Zdraví

Psychické týrání v manželství začíná velmi nenápadně

Psychické týrání v manželství se projevuje velmi nenápadně. Z počátku žena ani nemusí poznat, že se jedná o první známky psychického týrání. Despotické projevy zkrátka ignoruje, ať už z důvodu zamilovanosti nebo jiných. Aniž by si to uvědomovala, pomalu ale jistě se dostává do pasti, ze které se bude jen těžko utíkat.

Co je psychické týrání

Psychické týrání v manželství je skrytou formou domácího násilí a zneužívání, proto je pro týranou osobu velmi těžké rozpoznat, že je obětí. I když se emoční týrání od fyzického značně liší, výsledek je zpravidla stejný. Obvykle se projevuje přehnanou dominancí jednoho z partnerů, který toho druhého ponižuje, nadává mu, svaluje je na něj chyby v partnerství, deptá ho, snižuje mu sebevědomí, vydírá ho, drží ho v sociální a často i ve finanční izolaci.

Psychické týrání v manželství se často projevuje až po svatbě. Častým spouštěčem bývá příchod dítěte, kdy bývá žena na svém manželovi závislá finančně, což je pro tyrana ideální stav. Finančně závislá manželka s dítětem od manžela odchází méně často. Zpravidla nezůstává jen u psychického týrání a začíná se objevovat i fyzické týrání, a to se stále vyšší četností.

Profil psychicky zneužívané manželky

Ženy týrané v manželství mají často nízké sebevědomí, i když se může zdát, že mají vše pod kontrolou. Na rozdíl od mužů, kteří si obvykle najdou svou identitu prostřednictvím práce, akademického či sportovního úspěchu, ženy svou identitu často zakládají na svých vztazích, což je dělá citlivé na zneužívání. Týraná žena se začíná postupně cítit nejistě, začíná pochybovat o sobě i o svém vlastním smyslu pro realitu. Začne obvykle měnit své chování, aby udělala svého manžela šťastným.

Jednou z nejčastějších charakteristik psychicky týrané ženy je, že si není schopná užívat sexuální zážitky s manželem. Důvodem je zhoršená důvěra a nedostatek přátelství a intimity. Klasický muž tyran ještě poukáže na to, že není dobrou manželkou, protože nesplňuje sexuální potřeby svého manžela, čímž ženu dostává do ještě větší pasti. To, co si mnozí lidé neuvědomují je, že pro ženu je v takových situacích sexuální styk jako ponížení nebo skoro znásilnění.

Profil psychicky zneužívajícího manžela

V srdci zneužívajícího manžela je jeho potřeba mít vše pod kontrolou. Cítí se neadekvátní a má zakotveny zkreslené názory o ženách a manželství, které se obvykle naučil od agresivního otce nebo jiného dominantního samce nebo někdy kvůli nedostatečné mužské roli otce, který nedával dobrý příklad, jak se chovat k ženám. V mnoha případech, ale ne nutně ve všech, citově zneužívající manžel může být manipulativní a má problém ženu udržet pod "palcem". Zneužívající manžel vidí věci jen ze svého úhlu, z jiného je nechce vidět nebo je neschopný. Zneužívající manžel je také často citově závislý na své manželce. To znamená, že jeho pocit sebeúcty pochází z manželství. Většina citově zneužívajících manželů nejsou schopní se na sebe podívat a prozkoumat, proč se tak k partnerce chovají.

Obvyklé taktiky emocionálního násilníka:

  • Izolace partnera od přátel a rodiny
  • Bránění partnerovi v jakékoliv nezávislé činnosti, jako je práce či aktivity s přáteli
  • Obviňování partnera z nevěry, když mluví s příslušníkem opačného pohlaví
  • Vynucování sexuálních praktik, které jsou partnerovi nepříjemné s tím, že jde o dokazování lásky
  • Neustálá kritika charakteru, hmotnosti, vzhledu či způsobu oblékání partnera
  • Pokud taktiky na partnera neplatí, přichází ohrožování, pronásledování, trestání
  • Používá děti jako kontrolu nad partnerem
  • Podkopává partnerovi autoritu u dětí nebo vyhrožuje, že mu je vezme
  • Kontroluje všechny finanční rozhodnutí, odmítá naslouchat názorům partnera, odepírá mu důležité finanční informace, aby partner žil z omezených zdrojů
  • Provádí všechny zásadní rozhodnutí, jako kde bydlet, jak zařídit domov či jaké koupit auto sám

Oběť se začne cítit jako vězeň:

Lidé, kteří používají psychické zneužívání, používají taktiky podobné těm, které používají dozorci válečných zajatců. Oni vědí, že fyzické kontroly není snadné dosáhnout. Chtějí s vězni spolupracovat. A co je lepší způsob, jak někoho přimět ke spolupráci, než citová manipulace?

Ve své knize Znásilnění v manželství zmínila Diana Russell Bidermanovou stupnici nátlaku z publikace Amnesty International. Zpráva o mučení líčí vymývání mozků válečných zajatců. Ti, kteří se snaží manipulovat se svými sexuálními partnery, používají metody podobné těm od vězeňských dozorců, kteří uznávají fakt, že fyzická kontrola se nedá získat bez spolupráce vězňů. Bidermanova stupnice vysvětluje použité donucovací techniky a požadované účinky.

Biedermanova stupnice nátlaku:

1. Izolace
  • Zbavuje oběť veškeré sociální podpory nezbytné pro schopnost odolávat.
  • Vyvíjí intenzivní zájem o sebe.
  • Způsobuje, že oběť závisí na pronásledovateli.
2. Monopolizace vnímání
  • Fixuje pozornost na bezprostřední nepříjemné situace a podporuje sebepozorování
  • Eliminuje podněty, které soupeří s jeho manipulací
  • Maří všechny akce, které nejsou v souladu s jeho cíli
3. Indukovaná slabost a vyčerpání
  • Oslabuje duševní a fyzické schopnosti odolat
4. Hrozby
  • Pěstují úzkost a zoufalství.
5. Příležitostné odpustky
  • Poskytují týrané osobě pozitivní motivaci při plnění.
6. Prokázání všemohoucnosti
  • Ukazuje na marnost odporu.
7. Prosazování triviálních otázek
  • Rozvíjí návyky shody.
8. Degradace
  • Snaží se ukázat, že cena odporu je větší než zátěž ztráta sebeúcty týraného.
  • Snižuje týraného na úroveň zvířete.

K zamyšlení

Psychické týrání v manželství je zmrzačení. Krade lidem jejich sebeúctu, schopnost racionálně myslet, důvěru v sebe samé a nezávislost. Pokud máte některý z následujících příznaků, je čas hledat pomoc:

  • izolace od ostatních. Jen zřídka vidíte přátele a rodinu
  • nadměrná závislost na partnerovi
  • neustále přemýšlíte, zda děláte správnou věc s cílem nenaštvat manžela
  • žijete v okamžiku, nejste schopná plánovat dopředu, protože máte strach, jak bude reagovat váš partner
  • máte pocit, že nemáte energii, kterou byste mohla bojovat proti partnerovu chování
  • pochybujete o své schopnosti vyjádři svůj názor
  • většinu času máte pocit deprese a úzkosti

Následky psychického týrání

Psychicky týraným ženám trvá často i několik let, než odejdou nebo se skutečně vzepřou. To se na psychickém i fyzickém stavu ženy samozřejmě hluboce podepíše. Psychicky týrané ženy jsou zpravidla apatické, mívají pomalejší reakce, jsou lhostejné k vnějšímu dění, jsou naučené potlačovat vztek a mají tendence utíkat před konflikty. Mají vžitou bezmoc, v důsledku čehož mají snížení sebevědomí, jsou nejisté a neváží si sami sebe. Útočníka často brání, omlouvají ho, popírají skutečnost, že je týrá a odmítají případnou záchranu. Psychické týrání se často projevuje i fyzicky. Týrané ženy mohou mít chronickou bolest hlavy, sníženou imunitu, bolesti žaludku, bušení srdce, pocení nebo třas.

O tom, že je žena v manželství psychicky týraná zpravidla neví ani její nejbližší okolí. Na rozdíl od fyzického násilí to psychické není na první pohled vidět. Ženy často s odchodem od tyranského manžela váhají. Mají pocit, že nemají kam jít. Po mnoha letech týrání věří, že je to jejich vina. Tyrani bývají skvělí manipulátoři. Týrané ženy by si měly uvědomit, že despotický manžel se nikdy nezmění, i když to slibuje.

Navzdory tomu, že mnoho lidí věří, že domácí násilí, ať už fyzické nebo psychické, vzniká kvůli tomu, že násilník nad sebou ztrácí kontrolu, ve skutečnosti je jeho urážlivé nebo agresivní chování jeho záměrnou volbou, aby mohl oběť ovládat, na což je vždy třeba pamatovat.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
10 největších hloupostí, kterými si ženy komplikují život
Co stojí za nízkou sebeúctou?


