jakoby v tom bytě nebydlel 20 let. Měla jsem dělat všechno a jeho neobtěžovat, třeba vyřídit odkup bytu, celkovou rekonstrukci, starala jsem se o zahradu, kterou jsme sice koupili spolu, ale pak mi vmetl, že souhlasil jen proto, že jsem ji tak chtěla. Nechodil tam, ale buzeroval, že máme mál o jahod – ve finále vůbec netušil, co všechno dělám a měl dojem, že se doma flákám. Dělal si tabulku, kolik kdo vydělal a poukazoval na to. Já se starala celý život o děti, především, protože nikoho nemáme a jeden z nás musel pokrývat prázdniny, nemoce a všechno okolo dětí. On nešel nikdy s dětmi ven, na třídní schůzky, nezajímal se, co potřebují, co se musí koupit, obstarat. Neměl ponětí, co sežere čtyřčlenná rodina a obviňoval mě, kam ty peníze jdou.
Nechtěl povolit rozvod dřív, protože, jak mi došlo až úplně na konci, se těšil na dědictví po mojí máti, které se táhlo pět let, než se uzavřelo. Nakonec to byla moje propustka z té klece, kde jsem už měla záchvaty paniky, sebepoškozování, protože on pohrdal tím, „že jsem citově zranitelná“, že je to můj problém a on neřekl nic, co by mě mělo zranit nebo urazit. Použil proti mně i děti, jen aby mi ublížil, zákeřně a podle. S dět mi nás ale nemohlo nic rozeštvat. Nevadilo mu, že ublížil jim, ale hlavně, že to ublížilo mně. Vadilo mu o víkendech malé dítě, které ho konečně vidělo – chodil domů mezi půl sedmou a osmou, protože po práci šel ještě plavat, do knihovny, s kolegy do hospody.
Chtěl, abych dítě zabavila nebo ho držela v klidu, aby si odpočinul. Nadával, když malý běhal po bytě. V telefonu zásadně hned oznámil, že nemůže mluvit a okecával to dýl, než kolik bych já potřebovala času mu říct, proč mu volám. Ze služebky v posledním roce nezavolal ani po týdnu, když jsem to zkusila já, řekl, že je s přáteli na obědě a nechce telefonovat.
Ty přátele znám a oběd byl jediná volná chvíle, kdy se mu dalo volat. V poslední fázi párové terapie z něj nakonec vypadlo, že si mě od začátku držel od těla (odtud můj pocit, že se k němu nemohu dostat), že ho manipuluju, protože ho nutím, aby se choval jako otec a partner, že nenávidí hrát si na „rodinu“, jak já se pořád snažím a označil mě za domácího tyrana, protože ho nutím dělat to, co nechce.
Dělal ze sebe oběť mé tyranie. Vtipné bylo, že nakonec ztratil zájem o sex a považoval za normální mi říct, že nemá chuť a sorry jako. Představila jsem si, jak by reagoval, kdybych to takhle jemu řekla já naplno celá ta leta. Vždycky jsem vyhověla a někdy jsem si připadala jako zneužitá, jak se mi to použití mého těla protivilo. Nevadilo mu, že se mu půjčuju, jen aby byl klid. I v těžké depresi, kdy jsem nebyla schopná vůbec jakékoliv fyzické intimity.
Nesnesitelné pro mne třeba bylo, že po hádce se mnou čtyři dny nepromluvil a považoval to za normální, že se na mne nemůže ani podívat. Já nechápala, jak to dovede, já chtěla vyřešit předmět konfliktu a normálně jsem se s ním byla schopná bavit. On to říkal v poradně jako něco, na co má nárok.
Takže tichá domácnos t pravidelně, když jsme přišli z manželské poradny, kde mělo být bezpečné území říct cokoliv, jak nás upozorňoval terapeut. Protože jinak to nefunguje. Pro mě nebylo. Obvinil mě tam před terapeutem, že jsem vlastně pokračovala v manipulaci i v poradně, proto tam říkám cokoliv. Zásadně nikdy nepřiznal, že prostě udělal chybu, něco zkazil a nezajímal se, jak to napravit, neprojevil lítost. Když zvedal stůl, aniž by ho sklidil, rozbil mou broušenou dózu po babičce, tak to byla moje vina, že jsem ji tam postavila. Měla jsem ho upozornit, ať ji sundá. Tenhle vzorec se opakoval celou dobu.
Cokoliv zvoral on, mohla jsem za to nějakou oklikou vlastně já. Já chtěla koupit půlku česnekového chleba a dozvěděla jsem se, jaký jsem sobec, že ho určitě nedojím, bude škoda ho vyhodit, on se bude cítit povinen ho dojíst a on ho nesnáší.
Když jsem řekla, že definitivně odcházím, chtěla jsem minimální odstupné, ješt ě ve splátkách, nakonec nedávno řekl, že stejně on víc vydělával, takže jsem neměla nárok na nic. Dědictví mě zachránilo a vysvobodilo. Celou dobu jsem měla pocity viny, že mu nějak ubližuju, jsem hysterická, hrozná, ještě dnes, když jsem samostatná, ve mně dokáže zahlodat pocit, po rozhovoru s ním, jestli nemá v něčem pravdu. Že prý já jsem rozbila rodinu, když jsem odešla. Nikdy nepochopil princip dělby práce v rodině, která má fungovat jako celek, nikdy nepochopil SJM – i právník mu dvakrát zdůrazňoval, že se nezkoumá, kolik kdo vydělal, že všechno je naše společné, tedy i úspory, které jsem chtěla jako část odstupného. Že na dědictví on nemá žádný nárok, patří jen mně: chtěl vědět, zda při rozvodu něco z něj získá.
Úplně zdeptaná psychicky, vyhořelá, vycucaná s nervy na dranc jsem zachraňovala holý život. Tlačila jsem buldozer do kopce a už jsem nemohla. Táhle jsem všechno , celou rodinu a on akorát bojkotoval. Dospělý syn zůstal u něj ve velkém bytě, malý byl ve střídavce. Protože se ale není schopen postarat o jeho potřeby, chodí špinavý, když přijde ke mně, stejně všechno kupuju zase já a jeho žádám o půlku, (což mi taky vmetl, že chci všechno zaplatit) zažádala jsem o svěření do výhradní péče, s rozšířeným kontaktem s otcem.
Což v podstatě teď tak funguje, akorát nemám žádné výživné na dítě a zase supluju nemoce, prázdniny a všechny naléhavé akce, protože on je otec jen pokud může, protože práce. První jeho reakce byla, že mi ho klidně dá, ale nebude platit výživné. Tehdy mi sociální pracovnice přemlouvala, ať si to rozmyslím, že bych na něj měla nárok, tak i soudkyně.
Tehdy jsem odmítla, aby byl klid, ale tentokrát si nechám dát to, co podle zákona mi náleží. On vydělává hodně, já tak normálně a stačí nám to.Pikantní na tom je, že jak js em odešla, obestavěl se doma elektronickýma hračkama, virtuálními šoupátky, jezdí doma rallye ve 3d Realitě a tráví tím víkendy. Dítě je usazeno u počítače, televize, nebo u telefonu u her, aby nerušilo tatínka, který „jezdí“ a nesmí nabourat. Starší syn mi prozradil, že do těch blbostí nacpal 150 tisíc.
Což o to. Ale dítě nezná u táty jinou aktivitu. Já se ho snažím u sebe dostat ven, ukázat mu taky jiné trávení času. To byla v posledních letech velká třecí plocha. Vysmíval se, jak malý se mnou nechce ven, že chce být s tátou doma – „třeba je to pro něj lepší“. Malý nakonec nechtěl ani se mnou k moři, kam jsem ho brala, protože ORL to měl přímo nařízené. „Když nejede táta, proč musím já.“
Chlapec za dva roky vyspěl a když má fakt problém, jde za mnou, když šli na celý den na soutěž a měli si vzít velkou svačinu, tak se obával, že mu jí táta nebude umět udělat, protože m u dává jen croisanty – „přece mu nebudu mazat jako blbec každý den svačinu“. Sám si dělá sofistikované snídaně – to už dělal leta. Když šel nakoupit, tak jen pro sebe své speciální jídlo.
Pořád mi dochází další a další věci, vidím těch minulých 25 let čím dál víc z jiného úhlu pohledu a je mi z toho nanic. Vůbec ne tak, jako první rok, ale otravuje mě to, zvlášť když pořád slyším důkazy o tom, jaký ubožák vlastně byl a je a já to neviděla. Je možné, že člověk dokáže druhého tak milovat, že ho naprosto není schopen vidět objektivně a vidí v něm úžasného člověka? A pak si říká, že dělá něco blbě, když ten úžasný člověk je s ním ve vztahu nespokojený? Než mi došlo, že se úplně míjíme v hodnotách, trvalo to čtvrt století.
Poslední perlička: čtyři měsíce po mém odchodu si začal s naší dlouholetou kamarádkou, takovou studenou pannou, co se nikdy nevdala, nech těla děti a co se rozešla s naším přítelem, nikoho neměla – asi 12 let. Po roce a půl mu dala kopačky – prý se jí nevěnoval a nedal jí to, co potřebuje. Já to vydržela 25 let.