Autor: Jad

Psychické týrání v manželství začíná velmi nenápadně. Jak se projevuje psychické týrání v manželství. Příznaky, chování tyrana i týrané. Jste obětí psychického týrání v manželství i vy?
Zdravá výživa

 397 
  Komentáře ( 145 )
YouTube video
Přidat obrázek
PŘIDAT KOMENTÁŘ
Katerina|16.04 2016 21:55
Dobrý den, po vašem čtení co se týka psychického týrání jsem přišla na to ze tyrana jsem od svého přítele, jsem na tom hodně špatne a nevím si rady.prosim o pomoc. Děkuji předem za odpověď.
Odpovědět
 49 
Jarka|28.07 2016 20:07
Dobrý den Katerino,
doporučuji obrátit se na některé z krizových center pro oběti domácího násilí http://www.domacinasili.cz/ http://www.acorus.cz/cz/sluzby/krizova-pomoc.html https://www.zachranny-kruh.cz/pro-verejnost/kriminalita-rizikove-chovani/domaci-nasili/domaci-nasili.html
Odpovědět
 42 
Kateřina|09.09 2016 13:00
Dobrý den, musíte od svého přítele jedině odejít. On se nikdy nezmění. Shoďte ho ze svého trůnu a žijte svůj život. Mně se to podařilo. K.
Odpovědět
 47 
šárka|26.07 2016 19:56
dobry den,chtěla bych se zeptat je to tyrání jek na mě byla nesprávně podána exekuce i na mého manžela jeho synem.Který v té době u nas bydlel a neplatili jsme alimenty??on tet po nás chce spětně 27.000kč.bylo to ustně že nemusíme platit alimenty bylo mu 18rokujím prášky ajsem naladová,plačtiva ....mužu podat žados o psychiském ublížení,jsem na invalid.duchodu dostal nás nakolena je toho víc.
Odpovědět
 36 
Jarka|28.07 2016 20:16
Dobrý den Šárko, doporučuji obrátit se na http://www.bkb.cz/

Odpovědět
 35 
andrea |17.09 2016 11:36
Dobrý den,nevím jestli to co se mi děje můžu řadit k psychickému týrání. ale když vedeme debatu pokaždé skončí hádkou a urážením mé osoby a to vulgárním. Já jsem si ce také výbušná ale strach mi nedovolí říct kolikrát to co si dovolí říct partner mě. On má hodně stresové období ale zdá se mi jak kdybych to odnášela já. a týká se to malicherností vybíjí si to na mě. příklad on dva dny nejí přitom uvařeno je. svede to na mě že kvůli hádce nemůže jíst. ve finále mi vše vyčte. přestal se o mě zajímat jako o ženu tak jsem začla každý víkend jeden den s tím že jsem chodila večer ven a samozřejmě je to ještě horší mluví mi dokola jak kafemlýnek že jsem to zavinila já. svoje chyby nepřizná ani náhodou jen co jsem všechno udělala já. až to vyustilo ve fyzický kontakt. kdy mi řekl že jsem neměla rýpat jinak by nevyletěl. a stále dokola za vše můžu jen já.cítím se v pasti,nejradši bych odešla ale jakmile to nastíním záčiná hádka a urážení a začíná být agresivní. už mám strach co bude nevím kudy kam. samozřejmě jsou v tom i děti. ted jsem musela ustoupit abych měla klid. samozřejmě obrátil a je hodný. pokud já nezačnu nějakou debatu kdo má jaké chyby takže se tomu začínám asi pomalu vyhýbat. abych měla klid. tak nevím jestli je to něco na způsob psych.týrání. samozřejmě já uznám svoje chyby ale pokud druhá polovička ani jednu svoji tak pak nevím co s tím .a toho je i víc těch problému.
Odpovědět
 52 
Andy|15.01 2017 09:46
Pani, jestli vam muzu radit, zacnete si tajne hledat nove bydleni, az muz nebude doma, sbalte nejnutnejsi veci sobe a detem, smlouvy, RL, vysvedceni, doklady atd. a odejdete. Pro zbytek jdete s nekym a bez deti. Pocitejte s tim, ze muze vase veci spalit, vyhodit apod. Bude to tezke, ale pracujete, tak byste mela zvladnout maly byt ufinancovat. Pokud Vas partner vidi chybu jen ve vas, nic s nim nevyresite. On sam nechce. Deti tim jen trpi, divky si najdou stejneho nasilnika,kluci budou stejne hnusni ke svym zenam. Zajdete si na socku -Organ socialne pravni ochrany deti a nechte tam zaznam, ze jste se tak rozhodla,protoze ....popiste situaci, ze to neni vhodne prostredi pro deti. Jistite se tak, kdyby vas muz chtel obvinit z unosu apod. Zajdete do nejblizsiho intervencniho centra, zde taky bude zaznam (nechte si to dat pod prezdivku, kdyby nahodou to pak bylo potreba pro soud) Deti to casem pochopi. Verte, ze jim v tom taky neni prijemne. Co nejdriv si podejte k soudu navrh na svereni deti do sve pece. Trvalo mi tri roky, nez jsem se z toho psychicky jakstaks dostala. Ted mam hodneho muze, ktery se ke me chova vzdy slusne, vazi si me, je na nej spoleh. Neni vasi povinnosti nechat se urazet a nadavat si. Bohuzel, na deti ma jejich otec pravo, bude to tezke - hlavne predavani, ale deti si zvyknou a verim, ze manzel ma deti rad a pokud tam nebudete vy- hlavni pricina jeho vzteku, tak se k nim snad bude chovat slusne. Drzim palce, at vse zvladnete.

Odpovědět
 45 
Patyna|19.10 2016 22:02
Dobrý den, možná jsem taky týraná žena, ale nevím to jistě. Jsme s manželem 15 let, máme tři malé děti a postavený dům. Tím barákem to všechno začalo. Manžel chtěl mít designový, technicky dokonalý dům, hodně skla, atd., ten má. Zato já se tady necítím a nikdy to nevydejchám, kolik úplně normálních věcí doma nemáme a nebudeme mít. Třeba takový věšák na šaty na chodbě, obyčejný botník, háčky na ručníky a župan v koupelně. Nesmím nikde pověsit obrázek, aby neutrpěly vnitřní omítky, na stropě (kletovaném) zabít mouchu, aby to nebylo vidět. Máme nelakované parkety úplně všude (i pod jídelním stolem) a on pak děsně ječí, jaká jsem neschopná, že to není každý den dočista umyté. N děti někdy nakreslí obrázek na zem, to je taky horor, to jsem zase nemožná, že je neuhlídám. Prý nemám zájem o rodinu, to stále opakuje jako mantru, až tomu už skoro věřím. Nástěnné hodiny jsme měli asi rok a půl postaveny u zdi, aby ten malý hřebíček nepoškodil stěnu, pak si dal na moje naléhání říct. O všechno musím strašně bojovat, stojí mě to hodně sil a energie, sama už pak na sebe nemám čas. Někdy mě kritizuje, jak vypadám, že mám nadváhu a že jeho matka vypadá líp než já ačkoli je o 25 let starší. Jeho maminka je utýraná, moc hodná, celý život manipulovaná jeho otcem. Váží tak 55 kg a měří kolem 175 cm, když se svleče, jsou jí vidět žebra. Když jsem čekala loni malého, někdy jsem plakala, ať mně proboha netýrá, že to ten malý musí cítit, vysazoval mě za jízdy z auta a já chtěla vystoupit a jít třeba deset kilometrů pěšky, bylo mně to jedno. Chci moc odejít, není dne ani minuty, kdy na to nemyslím. Nejvíc se bojím víkendů, když je manžel doma. Kolikrát plánuju, jak objednám pro nás čtyři (s dětma) náklaďák a než přijde z práce, tak budeme pryč. Půjdeme kamkoli, hlavně daleko a budeme mít třeba malý byteček v paneláku, ale vymaluju si jej veselými barvami v děcáku a dám jim všude obrázky, taky budu mít normální chodbičku a háčky na klíče (doma je mám dávat do misky). Toto mě drží nad vodou, že to jednou musí skončit, až bude mít kluk asp
Odpovědět
 60 
ingr|20.11 2016 21:09
Kdo koho Tyra?.Manžel semnou spí jednou za 70 dní. Tvrdí,že je to kvůli tomu,že jsem na něj protivná.Denně vypije 3 piva. Tvrdí, že je to kvůli mně, protože jsem ho dostala na úplný dno. Že čekám na vdovský důchod, ze se zastřelí. Je nám přes třicet. Neustále mi říká, že s někým šukám...Nikdy bych ho nepodvedla. Jsem.nešťastná.
Odpovědět
 33 
Olí|16.12 2016 21:37
Dobrý večer, jsem také ta smutná osoba ze špatným zachazením. Odešla jsem od manžela před půl rokem po jeho urážkách že jsem frigitní píp... pořád mě urážel a já byla strašně vyklepaná když měl přijet z práce domů. Když jsem se odstěhovala volal mě třeba 20krát do hodiny aby mě řekl že jsem kráva a nebo tak i jiná horší slova používal.Na začátku srpna jsem zistila že mám rakovinu a myslím si že to nastartoval on svím chováním jak jsem se trápila až utrápila. Tak jsem si říkala co ted nemůžu bejt sama s dětma rodiče nemám aby mě pomohli a tak jsem se vrátila k manželovi. Ted jsem ležela po chemoterapii a opadal mě cipřišek a to bylo čoro a začal mě nadávat že prej to byl napíšu nto jak mě to řekl že to byl píčovskej nápad mě vzít zpátky a já zase brečela. Potom říkám nedávej klukovi tolik jídla on to nesní a hned jsem byla semetrika ubližuje mě to hrozně vnitřně a trápila jsem se vždy z jeho urážkama.. Myslím si že jsem také týraná ale nevím jestli jo či ne...
Odpovědět
 37 
S|18.12 2016 20:40
Dobry vecer. Nocni můra bohužel nastává, kdyz se, po různých pokusech o terapii, kdy manžel vždy vse náhle ukončí, rozhodnete o rozvod. Manžel psychické týrání znásobil, zabavil mi vsechny doklady, abych nemohla podniknout zádné administrativni kroky. Přes můj odpor me líbá a objímá. Nemuzu se ani v klidu rano obléknout, sleduje me a zblízka se na me diva ci na me i sahá. Vcera mi vyhrožoval, ze kdyz s nim nechci spat, tak porušuji zákony manželství. Musim se pry snazit už kvůli detem. Přitom před tim se mnou prakticky nechtel nic mit. Pak ze me strhnul deku, vzal me za kotníky a strhnul na kanape a roztáhnul nohy. Pak sel na me a ja začala plakat desem. Pustil me a zacal se smát. Pry si snad nemyslím, ze by me fakt znásilnil. Doufam, ze v lednu bude můj advokát moci podat zadost o rozvod, ale bojim se jeho reakce. Rodičům jsem o vsem již někdy v kvetnu rekla. Nejdřív byli v šoku, pak si ale rychle řekli, ze to neni jistě pravda a prakticky mi ani nezavolaji a mame minimální kontakt. Přitom jsem jim rekla i dost intimní veci a poslala i nejake články, aby věděli o co jde. Jsou na straně manžela. Jsem na konci sil, snažím se držet kvůli detem. Manžel pracuje z domu a kazdou chvili, co jsem doma (naštěstí mam praci), využívá k verbálnímu napadání.
Odpovědět
 37 
tata|26.02 2017 13:23
No a síla je, pokud rodinu týrá rozmazlený přerostlý maminčák - věčný student který prý studuje, bere od matky až 5 000, měsíčně a ta ani neví, jestli už je ve třetím ročníku nebo teprv po PÀTÉ v prváku, přijde mu zaplatit 10 000 Kč za semestr, manželka je na podpoře, do práce se nehrne a syn teprv ne, to všechno musí přece platit mama, sv...,co mu prý ukradla prachy, tak a hůř jí říká běžně a běda když jí něco řeknu, natož mu - my ti to spočteme, ty nám ještě budeš platit, už abys umřel, zrůdo, vrahu, tyrane... A to jen za to, že to tiše trpím a občas jim řeknu že nejsou normální...Ale krom nespavosti, hypertenzi, nechutenství, placení jejich dluhů a obav z toho, co mi zase rozbijí, to snáším fajn... Uvítal bych možnost "zamražení" aby už mne nemohli vydírat a dělat dluhy, rozdělení majetku - barák jsem sponzoroval sám, manželka byla na gauči bez podpory - jen občas šla do práce - a pak hodně moc tlustou čáru, abych mohl začít znova ale hlavně bez nich - jde to vůbec - v našem právním státě?!?
Odpovědět
 36 
MK|26.02 2017 20:53
Dobrý den, letmo jsem si přečetla tyto zprávy. Mám to už za sebou. Jsem pryč a jsem šťastná. Šťastná, že jsem pryč.Bylo to moc těžké. Žila jsem 12 let ve vztahu - mrtvém vztahu. Žila jsem v urážkách, ponižování, podezřívání, atd atd. Když jsem se vracela domů celá jsem se rozklepala "co zas bude" co vymyslí, co kde slyšel... viděl. Odcházela jsem dlouho. Přesně tak, jak tady popisuje jedna z vás. Předem jsem si sehnala podnájem, postupem odstěhovala svoje věci k sousedům. Odešla jsem sama za sebe bez přítele (a jsem za to dnes ráda, že jsem jednala sama za sebe) a jakékoli finanční podpory. Usoudila jsem, že nemám co ztratit a hůř mi být už nemůže. Jen Děti byl v té době problém. Ty jsem tam nechala, a řešila to později. To opravdu nešlo. Stejně by je ze školy vyzvedl a vznikly by akorát zbytečné tahanice a měli by v hlavě ještě větší zmatek než měli v té době. On jim o mě hodně lhal. Jinak jsem také vyhledala spousty poradem a musím podotknou, že mi vlastně ani tak nepomohli, oni vás vyslechnou, nějak nasměrují, ale jinak nic. Tím samozřejmě způsob psychologocké poradny nezatracuji, třeba jsem jen nenašla ten správny azyl. Nejvíce mi pomohly moje děti, které to vše, alespoň mi to tak připadalo přijali. To, že nebudou v luxusu, nakterý jsou zvyklí, ale, že jim ten pokojíček stačí, že je to útulný atd. Samozřejmě není vše jak v pohádce, žijí stále ve lžích ze strany otce a v hlavě mají zmatek a vidím na nich, že sspoustu věcí vytěsňují a nechtějí o tom mluvit. Mají svého tátu radi a já je v tom podporuji. On bohuže ne. Děti máme ve střídavé péči a není to dobré. Tedy není to dobré, kde se partneři neshodnou a ve výchově netáhnou za jeden provaz. Což u nás nebylo.
Dnes je to pět let, bydlím sama, mám přítelem, a s dětmi ve střídavé péči a jsem SVOBODNÁ.
Ale jinak proč to tu vše píšu? Moc o tom nemluvím a nevzpomínám, není na co. Ale náhodou jsem na netu narazila na jakýsi článe o psychickém týrání a mám velkou potřebu někomu pomoci. Myslím si, že nejlépe dokáže poradit, ten, kdo to opravdu zažil. A já bych tře
Odpovědět
 60 
Linda T|16.06 2017 13:06
Dobrý den, čtu Váš příspěvek a jako bych viděla sebe. Jsem ve stejné situaci. Sebrala jsem všechnu odvahu a podala žádost o rozvod. Rozpoutalo se ale ještě větší peklo. Manžel o mne mluví před dětmi vulgárně, svaluje na mne vinu za vše, za rozvod i za jeho jednání. Děti už nevědí, co je pravda a co ne. Já o něm nikdy před dětmi špatně nemluvila, přišlo mi, že bych jím ti ubližovala - přece jen je to jejich otec. O mne mluví manžel před nimi jako o mrše, lhářce apod. Po podání žádosti o rozvod se mnou už vůbec nekomunikuje a když už ano, pak jen nadávkami. Děti chce do střídavé péče a já se snažím proti tomu bojovat. Všude si hraje na hodného a pečujícího otce a podvedeného manžela. Je to strašný pocit zoufalství. Bojím se i toho, co popisujete - střídavá péče a neustálý tlak na děti z jeho strany, žádná racionální komunikace. Jak by to fungovalo??? Bojím se, jak to dopadne. Děti (11 a 12 let) jsou svědky jeho agresivního chování, ale zaprvé se ho bojí, takže se mne nikdy nezastanou a zadruhé ho mají rády, je to pořád jejich otec. Je to pro ně opravdu hodně těžké.
Odpovědět
 28 
Any|17.06 2017 14:48
Dobrý den,cítím s Vámi,je to opravdu dost těžké a zvlášť,jak jsou děti ,které milujete,často muži vyhrožují dětma ,což každou matku raní ještě více... jako já,udělám vždy krok zpátky.Stále nechápu,nějak mě to hlava nebere,jak může muž ženě tak sprostě nadávat a ne jen to .já za to,že jsem muže vyfotila ,ale jen tak ,jak on dělá mě ..dostala jsem takovou ránu,až jsem spadla na zem,tekly mě slzy a křičela jen ...před dcerou ne ,chtěla se zvednout a kop mě do rozkroku a křičel táhni ...klepaly se mě ruce a dcera rozbila talíř,jak se chvěla..nechápe oč jde ..je mentálně postižená .Mám obavy ,abych se psychicky nezhroutila..jak se říká ..v nouzi poznáš přítele..nebo největšího nepřítele.Vím,že tímhle psaním nikomu nedodávám sil ,ale sama si nevím rady a mám obavy na reakci manžela z mého prvního korku
Odpovědět
 24 
KK|17.06 2017 20:28
Poradte se, jak jsem Vám psal co nejdříve, kvuli sobě především. Měla byste vyhledat pomoct, a bude-li to možné se odstěhovat někam kde budete v klidu. Potřebujete pomoct z venčí. Sama se budete točit v kruhu a rozhodnutí pro Vás samotnou bude obtížné. Držím Vám palce
Odpovědět
 23 
Linda|18.06 2017 07:56