Co to o mně vypovídá… Byla jsem zamilovaná, naivní, absolutně nezkušená s muži (byl to můj první kluk, ) nechala si tak citově ubližovat Teď si uvědomuju, jak jsem opatrná si někoho pustit k tělu, představa, že by mi ublížil, využil, zneužil proti mně moji slabost, něco, co s ním budu sdílet, střelil po mně nějakým jízlivým, zlým, krutým slovem - mě děsí. Jsem ale tak šťastná, že jsem to udělala, dřív, než bych promarnila zbytek života. Jsem hrdá na sebe v tomto ohledu.
Je to dlouhé, vím, ale musela jsem to už jednou napsat, někam, vykřičet, obyčejně postěžovat - hledala jsem i skupinu pro rozvedené a traumatizované, ale nepodařilo se. Pořád jako bych nevěřila, že to bylo to, co to bylo. Teď jsem našla tohl e fórum, to tenhle můj traktát snese. Díky
Díky...
Jste statečná, že jste vše nakonec zvládla. Věřím, že časem budete žít úplně normální život, s novým hodným partnerem.
V té dlouhé odpovědi se to pokusím trochu osvětlit. Když se dáte dohromady jen s "postiženým" partnerem, tak ze začátku budou určitě témata, která Vás budou sbližovat a společně se přitahovat, otázkou je, jestli se dokážete spolu rozvinout někam dál a ne se jen utápět ve společném traumatu. Nemluvím ted o těch postižených, co jsou po domácím násilí nebo jiném traumatu naprosto vyčerpaní životem, neschopni jakékoliv sebereflexe a přenáší své patologické chování na děti a další lidi okolo sebe. S těmi je asi těžké mít normální funkční vztah.
Na druhou stranu mít vztah jen s pozitivním silným člověkem, který si neprošel žádným traumatem, nebo ho nevidí anebo si ho svou povahou nikdy nepřipouští. Tak to nebude z dlouhodobého vztahu také žádná výhra, protože Váš partner Vás nebude chápat, když na Vás po Vašich prožitcích, dolehne blbá nálada častěji než by Váš partner očekával. Podle přísloví, sytý hladovému nevěří.
Proto tedy myslím, že nejlepší je kombinace člověka co už si něco těžkého prožil, uvědomuje si to, chápe co by měl změnit, je schopen o tom mluvit a vzájemně se podpořit v dobrém i ve zlém v životě, protože to se nám nikomu v životě nevyhýbá. Ať se Vám daří.
Teď vážně - jo, to je rozumné vysvětlení, široká škála zážitků a zkušeností je vždycky ta nejlepší varianta. Zásadní je ta míra empatie ke druhým, kdy ani nemusím chápat všechno, co zažil, ale vnímám jeho nepohodlí a snažím se mu z něj pomoci a podržet ho, být prostě pro něj, ať potřebuje v tu chvíli cokoliv, třeba jen držet za ruku a mlčet. Dělat pro druhého to, co potřebuje, ne to, co já si myslím, že je pro něj dobré. Respektovat a neshazovat, být laskavý a velkorysý. Někdy mám pocit, že najít důkaz o existenci Yettiho se mi povede dřív. Ale nevzdám to. Jako vy všichni, nevzdávejme své života. Furt stojí za to.
jsem v obdobné situaci jako většina z žen tady, jen nemám s daným člověkem žádné závazky - děti, manželství, společné bydlení. Proto je pro mne o dost jednodušší se sebrat a odejít, ale i tak mi to trvá již asi půl roku. Nyní cítím sílu, že to zvládnu.
Všichni tady řeší, jak se od tyrana dostat. Ale nikdo tady ještě neřešil, jak tyranovi pomoct - dělá své jednání vědomě, úmyslně a účelně nebo se jedná o psychickou poruchu, kterou je potřeba léčit? Přes to všechno mám toho člověka ráda a jednak mu přeji, aby měl šťastný život a jednak bych velmi ráda zabránila, aby tyranské jednání praktikoval na další ženy. To opravdu nechci dovolit.
Lze toto jednání nějak léčit? Jedná se o psychickou poruchu?
http://ona.idnes.cz/kdyz-matka-nemiluje-deti-poskodi-i-jejich-vztah-frn-/deti.aspx?c=A170710_213741_deti_haa
Myslim,ze muj manzel to odkoukava od svyho taty, kterej si z mi tchyne udelal zdeptaneho poskoka,kterej ho posloucha na slovo,kdyby ste ho jen videli jak pred nejakou dobou vypravel jak mlatil svoji byvalou manzelku,jak ji cural do salatu,kterej ona pak jedla,jak se jen tvaril jako kdyby byl nejvetsi hrdina sveta,je mi z nej na grc.... Bydlime s nima,manzel se odmita odstehovat... Podle myho manzela ma bejt zena doma s detmi,takze ja jsem nezamestnana a uplne financne na nem zavisla,mesicne mi utrousi 3000kc,abych zaplatila skolku a svuj telefon.Svou mamu jsem loni videla po peti letech,a pred par dnema mi rekl ze tam letos pojedem,ale ze to bude tak a tak a jestli ne tak ze uz tam nepojedeme,a prave tohleto me nejak nakoplo abych se zamyslela... Kdyz vidim svoji tchyni kterej mi je uprimne lito,tak nevim nevim jestli chci taky takhle dopadnout. Jsem mlada,je mi teprve 29 let,zivot mam teprve pred sebou. Omlouvam se za hrubky,ale jsem slovenka a je toho strasne moc co se mi ted momentalne honi v hlave... Jo a neco s nim resit a komunikovat nejde,pokazdy dostanu odpoved,ze ja si tak mam na co stezovat... Prave nevim jestli to je uz nejake to psychicke tyrani,anebo jsem opravdu tak rozmazlena a nedokazu si vazit toho co mam?
Jinak, z toho co píšete byste měla pravidelně udržovat vztahy i se svou rodinou na Slovensku....jinak je Váš život neúplný a na figu.
Přeji Vám, ať se Vám daří a jste schopná udělat správná rozhodnutí co nejdříve.
po 9 letech, kdy jsem sice tušila, že v našem vztahu není vše v pořádku,'ale nebyla jsem schopná definivat přesně co, mi došly síly, přišla ta "poslední kapka" a já se rozhodla vztah ukončit. Následoval i fyzický útok a já začla pátrat přes domácí násilí a došlo mi, že se celou dobu jednalo o psychické týrání ze strany partnera.
Po rozhodnutí, že vztah, manželství, ukončím se mi nesmírně ulevilo, už od prvního zabouchnutí dveří. Nyní procházíme rozvodovým řízením, ale týrání se vygradovalo, vydírání, manipulace přes děti, rodinu, vyhrožování finanční likvidací atd. Je mi z toho zle, prožívám hrozné období, říkám si, jak dlouho to bude trvat, než se z toho vymaním? Je mi jasné, že jinou cestu ani volbu nemám, než na rozchodu trvat, přeji si zcela sobecky, aby si už našel nějakou novou přítelkyni, aby se odpoutal ode mě a od své závislosti mě´trápit, která mu přináší zřejmě uspokojení.
Nevím, jak si pomoct, jak se bránit, komu se svěřit.
Potřebovala bych se poradit s lidmi se stejnou zkušeností.
Šla by na FB založit tajná skupinka, kde bych se nebála svěřit?
Ja uz jsem rozvedena, ale stale bydlíme s bývalým mužem v jedné domácnosti. Přesto, že bývalý muž má už známost, týrání z jeho strany neustalo. Jedine řešení je od tyrana odejit, odstěhovat se. Co jsem si prožila během rozvodu se nedá ani popsat. Tolikrát jsem to chtela vzdát a zmizet z tohoto světa ..., jen deti mne držely nad vodou a diky nim jsem rozvod dotáhli do konce. Ted uz jen čekám, zda se mi podaří koupit byt a doufám ze na jaře se s detmi odstehuji. Tyran proste zustane tyranem a je mu uplne jedno, zda jste jeho manželka nebo ne. Držím vám palce a vydržte!!! Jednou to skončí a budete zase žít jako člověk. Jediné s čím počítejte, ze vam budou postupně ubývat síly a ve chvili, kdy uz bude po vsem, budete mit pocit ze jste na konci sil. Ale to bude ten novy začátek a od tohoto dna se odrazite abyste mohla začít zit na novo. Hodne štěstí .
také jsem si prošla vztahem plným manipulace a psychického týrání. Ikdyž v mém případě to trvalo velmi krátkou dobu, ale bylo to dost intenzivní. Jsem sice trochu jiný případ, ale moc dobře vím, jak je v těchto chvílích důležité mít podporu a mít se komu svěřit. Protože většina lidí, kteří (díky bohu) nic podobného nezažili, vás nedokáží dostatečně pochopit. Pokud hledáte někoho, komu se můžete svěřit (nevím, jestli dokáží pomoct, ale vyslechnout dokáži rozhodně ano), kontaktujte mě na email laskaamanipulace@seznam.cz (právě jsem ho založila - po přečtění knihy Láska a manipulace jsem totiž konečně pochopila, v čem žiji a co se kolem mě děje).
někdo kdo si prošel psychickým týráním si prochází různými fázemi.
- první uvědomění že byl obětí týrání. Někdy si to uvědomí až po letech, někdy boužel trvá celý život.
- pak se člověk obvykle stáhne do sebe(sbírá zbytky svých sil), protože nikomu nevěří, obzvlášť opačnému pohlaví.
- potom postupně je schopen o tom mluvit, s dobrou kamarádkou, psychologem apod. Každopádně mluvte sdílená starost je poloviční starost.
- proces "léčby" duše a znova nabývání důvěry v lidi může trvat mnoho měsíců i třeba let.
Asi se budete dlouho izolovat od lidi než si projdete těmito fázemi. Také si nebudete pouštět někoho dalšího do svého osobního prostoru.
Když budete jednat s ex/manželem, tak by asi bylo dobré to zajistit tak, že do vypořádání rozvodu budete mít vždy při výměně dětí u sebe mamku, otce nebo kamarádku jako svědka a spřízněnou duši, tak aby nedošlo ke slovnímu nebo jinému vyhrocení situace. V případě menšího slovního napadání nereagujte.
Musíte k tomu všemu přistoupit tak, že každý v životě běžíme svůj závod, a Vy se nesnížíte na úroveň toho kdo Vám ubližuje. Až teprve při rozchodu se dozvíte jací lidé opravdu jsou, protože odkryjí svou pravou osobnost.
Boužel máte děti a nějaký společný majetek, nemůžete tedy z toho všeho odejít tak snadno. Proto je nejlepší zvolit vhodného zkušeného rozvodového právníka, na kterého manžela vždy odkážete, když bude něco navrhovat. A to třeba křikem nebo výhružkami. Když by Vám právník řekl, že je to vše nad míru únosnou a hrozilo napadání, musíte bez prodlení kontaktovat policii a stáhnout se k rodičům nebo příbuzným. Rizikové je když muž pije nebo bere drogy apod., pak ztrací kontrolu nad svým chováním.
Vyhněte se tomu aby Vás manžel viděl nebo záhlédl někde s nějakým mužem, než se překlene tato nejhorší fáze rozchodu, která může trvat pár týdnů nebo měsíců, tak aby to v něm v něm neprobouzelo chronickou žárlivost a Vy tím netrpěla více než je třeba. Nebojte, ono ho to přejde a vyrovná se s realitou.
Nemějte strach, i když ta situace je vypjatá. Vždy mějte po ruce někoho z výše uvedených lidí na které se můžete telefonicky nebo schůzkou okamžitě obrátit. Vytvořte si tak vlastní formu hradby sebeobrany. I tohle složité období překlenete a půjdete dál.
Když byste měla tendenci nechat si něco napsat na zklidnění u psychiatra, tak opatrně. Lékař Vám dnes napíše skoro vše, ale už dále moc nezkoumá jak na Vás antidepresiva, příp. léky na úzkost působí a člověk se relativně rychle může stát zavislým. Boužel dnes hodně lidí řeší problémy prášky. Hodně štěstí.
Chodím normálně do zamestnání on je doma - podnika a do práce chodí jen vyjímečně. Jinak sedí doma u pc na soc. sitích. Když chci jet např. k rodičum tak slyším PROČ? po hodině co jsme tam už volá kde jsem co tam dělám. Řeknu že se ještě posekám trávu u rodiču na chatě a ozve se Proč? Přijedem domu a skoro nemluví a je uražen že jsme ppřijeli po 3 hodinách.5eknu že jdu k holiči ozve se PROČ?
Jedu nakoupit ozve se PROČ ted? proč nejedeš zítra?Na veškeré moje aktivity se ozve Proč. Vše je pro něj nepodstatné a zdá se mu zbytečné a kritizuje a posmívá se když volám svým 70 ti letým rodičům každý den abych veděla zda jsou v pořádku. Prý jsem neschopná žít sama a musím mít pořád maminku za zadkem. Neustále jsem osočována že někoho mám. Stačí pouze telefon trenérem a už je otázka Proč ti volal co s ním máš?Před časem jsem dostala v zaměstnání výpoved. byla jsem z toho rozhozená ale od nej jsme jen slyšela tak bud doma.
Ano bud doma a dělej z domova. Když jsme si našla práci tak jeho reakce je že mi nejde o nic jiného než na 12 hod vypadnout z domova. Nejraději by byl abych byla doma starala se o dum zahradu dítě vařila uklizela a pekla a sedla doma na zadku. Tak je to prý správné a tak to má být. Ale on by mě neživil ještě bych musela dělat z domova bych si na vše vydělala. Při jedné hádce když jsem řekla svuj nároz jsem byla nazvána píč... Urazila jsem se . Po týdnu když jsme to chtěla řešit mi řekl že chápe že jsme naštvaná ale ani slovo omluvy .
5ekla jsme že se mi to nelíbí. Zeptal se mě jestli mu to udělám. Řekla jsem že ne a on třískl s věcmi a řekl ty jsi fakt píč.... a odešel. V noci když jsme odmitla sex tak vstal začal řvít žeuž toho má dost a rozmlátil dveře. začala jsme se ho bát fyzicky a tak jsem se podvolila a další noc mu to udělala. Sex vyžaduje neustále i když spím mě třeba ve 2 ráno začně budit/vstávám v 4,30 do práce/. pokud odmítnu začně nadávat koho mám a jestli mi to dělá dobře. Když už k sexu dojde tak dělá věci které jsem mu řekla že se mi nelínbí a že mi bolí tak se o ně stejně pokouší a říká proč ne já to chci!Když jsem se vzepřela a na jeho otázku Už mi to uděláš? jsem odpoveděla ne. Proč? protože mi to nebaví.
Druhý den mi přišla sms o tom že frigidita se dá léčit. Vůbec si nepřipouští že chyba je u něj. Při posledních dvou stycích byl tak surový a urputný že mě poranil a když jsme pak řekla že mi to bolí, mi odpověděl ježiš tobě je pořád něco. Sex s ním pro mě je jen o tom vydržet než se udělá a pak se odvalí a usne. Jednou když jsme se dohadovali jsme mu řekla že ho zajímají je n 3 věci. uklid - uvařeno a sex. Takže uklid uvař udělej mi to . Přejmenovala jsem se na 3U. Jezdí si sám na dovolené do zahraničí třeba i 3x za rok a já když chci jet na víkend k dlouholeté kamarádce vzdálené 120 km se kterou se skoro nevidám se ozve Proč. Sed doma tady máš rodinu.
Nebo tam máš domluvené rande ? takže to radeji pro klid zruším kamarádce se omluvím a sedím doma. Když se vrací z dovolené vetšinou jsem doma něco udělala.Vymalovala půlku RD nebo předělala synovi pokojíček. Jeho reakce byla taková že řekl hm. A zeptal se mi proč není třeba posekáno . To jsme nestihla . Když jsem koupila nový botník do předsíně, tak reakce jeho byla , že se mu to nelíbí. A kdyby jsi se aspon zeptala. Nemužu nic rozhodnout sama a když to udělám tak je ohen na střeše. On si o všem rozhoduje sám . Sám si rozhodl že si koupí nové auto i když ho nepotřeboval měl nové 3 roky staré plně funkčí auto- krásné. Ale toto je lepší. Ne pro rodinu ale pro něj.
On se v něm blejskne. Staré bylo velké - máme velkého psa a toto je normální malé ale luxusní. Na otázku zda se jedná o psychické týrání mě přivedl člověk z mého blízkého okolí kterému jsme se svěřila co mě trápí.
Sama nevím . Nejsem štastná bojím se z práce domů co mě tam čeká a co jsem udělala špatně nebo proč jedu o 15 minut pozdě.-byla zácpa na silnici . Jezdím domu 40 km. jezdím nakoupit a to nejde přesně odhadnout jak to bude dlouho trvat.
Nevím co mám dělat .
píšete že vás na tuto myšlenku přivedl známý člověk,a podle toho co píšete v příspěvku
má bohužel pravdu.
Linda - je dobře, že máte po rozvodu. To, že jste se fyzicky i psychicky vyčerpala je boužel tak, a nejde to nějak přeskočit. Stalo se. Tělo Vám v podstatě skolabovalo, ale vydržte, až se odstěhujete, tak se to opravdu otočí a život se Vám zlepší. Je dobře, že Vás baví práce a citíte tam oporu. Děti jsou také důležitá pozitivní vzpruha. Snažte se moc nehubnout a udržovat si váhu, abyste si nerozhodila organismus. Tělo je po tom všem dost zmatený, předejdete tím vším vyčerpáním dalším zdravotním problémům. Důležité je mít možnost se i v klidu vyspat a celkově se tak posílit. Mít pravidelný režim a životosprávu. Také se mi hýbala váha nahoru, a to jsem jedl dietně. Vše bylo jen ze stresu.
Manžela ignorujte, tyran zůstane tyranem, a i jemu se to, někde nahoře sčítá a osud ho jistě spravedlivě odmění za to co v životě dělal.