Any, i kdyz je to hrozně těžké, udělejte ten první krok. Já lituji, že jsem ho neudělala dříve a nechala jsem to dojít tak daleko. Kvůli dětem, abych je ne připravila o tátu, kvůli rodině, která vubec netušila, jaký můj muž ve skutečnosti je. Další chybu jsem udělala v tom, že jsem manželovi před rokem a půl řekla, že už v tom dál žít nechci, ale další rok mi trvalo, než jsem podala žádost o rozvod. Snažil se to mezitím všemožně zvrátit a začal si hrát na hodného manžela a pečujícího otce. A mě ho dokonce začalo být líto. Nechtěla jsem ani, aby děti věděly, jak hrubě se ke mě manžel chová. Před všemi jsem ho kryla. A jak píšete: vždy 2 kroky dopředu a jeden zpět. Přesto byl rozvod jediným řešením. On se nezměnil. To co se rozpoutalo po podání žádosti o rozvod bylo hrozné. A dosud je, neboť se stále rozvádíme a dohadujeme o děti. Navíc bydlíme stále ve společné domácnosti. Dětem říká, že jsem mrcha, lhářka, že jednou poznají, co jsem zač. Vypráví jim, co jsem řekla u soudu a na sociálce. Hodně mi ale pomohli v Rose, a tedy obraťte se na nějakou organizaci, která pomáhá týraným ženám. Nebude to jednoduché ale věřte, že jednou to bude dobré! Jen musíte něco udělat. I já někdy jsem úplně zoufalá a přijde mi to všechno nekonečné. Ale poslouchám rady ostatních, abych to vsechno nějak vydržela. Jak říká moje dcera: maminko neboj, jednou to skončí a budeme žít v klidu.
Odpovědět
 30 
Any|20.06 2017 08:36
Hezký den,pořád naivně věřím,že se manžel změní,nedokáže se ani omluvit,protože vina je ve mě.Řekla jsem mu včera,že bych chtěla klidný rozvod,že to nikam nevede.pry mám na to zapomenout ,nebo uvidím to peklo,nikdo pry mě věřit nebude ,takové nule ,mrzáku,protože on má vysokoškolské vzdělání a já ne .Určitě se obrátím na Bílý kruh bezpečí,aby mě nasměrovali .Mám své záznamy od roku 1988.a nyní jsem použila i diktafon na mobilu,nevím,jestli je mě to k něčemu.Manžel je na veřejnosti úžasný člověk,mám pry být ráda,že mám takového chlapa a já stále mlčím,protože se stydím. V roce 2015 jsem se psychicky zhroutila,beru antidepresiva.a to je pro mě pry další minus,abych byla opatrovníkem 28 leté dcery já.Kdyby dcera byla zdravá a vyletěla z hnízda,dávno bych se rozvedla.Děkuji Všem,že mě chápete a taky cítíte
Odpovědět
 24 
Linda|20.06 2017 12:00
Prosím nevzdávejte to! Ano, peklo Vám bude dělat. Bude hrozně lhát a říkat, že jste si vše vymyslela. Takto to mám já - všude lže, u soudu jsem se dozvěděla o sobě takové věci, že jsem několik dní plakala. Teď přišly posudky od soudní znalkyně a zase jsem plakala z toho, co jí tam můj muž napovídal - jak děti manipuluji, jak jsem si vše vymyslela, jak se o děti nestarám, nevařím, jak k nim nemám vřelý mateřský vztah, jak jsem mu nevěrná. Je to hrozný pocit zoufalství - z těch lží a nepravd. Holčičky jsou pro mne vším, 10 let jsem se o ně starala sama, manžel vubec nejezdil domů. Vše se změnilo az s mým podáním žádosti o rozvod. Najednou se začal starat a ze mne dělal mrchu. Ale pořád si říkám, že to má šanci a že jednou budeme žít s holčičkama úplně normálně, v klidu a v bezpečí. Takze to nevzdavejte, nebojte se, i kdyz to bude hrozně vyčerpávající a bolestné. Mluvím jen ze své zkušenosti, už jsem toho vyplakala tolik. Ale věřte, manžel se nezmění! Bude vyhrožovat. Zajděte do bílého kruhu, nebo spíše do Rosy, nasměrují vás, pomohou s rozvodem, budou vám alespoň trochu oporou. Máte právo žít normální život. I mě trvalo, než mi to došlo. Držte se!
Odpovědět
 22 
Linda|20.06 2017 12:08
A ještě jedna věc - pořizujte záznamy, jsou dobré pro policii. Bude je chtít, pokud podáte na něj oznámení. Já zaznamy dodala i k soudu, ale tam se jimi nikdo příliš nezabýval. Můj muž také navenek působí jako gentleman a slušný, zábavný člověk. I proto u nás v obci se mnou už nikdo nemluví, všem ten "slušný člověk" napovídal, co jsem prý zač. Pořád se jenom obhajuji a poslouchám tisíce lží. Takze vidíte, všude je ten scénář stejný. Ale přesto všechno se nenechte zastrašit. Nikdo si nemůže dovolit se k vám takhle chovat. Opatrujte se a nahrávejte. Já nahrávala málo a teď mám málo důkazů . A to jen proto, že jsem byla slušná a dokonce mu nechtela přitížit. Nakonec jsem přitížila sama sobě.
Odpovědět
 23 
Any|20.06 2017 12:23
.děkuji za povzbuzení,ale Rosa nemá ani pobočku v Ostravě,alespoň jsem to nenašla .Raději by chtěli osobně .
Odpovědět
 20 
Linda|20.06 2017 14:09
Tak zkuste ten Bílý kruh. Mě moc nepomohli, odcházela jsem trochu zklamaná. V Rose jsem našla více pochopení a pomoci. Kontakt na Rosu mi dala sociální pracovnice z OSPOD. Ale snad Vám v BK pomohou vaši situaci řešit. Mimochodem, dnes bude na ČT od 21 hod dokument o týraných ženách v ČR. Třeba Vám to také pomůže.
Odpovědět
 21 
bubla|29.06 2017 21:48
To , že ho ve vesnici obdivují, jaký je úžasný znám. Můj se ve společnosti změnil v opak toho, jak se choval doma a ke mně. Šarmantní společník, gentleman, usměvavý a ochotný. Odjakživa byl ve vesnici za genia, za toho "slušňáka" a tu roli hraje celý život. Kdo ho lépe nezná, nevěří, že by se choval jako hulvát. Je to tedy tak častý jev, že to musí mít nějakého společného jmenovatele. Jo, a domluvit se s ním není možné. Bezvýznamné plýtvání vašimi city i trpělivostí. Že je někdo nemocný, se základním vzděláním není vůbec argument pro soud, že by neměl pečovat o dítě. To kecá.
Odpovědět
 19 
KK|20.06 2017 16:39
Chápu Vaši situaci, ale boužel nevěřte, že se něco změní. Manžel se na Vás snaží uplatňovat dominanci. Z toho co píšete vidím, že není schopen se normálně lidsky domlouvat a to jste ve středním věku, tedy žádný dvacetiletý děti. A nezlobte se, ale říkat někomu já mám vysokou školu a ty ne, proto jsem lepší. Víte tyran umí většinou dobře kamuflovat to co dělá doma v soukromí, přesně jak říkáte, vždyt lidé Vám ho vlastně "závidí", ale realita pod povrchem je úplně jiná. Vyhledejte pomoc a podporu, když Vám tam třeba nesedne lidsky první člověk na lince pomoci. Zkuste jiného, i tam pracují pouze lidé. Musíte začít o tom mluvit,, podle hesla sdílená starost je poloviční starost a pak následně konat. Jinak Vás to samotnou celé umoří, a to by bylo špatně.
Odpovědět
 23 
J.|25.05 2019 14:06
Prosím prosím už jsem byla i v poradne a potřebuju mluvit s někým jako Vy. S poradnou to dopadlo jako u vás. Prosím už nemůžu trva to už 3,5roku a já už nemůžu.. děkuji Vám. S pozdravem J.T.
Nov.:
724371946
Odpovědět
 -1 
FK|27.02 2017 12:13
Dobrý den. Jsem sice muž, ale dovedu se plně vžít do příběhů které tu čtu. Většinou se týkají ps. týraných a vydíraných žen. Problém se však dotýká i mne. Jsem ženatý a již po krátké době jsem poznal, že žena trpí absencí citu, nechybí ji dotek ani vlídné slovo a absolutně se neumí vžít do pocitů druhých. ( pro ilustraci - nebaví ji zamilované filmy. ale kriminálky a střílečky :-) Tento nedostatek mě asi před deseti lety "dohnal do nevěry. Ale ne do fizické! Pouze jsem se cítil skvěle s člověkem, se kterým se dá zasmát a povídat si o všem možném, sdílet jeho názory a ona moje a nakonec se jak dva puberťáci předhánět, kdo bude první u auta..... Vztah jsem však ukončil a zůstal. Z mnoha okolností.. Nic se nezlepšilo. Naopak. Před druhými mě ponižuje, že ničemu nerozumím. Někdy o sobě začnu i pochybovat. Je mi 50 let a jsem, ke vší smůle, introvertní povahy. Někdy si říkám, že už nic nemá cenu. Je už pozdě a vysoký tlak už mám. Uchyluji se do svojich malých soukromých radostí a je mi to vše líto. Při své vrozené empatii soucítím se všemi co tu píší a děkuji za čtení mojich řádků...
Odpovědět
 51 
KK|24.03 2017 21:35
Dobrý den, přidám svůj příběh. Od dětství jsem žil v rodině s dominantní matkou, vždy muselo být po jejím. To mi však došlo až mnoho let později. Vše si v rodině uzurpovala. Můj otec byl pro ni neschopný, nic prý neuměl, v sexu k ničemu apod. Když jsem nabyl dospělosti pokusil jsem se o tom v všem s matkou komunikovat, vždy to skončilo tím, že začala vzlykat nebo nedávat, že jsem nevděčný a čím si to zasloužila. Přitom jsem jí byl stále k dispozici a pomáhal kde se dalo. Můj otec odešel od rodiny a vše zůstalo na mě, matka střídala milence a pila alkohol a byla pořád samé návštěvy. Nevěděl jsem, jak s tím vším naložit, snažil jsem se pracovat a dát věci do pořádku. Matka začala pomlouvat všude i mě, až se moje tehdejší přítelkyně se mnou nakonec rozešla. Ve vypjaté situaci jsem rodinu opustil a chtěl jsem věřit, že vše bude lepší. Zasáhl osud, a nasledně se do mého života dostala žena, která mě jen finančně a citově vydírala. A tak jedno trauma bylo nahraženo druhým. Jsem přátelské, introvertní povahy, ale mám hodně ze všeho hodně narušenou důvěru v lidi především ženy. Podobně jak ve filmu Dobrý Will Hunting, mám z toho všeho vyvinutý silný obranný mechanismus, který mě nutí odvrhnout lidi než mi ublíží. Je to kombinace reflexu a silné fobie. Myslím, že pro muže i ženy v podobné situaci platí, někomu se včas svěřit a odejít co nejdříve ze vztahů co nefungují. Nedoufat a nezametat nic pod koberec a nestydět se za to čím vám ubližuje někdo jiný, jinak vás to poznamená na celý život.
Odpovědět
 42 
feku|06.04 2017 16:22
...ani nevíte, jak Vám rozumím. Držte se. Dělejte co Vás baví a na všechny se vy.... Držím palce.
Odpovědět
 33 
bubla|01.06 2017 00:23
Odejděte a možná se vám vrátí tlak do normálu. Život v takové atmosféře je zničující. Nemá cenu zahodit ty léta, která má člověk před sebou. Já jsem žila s egocentrickým, dětinským, urážlivým despotou, který vůbec nereflektoval city druhých a jeho potřeby byly i nad potřebami dětí. Nakonec se mi rozjela autoimunní nemoc. Když žiju konečně v klidu a míru, utlumila se na snesitelnou úroveň.
Odpovědět
 25 
Ivana|10.06 2017 15:29
Je mi to líto a prošla jsem si 29 let týráním, anž bych si to uvědomovala. Jsem už tři roky sama a stále nemůžu uzavřít tu minulost.
Odpovědět
 26 
Marie|19.03 2017 00:56