P.S. Byt shánějte raději dopředu, chodťe se třeba s kamarádkou dívat co je na trhu a kolik to stojí. Sbírejte zkušenosti. Hezkých bytů je obecně teď nedostatek, nejen v Praze, ale i v místech kde o ně lidé předtím nestáli. Přeji Vám hodně štěstí.
Odepíšu Vám pocitově, z toho jak to popisujete reakce Vašeho přítele. Myslím, že nedokáže úplně radostně sdílet Vaše běžné soužití. Určitě je nějak vnitřně nespokojen a neví si rady, proto reaguje afektně a uraženě. Je to pocit frustrace, strachu plus nějaké jeho obavy. Třeba se vnitřně bojí, že selže, a proto se Vás snaží vyloučit ze svého života, aby měl konečně pravdu, a nemusel čekat na konec z Vaší strany. Možná se pletu, ale asi mu doma nedávali moc zázemí, pochvaly, když udělal něco dobře, nedokáže se radovat z běžných věcí, i proto si předjímá situace které se třeba vůbec nestaly nebo nestanou. Myslím, že byste ho měla oslovit jménem a říct mu, že když se takhle skratkovitě zachová, tak neubližuje jen sobě, ale i Vám, vlastně i vztahu celkově. Jestli navštěvujete i jeho rodinu, tak odpozorujte jak se k sobě chovají jeho rodiče, jestli je jeho matka příliš dominantní nebo kritická k tomu co ostatní dělají. Myslím, že tam někde bude zakopaný pes celého problému, protože po něm v životě třeba někdo chtěl aby uspěl v tom, v tom a v tom, a on to teď cítí jako závazek jak uspět i vůči Vám a neselhat v ničem. Jen Vám napíšu příběh syna mého znamého, který má dobré vzdělání, pracuje pro zahraniční firmu, vede kolektiv lidí, je pohledný apod., na papíře vše u něj vypadá skvěle, ale realita je jiná, doma bývá ze všeho hodně unaven a přetížen a nezvládá běžné věci, protože tlak v práci a okolí na to aby byl dokonalý a podával výkon je velký, že ani není schopen pořádně žít svůj život.
Tady také Linda : Už jsem tu pár postřehů napsala .... podařilo se mi se rozvést a ted i v září si pořídit své vlastní bydlení. V našem společném domě bydlí můj ex, přičemž stale platím polovinu hypotéky bohužel je celá psaná na mne a on je jen spoludlužńk prodlužuje vyjednávání o vypořádání majetku. Když už na mne nemůže přímo, tak takto finančně a pak přes děti. Uz si na mne stěžoval na sociálce,, nejprve že dcery týrám, poté že při stridavé péči se mnou děti nejsou spokojené. Obojí si socialka prověřovala a zjistila, že něho tvrzení vubec nejsou pravdivá. Myslela jsem si, že rozvodem a odstehovaním už budu mít klid. Ale zatím porad nemám. Zlé a ponižující smsky , všechno tlačí pres děti, když už na mne nemůže napřímo. A přitom už si stihl pořídit novou rodinu. V nové partnerce nehledá oběť, tu má stále ve mě.
Ano, také se mi dýchá lépe a volněji, v novém bydlení mám klid, ať sama, tak i s dcerami. Ale pořád nemám od něj klid a asi už nikdy mít nebudu.....
Navíc si všímám, jak se naváží do našich skoro dospělých děti. Jak je poucuje, že začínají přemýšlet, jestli jsou tak dobré a mají vůbec mít odvahu přihlásit se na těžkou školu? Naváží se do jejich známostí do způsobu trávení volného času. Když jsou doma, měly by jít ven. Když jsou venku.... jsou tam nějak moc dlouho nebo často. Jakto, že nemám přesný přehled kde a s kym jsou?
Jsem z toho už unavena. Před par měsíci jsem se s nim přestala o čemkoli bavit. Samozřejmě taky spatne. Nyní výslechy, že někoho mám, co mám jako v planu? Co hodlám dělat dál? Vždyť on se jen snaží, abychom byli rodina?
Nikdy na mě nevztahl ruku.
Zdálo se, že mi nekolikrat i ustoupil a nechává mě rozhodovat. .. stěhování, výběr auta, atd. Ale zpetne mi to moje rozhodnuti už 100x vyčetl. Chtěla jsi to tak a tak, já se přizpůsobil, teď si změnila názor, aha, přiznala jsi, že Tvé rozhodnuti bylo spatne!
Moje rodina mě podle něho vzdy navadela proti němu. Kazde zpoždění, i prescas v práci znamena, že někoho mam. Výslech : a teď mi řekni, kde jsi byla? Proc? S kym? O cem jste si tak dlouho povídali?
Je to zrejme manipulace. Už jsem si 100x řekla, že se nenechám zatlačit do kouta a ze začnu jednat. Nějak se k tomu nemohu odhodlat. A život utíká! Je mi to dost často i jedno, ale vzdy mě nakopne, když se naváží do děti. Jenže to stejne nikdy nedotahnu do konce.
Co mi na to řeknete?
Je to psychický teror a lepší už to nebude. Tvůj muž je psychopat. Prošla jsem si tímto vším, dlouho jsem to nevnímala, neviděla, nechala jsem se odříznout od své rodiny, nechala jsem si napovídat jak mne o všechno oberou, jak on je jediný kdo mne má rád, nemohla jsem jít spát dokud nešel on i kdy jsem vstavala ráno před 5 do práce, vše muselo být podle něj - já byla neschopná jeho slovy: jak můžeš pracovat jako manažerka když nejsi schopná zvládnout dům??, proč jsem mu nevycistila boty? , špatně jsem vyprala prádlo, nemám vkus, jsem sobec, myslím jen na sebe, on kolem mne skáče a já si toho nevážím, jsem hloupá, neumím se chovat, jsem frigidní, jsem manželka na hovno, jsem mrcha .... tohle všechno jsem slýchávala. K tomu mne občas chytil pod krkem, občas do mne kopnul, říkal psům ať mne zakousnou, před dětmi mi sprostě nadával , vyhrožoval že mne znásilní, že mi ubalí takovou že se už nikdy nezvednu, že bez něj jsem nula, že pokud se rozvedu, o všechno mne pripraví. Zažila jsem si hrůzy a bála se ho. 2 roky probíhal rozvod, běhání na sociálku, k právníkům, do Rosy, myslela jsem že to nedám, už mi docházely síly, peníze. Neustálé obviňování zanechalo následky i na dcerách a dodnes se s tím potýkám, já jsem prý rozbila rodinu, otec vlastně nikdy nic neudělal. Jsou to moje milované holcicky, a věřím, že jednou pochopí proč jsem z nevyhovujícího manželství odešla. Teď je ještě dokáže svými manipulacemi ovlivnit a získávat si je na svou stranu. Psala jsem to tu proto, že teď už jsem rok a půl rozvedená, ziju konečně v klidu a v pohodě a nechápu jak jsem to mohla těch 15 let vydržet. Nikdo mne nelimituje, nikdo mi nenadává, nikdo mne nekontroluje. Mám přítele a vztah s ním je něco úplně jiného, cítim se v novém vztahu lehce a svobodně a jsem šťastná. Tedy shrnu to - tvůj muž je tyran a manipulátor a jediné řešení je od něj odejít. S těmito lidmi se nedá domluvit, nezmění se. Bohužel, i když si to často přejeme, už kvůli dětem. Držím palce, ať svoji situaci vyřešíš.
Ani vy dvě z toho ještě nejste úplně venku.
Díky za pohotovou reakci. :-
Všechno jsem trpěla, když chtěl někam večer jít, nebyl problém, vařila jsem mu aby nemusel řešit přes den jídlo, nikam jsem sama nechodila, když byl od práce večírek tak šel buď se mnou a když to nešlo, tak po mém návratu udělal scénu. Přitom on chodí pořád někam a já tak 5x za rok. Prý budu dodržovat stejná pravidla jako děti. Pouštím ho všude, nemám s tím nejmenší problém, vlastně jsem ráda, když je pryč, je klid, nemusím se bát usnout, zdržet se v práci, nemusím mu několikrát denně volat, jak se má a co dělá, nemusím mu povídat, co jsem celý den dělala já a nemusím se zpovídat, proč jsem mu nezvedla v práci telefon. Tohle všechno jsem trpěla do chvíle, kdy na nějakém výletu s kamarády snědl dobrovolně pudink s marihuanou. Lehká otrava, převoz do nemocnice. Volal mi to druhý den, nic jsem z toho nedělala, nabídla jsem mu, že pro něj přijedu, prý ne, prý je jeden z nich v pořádku a přiveze ho. Tím jsem to nějak pustila z hlavy, že to pak probereme doma. Když přijel domu, tak mi napsal, že je doma, odpověděla jsem, že super, že je v pořádku. Za chvilku mi volal a vyhuboval mě, že ho ani nepolituju, že málem umřel a já ho nelituju, že jsem hrozná. V tu chvíli mě nějak ruplo v hlavě a řekla jsem si, že takhle už nechci. Začala jsem se trochu bouřit. Večer po práci jsem s ním nikam nechtěla chodit, klidně jsem večer usnula a to mu nedělá vůbec dobře. To že se mu dostatečně nevěnuji mi vmetl do obličeje už několikrát.
A dalším problémem byl sex. Nevím proč, ale nedokážu se s ním uvolnit, užít si to. Vlastně to probíhalo tak, že on chtěl a i když já jsem nechtěla tak jsem musela, když jsem razantně řekla že prostě ne, že mám dost, tak se mnou pak třeba dva dny nemluvil. Za celých dvacet let s ním jsem neměla orgasmus, nechtěla jsem to s ním řešit, aby se ho to ještě nějak nedotklo. Spíš řešil to, že jsem asi frigidní a prý je to škoda, on by se se mnou mohl milovat pořád, mě se pak už dělalo zle. On se uspokojil a odvalil, nesnášela jsem to. Aby uspokojil mě, mám si prý říct, co má dělat, to já přece musím vědět. Chtěl abych dělala to co chce on a že mi to je nepříjemné není až tak důležité, on to má rád a mě to nezabije. Četnost našeho sexu si zapisoval do kalendáře, nevím sice na co, asi aby mi to mihl ukazovat, jak jsem špatná. A i tohle skončilo. V létě šel kolem mě na zahradě a jen tak mezi řečí utrousil,, až to doděláš, jdi do ložnice On se uspokojil, já uronila slzu a on se ještě zeptal,, tobě se to jako nelíbilo rupla jsem a řekla jsem mu, že opravdu ne, tohle se přece nedělá. A úplně poslední kapka byla, když mi do práce poslal chytrý článek z netu který byl podle nějaké sexpertky a jmenoval se :9 chyb, které dělají ženy v posteli, prý abych se nad tím zamyslela. V tu chvíli jsem měla chuť mu říct, ať se odstěhuje, bohužel jsem vyměkla.
Už jsme spolu tuto situaci probírali asi 1000. Nejdřív uznal, že se nechoval hezky a omluvil se a teď? Byla jsem u psycholožky, když jsem mu to řekla tak mi odpověděl, že to jsou moje sračky v hlavě a on že za ně nemůže, když jsem mu řekla, že bych chtěla aby se odstěhoval tak ječel, že nikdy, že ho neodeženu od jeho dětí.
Prosím Vás o nějaké zhodnocení. Je chyba jen ve mě? Už nevím, co je dobře, já se moc snažila, opravdu, ale někdy jsem po práci přehlídla vynesený koš a už byl problém. Byla jsem pořád ve střehu. Už jsem z toho unavená
Vždy když čtu takový příběh jako ten Váš, je mi smutno. Hned na začátek na píšu, že podle stylu komunikace a stylu vyjadřování jste naprosto normální v pohodě žena, pracující, empatická, starající se o rodinu, možná až moc na svůj úkor. Dělat pro partnera vše co mu na očích vidím se Vám nikdy nevrátí, respektivě partneři musí jednat v nějaké souhře a souladu. Něco do vztahu dávám a něco si z něj beru. Vy, boužel jen dáváte a jste čím dál vyčerpanější.
U Vás je to podmíněno i manželovou maniodepresí, kdy Vás v podstatě utahá a vyčerpá tak, že se nedokážete bránit. Obecně, psychicky nemocní lidé jsou ve valné většině samostřední, zahleděni sami do sebe a do svého světa, stárnutím a vyčleněním života bez opravdových přátel se tahle degradace osobnosti rapidně zrychluje a stává se nesnesitelnou. To se děje teď Vám.
Většinou za vše může okolí a nikdy ne ten dotyčný pachatel , který se cítí jakoby nad věcí.
Trochu to celé na mě působí, že Váš manžel Vás má za neposednou dceru, kterou má potřebu vychovávat, pak je asi dost nenornální mít s takovým člověkem intimní vztah, jak mentální, tak fyzický. Vaše podvědomí se brání, protože to co se Vám děje je dost nepřirozené.
Typ mužů jako je Váš manžel si většinou vybírá stejně hloupé kamarády, ve stylu, tak jí ukaž kdo je doma pánem. Píšu to dost na přímo, aby Vám to bylo srozumitelné a porozuměla jste, že takto se žít nemá.
Odsouzení dcer se nebojte, důležitá jste Vy a Váš spokojený život, s možností pracovat na sobě a rodině, ale také si moci v klidu a bezpečí si doma odpočinout.
Jak chápu maniodepresy já, že člověk má stavy manie, kdy je aktivní, třeba tím jak Vás peskuje, volá nebo jde pařit s kamarády, a následně propadá do deprese a pasivity, kdy se znovu nabíjí na další fázi mánie. S takovým člověkem se žije obtížně.
Není důležité co Vám manžel říká v intimní oblasti, že si něco někde načetl, důležité je to jak to cítíte Vy. Myslím, že je dobře, že jste šla psycholožce a s někým to probrala a vypovídala se s toho, ale aby Vám to opravdu pomohlo něco změnit, tak byste ho měla požádat o dočasné odloučení/odstěhování a neměla byste se nechat rychle ukecat a vzít ho brzy zpět. Po těch letech budete potřebovat minimálně rok, uvědomit si, co vše bylo špatně, a že takhle už život žít nechcete.
Přeji Vám hodně štěstí a pevnou vůli.
Bohužel to tak nefunguje, cítila jsem se víc a víc v pasti. Mockrát jsem ho prosila, že bych potřebovala cítit, že mě má rád, jen třeba kytičku nebo čokoládu, něco abych věděla, že si na mě vzpomněl.
Už jsem mu říkala, že bych potřebovala aby se odstěhoval. On nikdy nepochopí, že na to jak se choval už nestačí omluva, že mě to opravdu zasáhlo tak, že už není cesta zpátky.
Pořád na to myslím a střídají se u mě různé pocity, vztek, lítost, bezmoc. On nikdy nepochopí co se stalo. Už nezvládám jeho hry, nerozumím tomu, jsou týdny kdy se mnou nepromluví a pak najednou se chová, jako někdo jiný. Říká prosím a děkuji, říká mi kam jde atd. Mám pocit, že když začne cítit, že mu hodně teče do bot tak otočí, já už moc nereaguji tak se to zase otočí. Když je hodnej, myslím na to jak je mi líto, že se tak nechoval pořád a to probuzení je zase horší. Bojím se, že to jednoho dne vzdám a přestanu bojovat sama za sebe. Že uvíznu v té pasti. Moc si přeju abych jednou tu sílu našla a konečně se zase nadechla, užívala si života a sama sebe. Myslím, že i kdybych zůstala sama tak mi bude líp, budu volnější.
Ještě jednou moc děkuji za podporu
Nehledejte žádnou chybu v sobě, nemáte se za co stydět. Udělala jste co šlo a ničím jste se neprovinila, i když Vám manžel pořád naznačuje. A to bych zdůraznil. Váš příběh je podobný tomu, když žábě pomalu ohříváte vodu v hrnci, tak si toho nevšimne a pomalu se uvaří.
Co byste měla udělat, je vyhledat externí pomoc a podporu psycholožky a pomoc právní. Samozřejmě chápu, že jste vyčerpaná a vysílená po těch dlouholetých cirkusech a ovládání, právě proto potřebujete podporu zvenčí.
Děláte to pro svůj lepší život i dcer, aby si nepřebíraly podobné vzorce chování. Držím palce.
Napíšu co si myslím, pochopil bych, že manžel nevěděl, nerozuměl, nechtěl, kdybyste se sotva znali a začínali spolu žít, ale po dvaceti letech manželství nevědět co tomu druhému ubližuje jednoduše nesedí. Opět zohledňuje sebe a své pohodlí, a snaží se Vás manipulovat.
Věřte tomu, že když se k rozhodnutí odhodláte, nebudete později litovat. Nemáte co ztratit. Ze začátku rozchodu/odstěhování Vám bude určitě divně a budete mít výčitky a pochybnosti. Je to proto, že jste oslabená, ale jak čas půjde dál, už svého rozhodnutí nebudete litovat. Uklidníte se, uvolníte se, a teprve zpětně zjistíte co vše bylo špatně.
Když to rozhodnutí učiníte, měla byste se snažit více opřít o svou širší rodinu, přátele, psycholožku zkrátka kohokoliv komu věříte a může Vám pomoci vyplnit to vakuum co vznikne.
Myslím, z toho jak píšete, že dobře vycházíte s lidmi v práci i soukromě, měla byste se jen naučit dělat věci pro sebe, pro pocit vlastního štěstí a spokojenosti. K tomu si potřebujete odpočinout, osamostatnit se, aby ostatní začali dělat něco pro Vás. Uvidíte, že to zvládnete.
Neměla byste se v životě i ve vztahu cítit, že jste něco udělala nebo děláte špatně, to přece znamená, že Vám ten vztah více bere než dává.
Z toho co jste napsala, jste už ani více snažit nemohla. Už se oba s manželem jen ženete do extrémů a vzájemné nesnášenlivosti. Myslím, že jste s manželem dospěli do fáze, kdy máte každý jiné priority o kterých už nejste schopni mluvit.