všechno co dělám je špatně - úklid, vaření, nedá se to jíst, aniž by to ochutnal, rovnou si to dokoření, uklízí sám, jelikož když jsem uklízela já, chodil za mnou a vše si metr za mnou přemýval vlastním hadrem...bez důvodu na mně řve, kdy si za záminku najde jakoukoliv příčinu, řekl mi, že sex se mnou za nic nestojí, že je to moje vina, čimž samozřejmě mám nyní problém ten sex mít, protože musím myslet na to, že za nic nestojí (kvůli mě), a že má naštěstí dobrý že mu stojí pořád takže teda se nemusím snažit, že když s ním nebudu mít nic já, najde si milenku nebo bude chodit za prostitutkama. Blběji řídím, tedy podle něj, přestože jsem neměla za 20 let jedinou nehodu /narozdíl od něj. Řve na mně, vystresuje mi že pak dělám opravdu chyby. Znemožnuje mi před přáteli, před dětmi. Momentálně jsem v pracovní neschopnosti a nemám peníze...náš syn bude mít narozeniny a koupil mu drahý dárek. Prý za nás za oba. Dnes mu ho předal, dříve a sám. Prý mu řekl, že je od nás obou. Jenže já byla pár metrů od něj v kuchyni a neřekl mi to. Takže jsem smutná a nevím, z čeho dárek koupím i za sebe, protože budu muset synovi popřát sama. Utrhuje se na mně, řeknu něco několikrát než zaregistruje můj dotaz. Pořád "melu nesmysly, krafu píčoviny". Pokud se baví s kamarády o ženách, jsou to vždy kundy, píčy,slepice a podobně. řve na mně bezdůvodně a když si nemůže najít záminku, nějakou si vymyslí, může to být cokoliv. Při sexu leží jak kus dřeva a v podstatě nechá všechno na mně, takže si připadám jako šlapka a ne jako manželka. Co bylo asi rozhodujícím že mi před půl rokem sdělil, že jsem hnusná, štítí se mi, smrdim, měla bych jít někam k doktorovi protože je to už závažná věc,a klidně si mi vždycky předtím umeje. Myju se 2 - 3x denně plus po každém použití toalety. Jsem zcela zdravá. Ale podle něj jsem prostě špindíra, zapáchám, štítí se mi. Když už v rámci sexu tedy projevil zájem, aby mi uspokojil, schválně mi způsobil několikrát bolest, přestože věděl, že je mi určitá věc nepříjemná. Už nemůžu dál, nedávno mi umřel bratr a říkala js
Odpovědět
 41 
Anežka|20.03 2017 11:21
Maruško rychle utíkejte pryč. Takový exemplář, co máte doma se jen tak nevidí. A lepší to nikdy nebude. Je to psychické týrání a určitě ho nemáte zapotřebí. Můžete udělat co chcete, ale vždycky to pro něj bude špatně. S takovým člověkem jako je váš muž nemá smysl ztrácet ani slovo.
Odpovědět
 34 
Jiřule |28.06 2017 12:26
Jezis to jste na tom jeste hur nez ja utecte to je hnus.
Odpovědět
 20 
Pavla|14.11 2017 19:36
Bože, tohle mám právě za sebou. Dva týdny je to, kdy jsem v noci za pomoci kolegů z práce doslova utekla ze společného bydlení, které jsem z větší části financovala já. Zacinam znovu v pronajatém bydlení, šel se mnou můj pes. A kvůli něj mi dělá peklo, větší než před tím. Už aby bylo po všem. Násilí ponižování a urážky, bez důvodu, mě se stitil, ale teď mi dělá ještě větší peklo, protože nemá po kom řvát a koho bít. Už abych se z toho mohla probrat.
Odpovědět
 10 
Pavla|21.05 2018 21:32
Vydržela jsem, jsem již sedmý měsíc jinde, ale stále mne partner stíhá. Podala jsem na něj na policii podání na dlouhodobé psychické a fyzické týrání osoby ve společné domácnosti a hodlám vydržet až do finále. Převzala to kriminální policie, dodala jsem i zvukové nahrávky a uvedla svědky a čekám na výsledek. A jsem na dobré cestě a budu ráda, když to vše, co jsem zažila s ním já, už s ním nezažije nikdo další.
Odpovědět
 7 
Marie|19.03 2017 01:17
jsem si, že jsem to radši měla být já. pořád věřím, že se to spraví. :-(
Odpovědět
 32 
Oli|20.03 2017 13:34
Tak vás úplně chápu manžel mě také ponizuje jako vás. A ještě k tomu nemůžu teď odejit protože mám rakovinu a mon si to užívá mě trapit.
Odpovědět
 33 
Andrea|22.03 2017 13:37
píši diplomovou práci na téma související s manipulací v rodině a psychickým násilím. V této práci bych ráda provedla anonymizovaný výzkum za účelem zjištění určitých situací. Pokud by tuto zprávu četl někdo, kdo se stal obětí psychického násilníka a byl ochoten mi uvést o tom nějaké informace a současně to probrat, můžete mě kontaktovat na e-mail asafra@seznam.cz. Vzhledem k situaci, že se tímto tématem zabývám, jsem schopna Vás v tomto ohledu nějak nasměrovat. Klindě můžete napsat i pokud si o tom chcete jen popovídat a vypovídat se z toho.
Odpovědět
 31 
feku|06.04 2017 16:27
...chtěl bych, ale nemůžu. Je spoustu věcí které bychom rádi udělali nebo změnili, ale bohužel, rozehrátý příběh jde jen těžko měnit. Píšeme jen část scénáře....
Odpovědět
 33 
Ivana|09.06 2017 21:36
Dobrý den, žila jsem s manipulátorem 29 let, aniž bych si to uvědomovala. Ráda Vám poskytnu informace, je to hrozné, s čím se musím zpětně vyrovnávat. Je to už tři roky po rozvodu, ale stále mi to nejde zapomenout na minulost a žít přítomností.
Odpovědět
 25 
Any|10.06 2017 12:52
Prosím,je možné bližší informace postupu.Děkuji
Odpovědět
 25 
Ivana|10.06 2017 15:35
Je to na dlouhé vyprávění, vše nastartovala nečeká smrt mé matky, celý život jsem řešila, že s ní nemám vztah a na kinezologii jsem vše odkryla. Vše se odvíjí z dětství, nedostatečná láska od rodičů a vzorce chování. Ač mám vše zpracované, minulost nelze vytěsnit a psychické týrání zanechalo ve mně hodně stop. Vím, že už zůstanu do konce života sama, a nevím, zda to vydržím a neukončím. Stále se s tím peru a pokud budete chtít, můžeme se sejít.
Odpovědět
 26 
Any|10.06 2017 19:42
Odkud jste ?Můžete napsat na zavamis@seznam.cz
Odpovědět
 23 
KK|11.06 2017 12:55
Neuzavírejte se do sebe a postupem času se snažte více komunikovat s lidmi. Chce to čas a začít si vytvářet nové vazby. Rozhodně nejste viníkem toho co se Vám v životě stalo.
Odpovědět
 23 
bubla|28.06 2017 17:55
FK - neházet flintu do žita. Pořád máte ve svých rukách svůj život. Rozhodnout se, co chci a nechci a jednat. V konečné fázi už jde o dvě hlavní věci: přežít x nepřežít. Pud sebezáchovy by měl zafungovat a donutit člověka se chránit. Možnost vyskočit z vlaku je vždycky. Jen je třeba rozmyslet logistiku "odskoku a dopadu" - tedy jak to udělat. Nejhorší je rezignace. To je jakoby člověk ztratil sám sebe. Taky mám, jak zjišťuji, takový obranný mechanismus, ale zato si okamžitě všimnu věcí, které by mě potenciálně pěkně vadily. Takže když mi dotyčný muž na prvním rande řekne: jez, ať ti to nevystydne, prchám jako zajíc. Umím si představit to dirigování, které jsem už zažila. O to už jsme v našem věku moudřejší. Víme, co nechceme a na co koukat.
Odpovědět
 19 
bubla|28.06 2017 17:55
FK - neházet flintu do žita. Pořád máte ve svých rukách svůj život. Rozhodnout se, co chci a nechci a jednat. V konečné fázi už jde o dvě hlavní věci: přežít x nepřežít. Pud sebezáchovy by měl zafungovat a donutit člověka se chránit. Možnost vyskočit z vlaku je vždycky. Jen je třeba rozmyslet logistiku "odskoku a dopadu" - tedy jak to udělat. Nejhorší je rezignace. To je jakoby člověk ztratil sám sebe. Taky mám, jak zjišťuji, takový obranný mechanismus, ale zato si okamžitě všimnu věcí, které by mě potenciálně pěkně vadily. Takže když mi dotyčný muž na prvním rande řekne: jez, ať ti to nevystydne, prchám jako zajíc. Umím si představit to dirigování, které jsem už zažila. O to už jsme v našem věku moudřejší. Víme, co nechceme a na co koukat.
Odpovědět
 20 
FK|29.06 2017 18:23
Děkuji. Máte pravdu. Za léta si na ledasco zvyknete a něco abstrahujete a něco vás mrzí... Vyřčená slova, obvinění, ponižování. Vše se však v našem věku měnit nedá. Jak jsem řekl, scénář píšeme, ale ne celý. Bereme ohledy na druhé, přemýšlíme , kombinujeme. To je naše nevýhoda. Jsme svázáni city k druhým. Filozoficky věčný střet dobra a zla. Defenzivně nevýhodná situace.
Odpovědět
 18 
bubla|29.06 2017 21:53
Jste odpovědný jen sám sobě a maximálně dětem. Ale ani ty by neměly být důvod nechat se týrat. Źádný ohled na nikoho dalšího . Člověk je ve finále vždycky samotný a jako takový se musí postarat hlavně o sebe. I v letadle nejprve nasadíte masku sobě a pak až dítěti. Mrtvý totiž nepomůžete tomu bezmocnějšímu.
Odpovědět
 20 
eva|29.10 2017 16:49
dobrý den,jsem ve stejné situaci,odkud jste ráda bych se seznaámila. Eva
Odpovědět
 10 
Jaruš|09.06 2018 14:25
Ráda se z toho vypovídám.
Odpovědět
 7 
Kašpárek|20.04 2017 12:58
Dobrý den,
Když jsem si přečetla článek o psychickém týrání tak jsem začala brečet jak jsem se v tom vyděla. Jenže nevím na koho se obrátit kdo by mi mohl pomoct s rozvodem a se vším kolem. Bydlíme s mužem a dětmi u mého tatího v baráku. Nemám žádné finanční prostředky na to abych se obrátila na advokáta. A nevím jestli jsou neziskové organizace natolik schopné mi pomoc. Už ti dal nevydžím už kvůli dětem se musím postavit na vlastní nohy,dát si svůj život do pořádku. A hlavně bez manžela. Nevíte prosím o někom kdo by mi mohl pomoct vme tíživé situaci. Děkuji J.
Odpovědět
 27 
Bubla|25.06 2017 11:31
Jestliže je dům vašeho tatínka, můžete manžela prostě vyhodit. Nemá na něj žádný nárok. Určitě vám pomůže bílý kruh bezpečí nebo vám poskytnou další kontakty. Sepsat a podat žádost není nijak nákladné , za podání jsou 2 tisíce a neziskovka vám ho pomůže sepsat zadarmo. Máte velkou výhodu bydlení, táta vás hadam podrží.
Odpovědět
 20 
Liba|12.05 2017 18:09
článek na mě sedí jakoby jste psali o mě :( hledám kam se může člověk obrátit o pomoc radu či vyslechnutí - po 17 letech vztahu a 8letech manželství jsem na bodu nula uplně jsem k němu ochladla a asi jsem připravená odejít ale jak tu všichni píšou bojím se máme dvě malé děti které tátu zbožňujou - jsem zoufalá :(
Odpovědět
 26 
bubla|01.06 2017 00:00
Libo, odejděte, až budete polomrtvá v mrtvém vztahu, stará, budete litovat, jak jste promarnila život. Já jsem to udělala po 25 letech, ve svých 46 a je to ohromná úleva. Děti můžete mít ve střídavé péči, nebo ve výhradní péči, s rozšířeným kontaktem. těch variant je víc, jak zachovat maximální kontakt. Ale utíkejte dřív, než si to budete vyčítat. Děti potřebují hlavně šťastnou mámu, ne nefunkční rodinu, mají pak špatný vzor, který budou přenášet. Můj dospělý to pochopil, osmiletý si zvykal, ale po dvou letech vyspěl a bere náš rozchod jako fakt. Kontakt má větší, i když teda otec jako pečovatel houby. Udělejte cokoliv, ale něco. Máte šanci žít další život a tentokrát správně.
Odpovědět
 25 
bubla|31.05 2017 23:51
Mrazí mě. Odešla jsem před dvěma lety, ale pořád zjišťuju, v čem jsem to vlastně žila a s kým jsem to žila. Zamilovala jsem se do něj dřív, než jsem ho důkladně poznala, líbil se mi. Celých 25 let jsem si myslela, že se neumím vyjádřit a nejsme schopni se nějak domluvit. Celou dobu jsem si připadala osaměle, všechno jsem vlastně táhla já, protože on měl právo nedělat, nepodílet se, nestarat se o nic, co nechtěl.

Když mi hrozil potrat, byla jsem po operaci doma, měla jsem těžké deprese, nepostaral se, nechal mě třeba i po hádce doma a odešel pryč. Ponižoval mě, ať si vezmu prášek, že nejsem normální.
Bezpečně uhnul, když jsem se potřebovala opřít.
Uvědomuji si, jak mi pokřivil vztah k sexu: považoval za normální, že když on chce, tak si vezme, co chce. Bylo mu jedno, že jsem nemocná, nemám vůbec chuť. Já ho nechala, protože když ne, tak se urazil, nemluvil se mnou. Žebral, když jsem svolila, že večer se budeme milovat a pak to prostě nevyšlo, tak se vztekal, že slibuju a nic. Jakoby mě to mělo nějak navnadit.

Udělal mi z toho povinnost, kdy není nic spontánní a musí se splnit. Když jsem se chtěla já mazlit, třeba i po styku, tak se odtáhl, stejně tak když jsem se chtěla místo sexu mazlit. Když není sex, tak ho to nebaví.

Snažila jsem se přijít na to, co mu vadí. Protože ve společnosti se změnil v galantního baviče, slušného, pozorného, roztomilého. Takového jsem ho milovala. Doma se z něj stal sprostý hulvát, který byl věčně naštvaný na cokoliv. Šířilo se to kolem něj jako puch a otravovalo atmosféru.
První krize byla při prvním dítěti, druhá velká při druhém, kdy mi na mateřské předhodil, že utrácím jeho peníze. Začala jsem po roce podnikat, abych teda měla svoje peníze. A bylo to ještě horší. Nedělala jsem dost, měla jsem z toho udělat rodinnou firmu, aby on si mohl zkrátit úvazek a být doma. Ne, že by se podílel. Začalo peklo: věčná negace všeho, co jsem udělala, co jsem řekla na veřejnosti, peskoval mě za odložené párátko na stole.

Poškleboval se mým koníčkům, parodoval, když jsem chodila tančit, když jsem od kojence byla dvakrát večer na hodinu na keramice a tančit, stěžoval si, že mu ho hodím na krk a jdu si pryč. Nakonec jsem obojí vzdala. Kritizoval můj vzhled, co jím, - to nejez, budeš tlustá, koukej se na svůj zadek, nemůžeš udělat něco s pytlema pod očima? Byla jsem nakonec na plastické operaci víček, pytle jsem měla už od dětství. Neměli jsem žádný sociální život – on chodil kam chtěl, ale ne spolu.

Věčně mi podsouval, co ve skutečnosti cítím, co myslím, nevěřil, že jsem hodná jen tak, ale určitě je to manipulace. Prostě „nemůžu věřit, že to myslí tak, jak dává najevo“. On se nestaral nakonec vůbec o nic, chodil domů jako do hotelu a považoval to za svoje právo, protože vydělává kvůli nám a my jen odčerpáváme peníze. Já musela vědět všechno, on se ptal na každou blbost a pak si stěžoval, že všechno řídím.

On nevěděl ani, kde jsou uložené další pasty na zuby, jakoby v tom bytě nebydlel 20 let. Měla jsem dělat všechno a jeho neobtěžovat, třeba vyřídit odkup bytu, celkovou rekonstrukci, starala jsem se o zahradu, kterou jsme sice koupili spolu, ale pak mi vmetl, že souhlasil jen proto, že jsem ji tak chtěla. Nechodil tam, ale buzeroval, že máme mál o jahod – ve finále vůbec netušil, co všechno dělám a měl dojem, že se doma flákám. Dělal si tabulku, kolik kdo vydělal a poukazoval na to. Já se starala celý život o děti, především, protože nikoho nemáme a jeden z nás musel pokrývat prázdniny, nemoce a všechno okolo dětí. On nešel nikdy s dětmi ven, na třídní schůzky, nezajímal se, co potřebují, co se musí koupit, obstarat. Neměl ponětí, co sežere čtyřčlenná rodina a obviňoval mě, kam ty peníze jdou.

Nechtěl povolit rozvod dřív, protože, jak mi došlo až úplně na konci, se těšil na dědictví po mojí máti, které se táhlo pět let, než se uzavřelo. Nakonec to byla moje propustka z té klece, kde jsem už měla záchvaty paniky, sebepoškozování, protože on pohrdal tím, „že jsem citově zranitelná“, že je to můj problém a on neřekl nic, co by mě mělo zranit nebo urazit. Použil proti mně i děti, jen aby mi ublížil, zákeřně a podle. S dět mi nás ale nemohlo nic rozeštvat. Nevadilo mu, že ublížil jim, ale hlavně, že to ublížilo mně. Vadilo mu o víkendech malé dítě, které ho konečně vidělo – chodil domů mezi půl sedmou a osmou, protože po práci šel ještě plavat, do knihovny, s kolegy do hospody.

Chtěl, abych dítě zabavila nebo ho držela v klidu, aby si odpočinul. Nadával, když malý běhal po bytě. V telefonu zásadně hned oznámil, že nemůže mluvit a okecával to dýl, než kolik bych já potřebovala času mu říct, proč mu volám. Ze služebky v posledním roce nezavolal ani po týdnu, když jsem to zkusila já, řekl, že je s přáteli na obědě a nechce telefonovat.

Ty přátele znám a oběd byl jediná volná chvíle, kdy se mu dalo volat. V poslední fázi párové terapie z něj nakonec vypadlo, že si mě od začátku držel od těla (odtud můj pocit, že se k němu nemohu dostat), že ho manipuluju, protože ho nutím, aby se choval jako otec a partner, že nenávidí hrát si na „rodinu“, jak já se pořád snažím a označil mě za domácího tyrana, protože ho nutím dělat to, co nechce.