Trochu s Vámi nesouhlasím, že není v pořádku, když jeden v páru musí navštívit psychologa. Určitě to nemusí být poprvé příjemná zkušenostVáš pocit selhání znamená, že jste hodně empatická, ale úkolem zkušeného psychologa je to Vám nastavit zrcadlo problému, abyste byla schopná vidět svou osobnost nebo životní i partnerské problémy z jiného úhlu.
Ne každý psycholog je dobrý, a ne každý člověk dokáže s psychologem pracovat, tak aby mu to pomohlo změnit nadhled na věci.
Lidé bývají dost zatvrzelí a netvární, obzvlášť když tam jdou až po dlouhé době vyčerpaní, jako se to děje Vám.
Požádejte manžela o odstěhování/odloučení, ať můžete oba nabrat sílu a získat zpět nadhled nad životem.
Vaše psycholožka by se Vám měla pomoci získat ztracenou sebedůvěru, nalomené sebevědomí i psychiku, a celkově se pomoci sklidnit.
Za socialismu se věřilo, že lidé psychické a vztahové problémy nemají, proto se nemusí nic řešit. Dům si ale také většina lidí neprojektuje sama. Musí si vzít projektatna. Tohle je podobné, hledáte externí pomoc nad věcí se kterou si sama nevíte rady.
Špatná určitě nejste, nijak se neviňte, za to co se stalo. Z toho co jste napsala jste napsala, se mi to jeví tak, že jste více obět toho Vašeho životního příběhu.
Vaše pocity jsou reálné a nejsou špatné. Jsou opravdové, tak se za ně nijak nestydtě.
Domluvte se s manželem na odloučení, a časem se uvidí co jeden pro druhého znamenáte. Jestli je mezi Vámi nějaká láska, nebo už jen setrvačnost, případně jestli se k sobě osobnostně hodíte.
Nemějte obavu, věnujte se více šiřší rodině, přátelům a koníčkům abyste znovu začala mít radost života a pocit štěstí. Uvidíte, že Vám to pomůže. Jen nebuďte na věci sama, ať v sobě neživíte pocity viny. Chápu, že se tak cítíte, protože se Vám něco nepovedlo a manželství nevychází, ale na to aby něco fungovalo nebo nefungovalo vždy musí být dva, a oba se musí snažit na věcech pracovat i po dvaceti letech. Možná se jen zamyslete jestli s manželem názorově i lidsky kompatibilní, nebo jestli už máte každý jiné životní priority.
Dobrý večer,
nic si nevyčítejte neudělala jste nic špatně, dnes už Váš bývalý muž je těžký manipulátor a charakterově špatný člověk. Nechci Vám účelově stranit proti němu, ale jak postupně chtěl abyste zbožňovala jen jeho, tak dnes svým narušeným egem poškozuje své vlastní děti. Lidově řečeno jim motá hlavu a staví se do pozice oběti. Což samožrejmě není pravda a jen Vám hraje na city i přes děti. Děti normální chlap chrání a nezneužívá. Boužel to není tenhle Váš případ. Jestli bude třeba, musíte reagovat a informovat sociálku nebo soud, po poradě s právníkem.
Pomatujte si jedno jakmile dáte psychopatovi šanci, vždy se Vás pokusí znovu pokusí stáhnout k sobě do sítí, a srazí Vás na kolena ještě víc. Nečtěte ty jeho hlouposti, zablokujte ho. Případně okamžitě to předejte policii jako stalking. On Vás jen ponižuje, nic se nezměnilo a nezmění k lepšímu.
To, že se Vám ty negativní pocity vrací při pouhé vzpomínce na něj jenom ukazuje jak hodně Vás psychicky poškodil. Nenechte se stáhnout zpět do bahna. Vůbec nepochybuju, že jste dobrý člověk, tak o sobě také nepochybujte. Musíte své pocity časem přesměrovat někam jinam, abyste se netočila v kruhu. Váš bývalý muž Vám bude spouštět jen negativní pocity, ale i ty budou slábnout a slábnout. Dejte si čas a komunikujte s přáteli a lidmi co Vás mají rádi. Potřebujete i příjemné pocity, někde dobíjet baterky.
Budete se z toho všeho vzpomatovávat třeba i několik let, ale nebojte, lidé i kolegové v práci Vás mají rádi. To co Vám bývalý muž píše, vypovídá jen a jen o jeho osobnosti a vlastnostech. Časem to pochopíte, teď je to vše ještě moc živé. Až pohledem zpět zjistíte, že to bylo těžké rozhodnutí, ale správné. Věřte tomu.
Podle stylu Vašeho psaní je vidět, že jste dobrý člověk. Zamyslete se nad jednou věcí, kdyby Vásbývalý muž měl opravdu rád nebo ze srdce miloval, přál by Vám i po rozchodu jen to nejlepší v životě,a ne Vás urážel a ponižoval. On nemyslí na Vás, ale na sebe. Proberte si to i s psycholožkou, hlavně vydržte, jinak by Vás čekalo jen peklo dalších výčitek. Když bude potřeba napište. Hlavu vzhůru, Vy to ustojíte.
https://www.youtube.com/watch?vX-uhLFz_4W4
Obecně a nenápadně se můžete zachovat tak, že dceru budete podporovat a dát jí možnost za Vámi kdykoli přijít a promluvit o čemkoliv bude potřeba.
Ona je teď svázaná tím jak cítí zodpovědnost za svého syna a nenarozené miminko. Že si jde přes víkend odpočinout do bytu asi nic moc neřeší, protože po návratu domů do toho zase spadne jakoby nikde nebyla. Musela by chtít se odstěhovat na delší dobu. Může si to doma před přítelem odůvodnit tím, že v jejich společném bydlení to teď na ni padá a potřebuje změnu prostředí a déle si odpočinout. Nemusí mu vysvětlovat detaily nebo, že je u nich něco v nepořádku, tím by si mohla ublížit. A pak se uvidí co dál.
Dcera Vás tím nechce zatěžovat, ale stejně Vás tím zatěžovat bude, protože je to součástí jejího i Vašeho života, a bude to i součástí života dětí. Řekněte jí, že sdílená starost je poloviční starost, a vlastně od toho mamku a širší rodinu má aby jí pomohly, když se zrovna něco nedaří podle představ. Udržujte s dcerou kontakt, snažte se jí podporovat v tom aby měla možnost být v kontaktu s rodinou a kamarády.
sem píše, jsou všechno skoro zeny . Vítejte v klubu a podělte se.
Nerozbíjíte rodinu, ale snažíte se neuspěšně ukončit vztah který již dávno nefunguje a jen Vám vnitřně ubližuje. Opravdu chcete aby Vaše dítě vidělo a trápilo se v budoucnu tím, že uvidí svoji mámu sraženou na kolena? Chcete aby dlouhodobé týrání Vám natolik změnilo život a oslabilo imunitu tak, že z toho můžete vážně onemocnět?
V první fázi odloučení od manžela, si opravdu vážně musíte promluvit se svojí mamkou a odstěhovat se, třeba s ní zajděte i do poradny obětem domácího násilí. To co žijete není život a lepší už to nebude, nemá cenu se tomu přispůsobovat, lhát nebo si něco nalhávat.
Dejte sobě i synovi alespoň šanci na klid a lepší život. Přeji Vám pevnou vůli.
https://www.youtube.com/watch?vV1yW5IsnSjo
Mám úžasného partnera, dcery jsou zdravé a šikovné, ale trápení pořád neustává. Chci se poradit s právníkem, zda se s tím dá něco dělat.
Ex manzel kuje stale pykle, aby me potrestal, za to, ze isem se odvazila odejit. Sprahnul se s mymi rodici a spolu pokracuji v tyrani pres deti. Minuly rok me nechal sledovat soukromym detektivem a pak ukazal fotky detem 6 a 8 let. V posledni dobe jim dava cist soudni spis jedna se o tyrani a znasilneni.
Nechavam deti sledovat u psychologu statni organizace a ti uz nekolik mesicu vahaji podat znepokojujici oznameni ohledne deti soudu. Soud schvalil moji zadost o socialni vysetrovani a psychiatricke vysetreni. Doufam, ze vse dobre dopadne a deti budou ochraneny.
Drzte se a pokracujte, je to dlouha cesta. Hlavni je naucit se postarat se o sebe a uvedomit si, ze mame narok na to zit normalni hezky zivot, abychom mohli klid a bezpeci dat i nasim detem.
A ano, jedna petina tyranych jsou muzi a vubec nezalezi na korpulenci.
Je to opravdu obrovská cena, kterou platíme za neuvážený vztah.... Za ty poslední 4 roky jsem zestárla snad o 10 let. Nikomu to nepřeju. A i když mám oporu, úžasného nového partnera, toho trápení v srdci mne asi nic nedokáže zbavit. Smutné je, ze sama jsem studovala i psychologii, zejména v oblasti bezpečnosti, tedy i domácího násilí. A sama jsem si takto zavařila...
Jedina obrana je vse zaznamenavat a reagovat minimalne. Detem rict jak to je, aniz byste se zminila o otci. Vysvetlila jsem detem, co je manipulace. Dnes je spouta knizek pro deti. Nikdy ale nerikam, ze je to jejich otec, co takovy je. Snad seminko vyklici samo. Je potreba doufat. Ja mam maleho kluka, tak je to jeste horsi. Je to jeho vzor. Ale verim, ze uvidi vse jednou sam. Uz zacina obcas mit pochybnosti.
jsem psychicky týraná už přes 2 roky. Jsem s manželem 42 let.Můj manžel často pil.Nyní má zdravotní problémy:cukrovku,nemocné srdce, zažívací potíže,hemoroidy,prostatu.