Dělal ze sebe oběť mé tyranie. Vtipné bylo, že nakonec ztratil zájem o sex a považoval za normální mi říct, že nemá chuť a sorry jako. Představila jsem si, jak by reagoval, kdybych to takhle jemu řekla já naplno celá ta leta. Vždycky jsem vyhověla a někdy jsem si připadala jako zneužitá, jak se mi to použití mého těla protivilo. Nevadilo mu, že se mu půjčuju, jen aby byl klid. I v těžké depresi, kdy jsem nebyla schopná vůbec jakékoliv fyzické intimity.

Nesnesitelné pro mne třeba bylo, že po hádce se mnou čtyři dny nepromluvil a považoval to za normální, že se na mne nemůže ani podívat. Já nechápala, jak to dovede, já chtěla vyřešit předmět konfliktu a normálně jsem se s ním byla schopná bavit. On to říkal v poradně jako něco, na co má nárok.

Takže tichá domácnos t pravidelně, když jsme přišli z manželské poradny, kde mělo být bezpečné území říct cokoliv, jak nás upozorňoval terapeut. Protože jinak to nefunguje. Pro mě nebylo. Obvinil mě tam před terapeutem, že jsem vlastně pokračovala v manipulaci i v poradně, proto tam říkám cokoliv. Zásadně nikdy nepřiznal, že prostě udělal chybu, něco zkazil a nezajímal se, jak to napravit, neprojevil lítost. Když zvedal stůl, aniž by ho sklidil, rozbil mou broušenou dózu po babičce, tak to byla moje vina, že jsem ji tam postavila. Měla jsem ho upozornit, ať ji sundá. Tenhle vzorec se opakoval celou dobu.

Cokoliv zvoral on, mohla jsem za to nějakou oklikou vlastně já. Já chtěla koupit půlku česnekového chleba a dozvěděla jsem se, jaký jsem sobec, že ho určitě nedojím, bude škoda ho vyhodit, on se bude cítit povinen ho dojíst a on ho nesnáší.

Když jsem řekla, že definitivně odcházím, chtěla jsem minimální odstupné, ješt ě ve splátkách, nakonec nedávno řekl, že stejně on víc vydělával, takže jsem neměla nárok na nic. Dědictví mě zachránilo a vysvobodilo. Celou dobu jsem měla pocity viny, že mu nějak ubližuju, jsem hysterická, hrozná, ještě dnes, když jsem samostatná, ve mně dokáže zahlodat pocit, po rozhovoru s ním, jestli nemá v něčem pravdu. Že prý já jsem rozbila rodinu, když jsem odešla. Nikdy nepochopil princip dělby práce v rodině, která má fungovat jako celek, nikdy nepochopil SJM – i právník mu dvakrát zdůrazňoval, že se nezkoumá, kolik kdo vydělal, že všechno je naše společné, tedy i úspory, které jsem chtěla jako část odstupného. Že na dědictví on nemá žádný nárok, patří jen mně: chtěl vědět, zda při rozvodu něco z něj získá.

Úplně zdeptaná psychicky, vyhořelá, vycucaná s nervy na dranc jsem zachraňovala holý život. Tlačila jsem buldozer do kopce a už jsem nemohla. Táhle jsem všechno , celou rodinu a on akorát bojkotoval. Dospělý syn zůstal u něj ve velkém bytě, malý byl ve střídavce. Protože se ale není schopen postarat o jeho potřeby, chodí špinavý, když přijde ke mně, stejně všechno kupuju zase já a jeho žádám o půlku, (což mi taky vmetl, že chci všechno zaplatit) zažádala jsem o svěření do výhradní péče, s rozšířeným kontaktem s otcem.

Což v podstatě teď tak funguje, akorát nemám žádné výživné na dítě a zase supluju nemoce, prázdniny a všechny naléhavé akce, protože on je otec jen pokud může, protože práce. První jeho reakce byla, že mi ho klidně dá, ale nebude platit výživné. Tehdy mi sociální pracovnice přemlouvala, ať si to rozmyslím, že bych na něj měla nárok, tak i soudkyně.

Tehdy jsem odmítla, aby byl klid, ale tentokrát si nechám dát to, co podle zákona mi náleží. On vydělává hodně, já tak normálně a stačí nám to.Pikantní na tom je, že jak js em odešla, obestavěl se doma elektronickýma hračkama, virtuálními šoupátky, jezdí doma rallye ve 3d Realitě a tráví tím víkendy. Dítě je usazeno u počítače, televize, nebo u telefonu u her, aby nerušilo tatínka, který „jezdí“ a nesmí nabourat. Starší syn mi prozradil, že do těch blbostí nacpal 150 tisíc.

Což o to. Ale dítě nezná u táty jinou aktivitu. Já se ho snažím u sebe dostat ven, ukázat mu taky jiné trávení času. To byla v posledních letech velká třecí plocha. Vysmíval se, jak malý se mnou nechce ven, že chce být s tátou doma – „třeba je to pro něj lepší“. Malý nakonec nechtěl ani se mnou k moři, kam jsem ho brala, protože ORL to měl přímo nařízené. „Když nejede táta, proč musím já.“

Chlapec za dva roky vyspěl a když má fakt problém, jde za mnou, když šli na celý den na soutěž a měli si vzít velkou svačinu, tak se obával, že mu jí táta nebude umět udělat, protože m u dává jen croisanty – „přece mu nebudu mazat jako blbec každý den svačinu“. Sám si dělá sofistikované snídaně – to už dělal leta. Když šel nakoupit, tak jen pro sebe své speciální jídlo.

Pořád mi dochází další a další věci, vidím těch minulých 25 let čím dál víc z jiného úhlu pohledu a je mi z toho nanic. Vůbec ne tak, jako první rok, ale otravuje mě to, zvlášť když pořád slyším důkazy o tom, jaký ubožák vlastně byl a je a já to neviděla. Je možné, že člověk dokáže druhého tak milovat, že ho naprosto není schopen vidět objektivně a vidí v něm úžasného člověka? A pak si říká, že dělá něco blbě, když ten úžasný člověk je s ním ve vztahu nespokojený? Než mi došlo, že se úplně míjíme v hodnotách, trvalo to čtvrt století.

Poslední perlička: čtyři měsíce po mém odchodu si začal s naší dlouholetou kamarádkou, takovou studenou pannou, co se nikdy nevdala, nech těla děti a co se rozešla s naším přítelem, nikoho neměla – asi 12 let. Po roce a půl mu dala kopačky – prý se jí nevěnoval a nedal jí to, co potřebuje. Já to vydržela 25 let.

Co to o mně vypovídá… Byla jsem zamilovaná, naivní, absolutně nezkušená s muži (byl to můj první kluk, ) nechala si tak citově ubližovat Teď si uvědomuju, jak jsem opatrná si někoho pustit k tělu, představa, že by mi ublížil, využil, zneužil proti mně moji slabost, něco, co s ním budu sdílet, střelil po mně nějakým jízlivým, zlým, krutým slovem - mě děsí. Jsem ale tak šťastná, že jsem to udělala, dřív, než bych promarnila zbytek života. Jsem hrdá na sebe v tomto ohledu.