Vlastním dům a on vlastní 1 1 byt.Poslední dobou vkládal peníze na opravy terasy,kde nám zatékalo.Až nyní mi všechno co se týče peněz začíná hrubě vyčítat,přitom spolu bydlíme v domě 25 let. Zdědila jsem ho po rodičích.Vychovali jsme 2 děti.Dcera je vdaná a je stále nemocná.Syn vydělává,ale moc se o nás nezajímá, dříve také často pil. a s tátou si nerozumněl.Mně ted manžel vyčítá, že ze mně nemá nic/sex/ a hrozně se změnil finančně.Je mu 67 let.
Jeden den říká, že by jsme měli koupit na podlahu kobereček a druhý den mě seřve ať držím hubu, že jsem kráva.Nic doma nedělá téměř na vše jsem sama a každý den se se mnou hádá, cení na mě zuby a řáká mi, abych držela hubu nebo mě zabije.Jsem nemocná,jsem po vynětí plicního laloku pro karcinoid,po operaci žlučníku,mám stále chronický zánět močových cest a záněty pochvy,trpím na oslabení imunizy,několikrát hospitalizována,onemocnění zažívání. Snažím se dělat pro něj dost.Stříhám mu nehty u nohou, rukou, vlasy. Kupuji mu oblečení,kupuji ze svého dárkyna vánoce, téměř každý den vařím. Je mi 61 let. Dcera mi řáká, že to bude čím dál horší.Bydlí daleko on už mi kolikrát vyhrožoval, že mi podpálí barák.Dochází to tak daleko, že mám vztek, protože se nedá s ním komunikovat, má nějakou psychickou poruchu a já musím přemýšlet co řeknu,aby mi fyzicky neublížil, protože mám řídnutí kostí. Každou chvíli mluví jinak, špatně slyší, takže dostanu vynadáno i za to co jsem neřekla.Telefonování mu leze na nervy i když šetří, mám pouze kredit.Kamarádky nemám, jsem 2 roky po operaci holenní kosti a nezhoubného nádoru v kosti.On také nikam nechodí, protože pivo mu neděká dobře a tak mě sekýruje i při vaření.
Je agresivní a manipulativní typ, bojím se řešit sama odchod od něj.Před sousedy je společenský typ a doma je tyran.Nevím jak tuto situaci zvládnout. Syn si dělá nároky na tátův byt, dceta je 200 km daleho, sama těžce nemocná.Primární biliární cirhóza,motání hlavy a gliom v hlave a do toho 2 školní děti.Nemám sourozence,kteří by mě podpořily ani příbuzné.Proto si je toho vědom apsychicky mě týrá.Beru léky na zklidnění.Bojím se,aby mě neudeřil.
Nejhorší je, že žena měla v minulosti tyrana a teď to samé děla v novém vztahu. Myslím si, že je z minulého vztahu psychicky zničená a teď vrací totéž, což není dobré. Jediné řesení je ukončení vztahu, neboť by ten druhý, zdravý muž, na tom byl za chvíli úplně stejně, jako ta žena, co byla týraná a co týrá.
Nemám rád vyvyšování, ani ponižování. Můj názor je, že by oba měli být na stejné pozici a každý chvilku tahá pilku. Otázka je, kdo potřebuje pomoci-léčit? Týraný, nebo ten, kdo týrá? Myslím si, že oba. Každý jinak. Hlavně ten, kdo týrá, protože psychicky zdravý, silný a pohodový člověk, nemá potřebu druhého psychicky šikanovat. A úplně nej je, když to takový človek svádí na toho druhého, psychicky zdravého a týraného. Díky za odpověď.
vidím, že jsem byla tipickým ukazem výše popisovaného článku. Zpetně jsem na něj narazila v emailu, kdy jsem ho v roce 2018 tehdy posílala manželovi s tím, že si myslím, že mě psychicky týra. Samozřejmě jsem neuspěla, jen jsem se dozvěděla to , že mi může poslat stovky članků, kde budu jako magor já.
žila jsem z mužem 8 let, po dvouch letech jsem otěhotněla , po třech se vzali, věděla jsem, že to není idealní vztah, ale po svatbě to šlo víc a víc z kopce. On top managar a ja kdysi sobestačná, což se v době mateřství dost změnilo. Ve skratce, vzdycky bylo vše moje vina. špatně jsem uklidila, jsem líná, tlustá, hnusná, děvka, která flirtuje s každým chlapem. Přidala se občas sem tam náka facka. Odešla jsem 3x a pokaždé se vrátila s tím, že to bude lepší. Nikdy nebylo. Vetšinou se to po par dnech ne-li hodinách vrátilo do stejných kolejí. Ke konci jsem měla strach o svůj vlastní život a vyloženě jsem i s dětmi utekla. Nikdy jsem se s tímto mužem necítila dobře, ale z nějakého nepochopitelného důvodu jsem v tomto vztahu setrvávala. říkala jsem si , že mě se to netýká, přece on nemůže být ten tyran a pořád jsem přemýšlela co dělám špatně. Já nejsem žádná chudinka, přátelé o mě říkají, že jsem silná osobnost a s ničím se nepářu, proto se spoustu lidí divilo, že neměli tušení. I moji rodiče nevěděli co se dělo za zavřenýmý dveřmi. příklad, byli jsme u našich a můj muž si skvele notoval s mými rodiči, načež si mě vyzval do horního patra, kde mi řekl, že jsem stustá jako prase, at už nežeru, kdo s takovým prasetem má spát, at se na sebe podívám. já se nenáviděla a k našim zpet jsem prisla podrážděná, nechápali to a ještě mě zdrbli co mám za chování. Mimo jiné měřím 176 cm a vážim 65 kilo... to asi mluví za vše.. vždy něco bylo špatne... vždy si vybral chvili, kdy jsme byli sami, aby mi řekl, jak jsem hnusna, tlusta, blba a nechci s ním spat a jak jsem spatna matka... nasledky si nesu do ted ... utekla jsem od nej s dětmi jako zlodět... a ke konci se jeho chovaní prudce zhoršovalo, takže i okoli si zacalo vsímat, co je to zac
Když jste jako obět vystavena takovému chovánímanipulativní hře potom v podstatě nevíte co je pravda a co lež. Hlava z toho šílí. Celé to vede k tomu, že je zmatená a nevíte čemu máte věřit.
Každopádně kdo na Vás používá tuto techniku Vás nijak nemiluje, spíše mu jde jen o něho samotného. Hodně štěstí.
Ze začátku láska na celý život a pak jeden psychicky onemocní a ničí druhému život.Co bude, změní se? Bude vděčný,že se o něho starám? Nastane zase klid nebo to vyústí zase do hádek,které já nevyprovokuji?Bude to psychicky náročné, sama nejsem také pohyblivě zdravá. Co se dá dělat,nedokážu mu to odříct.V LDN by zemřel a já bych měla výčitky celý život.Tak mi držte palce ať to dobře dopadne.
to, že se chystáte starat se o muže, který vás psychicky týral, je obdivuhodné, ale určitě to není vaše povinnost. Obzvláště potom, jak se k Vám choval. Vy jste přece taky člověk a máte právo jako člověk žít. Nikdo na světě nemá právo Vám psychicky ubližovat a Vy byste to neměla ani nikomu dovolovat. Život je příliš krátký na to, abychom nechali druhé nám ho ničit. Od tyranů je vždycky těžké odejít, protože jsou skvělí manipulátoři a vždycky dokáží všechno obrátit proti druhému tak, aby se cítil provinile. Jedinou cestou je vždy odejít. Oni se totiž nikdy nezlepší. Člověk, který dokáže dlouhodobě a úmyslně ubližovat druhým, to má v sobě. Podvědomě hledají svou oběť. Pokud ukážete svou slabost, mají vás v síti, ze které se jen těžko utíká. Nyní je bezmocný a přesto vás ovládá. Cítíte kvůli němu výčitky, kdybyste se o něj nestarala. Položila jste si někdy otázku, zda by se o Vás staral on, kdybyste byla v podobné situaci? Už máte své roky a Vaše zdraví také není nejlepší, máte plné právo začít žít svůj život, pokud budete chtít. Bez jakýchkoliv výčitek. Naučte se myslet i na sebe, není na tom nic špatného. Pracujte na sobě, na svém sebevědomí, na své vnitřní síle. Naučte se vážit sama sebe, jen tak přimějete ostatní, aby si Vás vážili. Přeji Vám sílu ke správnému rozhodnutí
a pak jsem byla nejbližší bez sourozenců,kdy si vyléval zlost na mně.Děti odrostlí a mimo bydliště a my spolu 42 let.Bude to boj.Jeho strach o život a moje síla nepanikařit a být mu oporou. Tohle onemocnění už není legrace. Je to boj na život a na smrt.Je to pokus ještě se o něho postarat. Když to bude velká zátěž pro mě, téměř neúnosná,bude to konečná,udělala jsem co jsem mohla a vrátila jsem mu starostlivost o rodinu,kterou měl v mládí a ve středním věku. Musel by do LDN zpět a tam by to už nevydržel.
Co je důležité vědět, že to není skutečná láska, je to pouze manipulační taktika. Pokaždé když vezmete takového manipulátora zpět, způsobíte si tím ještě větší trauma než předtím a narcisistu manipulátora tím jen posilujete. Proto jestli je to možné, přerušit kontakt a tak i zůstat.Hodně štěstí.
Včera mě přesvědčil, že ani blokace nestačí, přijel 80 km a náhodou mě potkal na procházce. Chování těhle lidí nepochopíte, no zůstává v blokaci a život jde dál.
Jak jsem již v minulosti výše psal...
Kluk - ještě maličký, maminka starostlivá kvočna.
Aneb - synáček 27,5 let, investice do jeho flákání se na VŠ asi 500 000,- Kč vegáč o tzv. prázdninách období, kdy ho vyhodili z VŠ než se tam vždy znova přihlásil. V roce 2019 byl u nás v domě, pracovali jsme v zahraničí a jemnostpán u nás bydlel a jedl zadarmo, měl se starat o psa, kocoury a slepice, ale! Manželka se dušovala, že je s ním domluvená, jenže od úterka měl vyplé oba mobily a když jsme v sobotu ráno přijeli ze světa, tak jsem zjistil, že ve středu odjel za kamarádama 70 km daleko a že však zvířata přežily, ne? Měli jste mi hlupáci dávat víc peněz a dát mi klid a měl bych ten titul dávno, mama ku..svi..vyje...mi ještě dluží za školu, ostatní měli až 6 000,- od rodičů za měsíc a vy jste mi profetovali a prožrali přídavky... ... .....
Ty jeho mantry a litanie zná už celá rodina i sousedé.
Když přijede k babičce 76 let, vždy vyžebrá na cestu a vypije jí víno, vyž.. med, povidla,...
Když jsem mu domlouval, by se odhlásil z domu, když bydlí v krajském městě 70 km od nás, byli on i manželka proti tomu. On pracuje jen jako brigádník a to jen občas, byl jsem mu x krát našel práci programátora, na což má 4 roky SŠ 7!!!! let VŠ BEZ TITULU!!! 2 x dokonce stačilo jen dojít s vyplněným CV. Ale on radši jezdí tramvají na černo, aktuální pokuta mu přijde za roušku...
Soused vedle přišel o RD kvůli půjčce asi 30 000,_ kterou ignoroval...
Když jsem mu řekl, kdy se přehlásí, začal že - mamo, tata má feťácké kecy! Já jsem nikdy nefetoval ani nedrogoval. manželka samože - to jsou feťácké kecy a že jsem na něj zlý. Když jsem jim klidně domlouval, tak že mám fe. kecy a ...
A když jsem rázně řekl dnes se odstěhuj! řval na mne dnes zdechni!.
manželka samozřejmě, že já mu přeji smrt a on chudinka to tak nemyslel...
Jako vždy.
Chce na něho dokonce přepsat svůj podíl sjm!!!
Vyhrožuje, že jestli se k němu nebudu chovat pěkně, nechce už žít a on to zdědí a bude mi diktovat, co nesmím v domě. Na ten dům, jenž jsem koupil za vlastnoručně vydělané peníze, mi naši ani manželčini rodiče nedali ani sopel.
Jak z této situace ven? Rozvodem? Ten ale sjm neřeší. Vystěhovat ho nemůžu - sjm.
Vydědit z manželčina podílu - ne! Vždyť je to synáček, který mne sice proklel, přeje mi 28 způsobů smrti, nikdy nic nedovezl na Vánoce, max co někdo vyhodil, vlastní sestře na svatbu nic nedal, jen se tam nažral a udělal tržbu u baru asi za dva tisíce, totéž když se ženil jeho bratranec nebo kamarádka...
Opravdu nevím, jak jinak než rozvodem se to dá vyřešit. Domek už nezachráním, ale aspoň si zařídím jiný, kde už mi tento parazit nebude ničit život.
Vánoční heslo dle počínání manželky a jeho - lepší mrtvý manžel než slušný syn.
Tak neviem.Poradite mi co robiť.
Mame 3 deti.Sme spolu 20 rokov a bývame v mojom dome po rodičoch.
Poradite co mam robiť?
Používá ostatní kolem Vás, ať už v práci nebo rodině, jako kladivo na Vaší psychiku abyste o sobě začala co nejvíc pochybovat a začala jste se mu ještě více podřizovat.
Pracujete ve zdravotnictví, tak jistě vidíte i lidi s narušenou psychikou, samostředné nebo pod vlivem medikace.
Pro zdraví své i svých dětí byste se měla připravit a za pomoci okolí naplánovaně odstěhovat/odloučit pro záchranu svého zdraví a budoucnosti svých dětí. A ať se děje cokoliv, ať Vám říká cokoliv, nepochybujte o sobě, ničím jste neprovinila, aby se k Vám někdo takto choval. Hodně štěstí
Překonejte svůj stud a obavy. Popište jim svou situaci, včetně dětí, pomohou Vám to řešit dál. Chápu, že Vám není příjemné sdělovat nepříjemné věci cizím lidem, ale pomoc od někoho z venku je důležitá.
Základ je vždy plánovaně, za pomoci druhých širší rodiny, přátel, odejít o toho kdo Vám ubližuje psychicky nebo fyzicky. Pokud je to možné přerušit kontakty.
Mít možnost se uklidnit, vyspat, nežít v napětí a postupně začít znova. Držte se.
Nevím, jak je situace vážná, jestliže ano, musíte požádat policii o vykázání muže z bytu na 10dní, třeba i opakovaně. Policie už je dnes lépe školena, aby nepřistupovali k takovým věcem laxně, ale bude záležet na koho ve svém městě narazíte.
Možná byste si jako zaměstnanec ve zdravotnictví mohla domluvit dočasně přespání někde na nemocniční ubytovně nebo jestliže máte oporu v další rodině, vzít děti a uchýlit se třeba na čas k rodičům.
A oslovit i právníka, který by Vás zastupoval, a zčásti odfiltroval nepříjemnosti s Vaším mužem, který z Vašeho popisu má psychické problémy, je nevyrovnaný a své úzkostné stavy přenáší na Vás. Toto mu samozřejmě neříkejte, jen byste vyprovokovala.
Měla byste dělat kroky po poradě s někým, abyste se vyhnula co nejvíce mužovým excesům, než odejdete natrvalo.
Z toho jak jste popsala celou situaci je vidět, že jste naprosto normální, komunikativně v pořádku, jen momentálně procházíte těžkým obdobím.
Nepochybujte o sobě, i když jste do toho tlačena a manipulována, nic špatného jste neudělala.
Běžte se poradit co nejdříve. Sdílená starost je poloviční starost a tady potřebujete pomoct zvenku.
Chápu, že nejde žít s člověkem, který Vás připravuje o rozum, bere sílu i schopnost se rozhodovat. Proto byste měla navštívit 1-2 zařízení kde pomáhají obětem týrání nebo domácího násilí, a dát na pocit kde Vám to sedne lépe.
Řekněte, že se jdete pouze zeptat co je domácí násilí a jak se projevuje. Nemusíte hned popisovat svůj příběh, když je Vám to nepříjemné.
Není ani přirozené vyprávět traumatické zážitky cizím lidem.
Snažte se jen informovat a získat nějaké informace nebo podporu někoho kdo ví jak v podobné situaci zareagovat.
V případě, že na místě uvidíte, že to dává smysl, třeba se rozmluvíte, nebo si u nich domluvte za čas další návštěvu. Držím Vám palce.
Nemějte obavu, dobře to dopadne, i s dětmi se to časem vyjasní. Ony teď prožívají krizi loajality, kdy neví, jestli mají být loajální k Vám nebo k druhé straně. Dejte tomu čas, až se věci uklidní, posunou, bude možnost s nimi v klidu mluvit.
Psycholog je fajn, budete mít možnost ve spolupráci s někým pracovat na tom, aby se Váš život zlepšil, jinak sám se v tom člověk točí jak vítr v bedně a neví co dál.
Buďte jen opatrná, kdyby Vám někdo chtěl předepisovat něco na uklidnění, třeba benzodiazepiny, léky typu Alprazolam, Neurol, Lexaurin, Diazepan apod., vzniká na nich těžká závislost, a je skoro nemožné se jich pak zbavit. Psychiatři je dost často předepisují při problémech, je to moderní a snadné. Ale to asi z nemocnice víte.
Postupně se začnete zbavovat studu a obav, které jsou Vám nyní dávány za vinu. Jak budete mít do budoucna možnost si někde odpočinout a začít nabírat ztracenou sílu, začnete věci zase vidět jasněji. Věřím, že to zvládnete.
A co na to dcera?
Jak to nakonec dopadlo?
Ignorance - kdyby byla postihována, spousta lidí by měla problém.
Nakonec bude dětmi možná litována maminka a Vy viník.