Je to dlouhé, vím, ale musela jsem to už jednou napsat, někam, vykřičet, obyčejně postěžovat - hledala jsem i skupinu pro rozvedené a traumatizované, ale nepodařilo se. Pořád jako bych nevěřila, že to bylo to, co to bylo. Teď jsem našla tohl e fórum, to tenhle můj traktát snese. Díky
Odpovědět
 47 
Alena|01.06 2017 21:01
Nechápu jak jste to mohla tak dlouho vydržet.
Odpovědět
 25 
Oli|06.06 2017 20:00
Teda tady u vás je to stejný jako tady tfujjjj
Odpovědět
 29 
Miris|25.09 2017 07:58
Citim s Vami! Muj byvaly mi nedal pokoj ani po rozvodu...napichl mi mobil - uz nekdy rok po svatbe, a neustale sledoval s kym si pisu, co delam, kde se pohybuju atd...Prisla jsem na to nahodou. Po rozchodu zacalo peklo. Mazal mi z mobilu kontakty muzu, otravil me natolik, ze jsem smazala veskere seznamky a ztratila duveru k muzum. Nastesti vim, ze existuji i normalni chlapi, jinak bych uz nikdy do zadneho vztahu nesla. Po rozchodu jsem se take dozvedela, ze me byvaly muz priserne podvadel, a to i v dobe, kdy se snazil dat vztah dohromady
Odpovědět
 10 
Rybicka|16.09 2018 12:41
Děkuju... děkuju všem za tyto příspěvky. Ale ten Váš mi pomohl přestat brečet. V mnohém jsem na tom stejně jako mnoho z vás, ale v něčem zase lépe, nebo jinak. Každopádně po 20 letech manželství jsem si plně přiznala, že opravdu žiju s člověkem, který mne psychicky týrá. A že se jeho chování nezmění... Dnes jsem sama doma a mám čas na přemýšlení a plánování, jak dál. Trochu se mi ulevilo, když vidím, že je na tom někdo ještě hůř a je nesmírně povzbuzující číst, že někdo se od toho dokázal osvobodit. A pocit, že v podobné situaci a v podobných pocitech nejsem sama, je povzbuzující.
Díky...
Odpovědět
 7 
bubla|01.06 2017 00:11
Utekla jsem psychicky i fyzicky vyčerpaná. NIkdy nepochopil princip SJM ani dělby práce v rodině, kde každý o každého stará tak, aby fungovala jako celek. Byla jsem za tyrana, který ho nutil, aby se choval jako otec a manžel. ˇˇZe jsme tak dva různé vesmíry, s jinými hodnotami, mi trvalo pochopit dost dlouho. Když jeden miluj a druhý mnohem míň a hází jízlivostma, bije pod pás a snaží se vás zpochybnit v celé vaší lidskosti, pryč. Bolí to jako čert a přiznám se, že mám teď problém někoho si pustit k tělu ze strachu, že mi ublíží. Protože exmanžel prohlašoval, že když jsem citově zranitelná, je to můj problém, že on neřekl nic urážlivého ani zraňujícího. Jsem šťastná, že jsem to udělala.
Odpovědět
 28 
Linda|20.06 2017 15:04
Opravdu, vsechny ty naše příběhy jsou podobné. Pořád mlčíte, věříte, že se partner změní, stydíte se za to, jak se k Vám chová. Chráníte děti, a vlastně jim nechcete brát tátu. Jenže pak už se to prostě nedá.....vy dáte najevo, že už takhle žít nechcete a najednou jste ta špatná, co zničila rodinu a manželství. Ve vašem příběhu vidím tolik situací, kterým denně čelím. Manžel vše popírá a tvrdí, že jsem to já, kdo jeho a děti terorizuje. Následky 13 letého soužití na sobě vnímám již dnes. Přišla jsem o všechno sebevědomí, všude trpím pocity viny za všechno a všechny, rozdala bych se, a dělala pro všechny v okolí ještě více, jen abych nebyla za sobce ( jak mi manžel pořád říkal). Nedokážu si dělat radosti, omezila jsem všechny zájmy ( stále jsem byla sobec), těší mne jen být s dětmi. Žádní přátelé. Jsem unavená a bez energie.
Jste statečná, že jste vše nakonec zvládla. Věřím, že časem budete žít úplně normální život, s novým hodným partnerem.
Odpovědět
 26 
KK|20.06 2017 17:15
Více jak dvacet let jsem nikde o celé věci nemluvil. Přátelům to říkat nemůžete, protože to od Vás ani nečekají, každý chce jen ty spokojené a štastné. Řešit něco léky nebo alkoholem není dlouhodobě žádná cesta. Snažíte se chránit ty zbytky normálnosti v sobě co Vám ještě zbyly. Ale celé Vás to táhne dolů, aniž si to člověk uvědomí. Pak se ve Vás něco zlomí a buď úplně spadnete na dno nebo se pokusíte něco udělat. On by z toho člověk dostal rychleji, ale Vy jednoduše nepředpokládáte, že Vám osoby z nejblizšího okolí budou ubližovat a dělat z Vás lidskou trosku. Ted po letech izolace, a dělání jen toho nejnutnějšího pracovně, žiju samotářský život, si uvědomuju co se vlastně dělo od dětství až po součastnost. Také jsem se vždy hodně snažil pro lidi se rozdat, asi jsem si tím jen něco kompenzoval. Navštívil jsem psycholožku, a ta se mně po delší době ptá jestli bych chtěl partnerský vztah. Narovinu jsem musel říct, že v současné době se nějak necítím, resp. nevěřím, že to bude fungovat. Ženy o mě zájem projevují pořád, jen si je po těhle zkušenostech nějak nedokážu pustit do osobního prostoru. Třeba se to za čas změní. Nechám to osudu. Pochopil jsem jedno, když jste až nezdravě empatická osobnost(muž/žena), čekáte něco podobného od svého protějšku, a to je ten problém. Většinou si boužel vyhledáme protějšky, kteří mají jiné vidění o partnerství a manželství. Pak to končí v zoufalých situacích jaké dnes prožíváme, protože se nedokážeme včas odtrhnout od toho špatného ve vztahu.
Odpovědět
 24 
Ivana|25.06 2017 16:32
Prožívám to stejné a nevím, jak z toho ven....29 let jsem se nechala ovládat a manipulovat aniž bych si to uvědomovala a teď jsou to tři roky od rozvodu, co se snažím a jsem na tom stejně jako vy. Mám vše zpracované, mohlo za to dětství, nedostatek lásky , vzorce chování z původní rodiny a ač jsem našla sama sebe, mám se konečně ráda...bojím se navázat vztah.

Odpovědět
 25 
KK|26.06 2017 21:01
Člověk se z toho musí poučit a snažit se jít dál. Je normální, že když se do budoucna budete seznamovat s lidmi, především s muži, budete si je daleko více "prověřovat" než někomu začnete věřit. Někdy to může být i na škodu, protože tak dlouho váháte až druhá strana ztratí o Vás zájem. To se děje mě. Myslím, že po prožitcích domácího násilí a citového vydírání, každý nejprve potřebuje najít především dobrého přítele v opačném pohlaví, aby začal znovu věřit. Záleží na koho narazíte, jen by to člověk neměl uspěchat. Když žijete 20- 30 let "nenormálně", nelze čekat nápravu za 2-3 roky. Alespoň tak to cítím.
Odpovědět
 23 
bubla|28.06 2017 22:28
KK - to by mě ale pak zajímalo, zda dva takto "postižení" jedinci by k sobě snadněji našli důvěru nebo právě naopak. Jejich trauma by se násobilo. Zda pak my, coby poškozené zboží, nepotřebuje naopak silného druhého partnera bez podobné zátěže. Obecně platí, že člověk, který si prošel něčím podobným, má více empatie a vůbec pochopení pro druhé ve stejné situaci. Pokud ten člověk je tedy lidsky nastavený jako pomáhající. Jsou samozřejmě tací, které toto trauma tak zatvrdí, že naopak dávají zahulit jiným ve smyslu "když jsem to musel vydržet já, tak ty taky". Což je úplně devastující postoj a přenáší vlastně to "zlo " dál, třeba na další generaci. Takoví neempatiční, nelaskaví rodiče jsou třeba pohromou.
Odpovědět
 21 
KK|29.06 2017 19:13
Odpovím Vám, také jsem o tom takhle přemýšlel jako Vy. Co je "lepší"? Krátká odpověd je kombinace obojího, postiženého i silného partnera zároveň.

V té dlouhé odpovědi se to pokusím trochu osvětlit. Když se dáte dohromady jen s "postiženým" partnerem, tak ze začátku budou určitě témata, která Vás budou sbližovat a společně se přitahovat, otázkou je, jestli se dokážete spolu rozvinout někam dál a ne se jen utápět ve společném traumatu. Nemluvím ted o těch postižených, co jsou po domácím násilí nebo jiném traumatu naprosto vyčerpaní životem, neschopni jakékoliv sebereflexe a přenáší své patologické chování na děti a další lidi okolo sebe. S těmi je asi těžké mít normální funkční vztah.

Na druhou stranu mít vztah jen s pozitivním silným člověkem, který si neprošel žádným traumatem, nebo ho nevidí anebo si ho svou povahou nikdy nepřipouští. Tak to nebude z dlouhodobého vztahu také žádná výhra, protože Váš partner Vás nebude chápat, když na Vás po Vašich prožitcích, dolehne blbá nálada častěji než by Váš partner očekával. Podle přísloví, sytý hladovému nevěří.

Proto tedy myslím, že nejlepší je kombinace člověka co už si něco těžkého prožil, uvědomuje si to, chápe co by měl změnit, je schopen o tom mluvit a vzájemně se podpořit v dobrém i ve zlém v životě, protože to se nám nikomu v životě nevyhýbá. Ať se Vám daří.
Odpovědět
 20 
bubla|29.06 2017 22:11
No tak to vypadá, že jsme ideální partneři. Teda já určitě: celkem spokojená, samostatná, vyrovnaná, minulost za sebou a k plnohodnotné radosti mi chybí jen partner. To mi ale pak řekněte, proč se na mě na seznamkách lepí samí idioti - muhehe. Jak jsem sondovala, tak na seznamkách je ale 90% nepoužitelných idiotů, takže naštěstí chyba není ve mně.
Teď vážně - jo, to je rozumné vysvětlení, široká škála zážitků a zkušeností je vždycky ta nejlepší varianta. Zásadní je ta míra empatie ke druhým, kdy ani nemusím chápat všechno, co zažil, ale vnímám jeho nepohodlí a snažím se mu z něj pomoci a podržet ho, být prostě pro něj, ať potřebuje v tu chvíli cokoliv, třeba jen držet za ruku a mlčet. Dělat pro druhého to, co potřebuje, ne to, co já si myslím, že je pro něj dobré. Respektovat a neshazovat, být laskavý a velkorysý. Někdy mám pocit, že najít důkaz o existenci Yettiho se mi povede dřív. Ale nevzdám to. Jako vy všichni, nevzdávejme své života. Furt stojí za to.
Odpovědět
 19 
KK|02.07 2017 21:15
S lidmi se raději sezmamujte při běžných příležitostech, na ulici, v supermarketu, v kině, výletě apod. Na seznamkách se asi lidé chovají a prezentují jinak než je běžné. Svůj příběh jsem jsem dal jen proto, že třeba může někomu pomoci aby se vyhnul podobnému osudu a dokázal si včas zařídit lepší život. Přeji Vám ať se Vám daří.
Odpovědět
 18 
KK|03.06 2017 20:44
Přečetl jsem, co jste napsala. Když si přečtete příběhy těch lidí, včetně mého, vidíte, že jsou v těch základních věcech velice podobné, a je jedno co děláme nebo kde bydlíme. On se Vám život nikdy úplně nedostane do "normálu", ale časem to zklamání o něco odezní. Tedy, když si s bývalým manželem nebudete dělat naschvály. Vidím, z toho co píšete, že se obtížně domlouváte. Poradím Vám pouze jediné, snažte se netlačit na pilu a být ta rozumnější, i když třeba někdy zaplatíte něco co by měl zaplatit nebo udělat on. Budte velkorysá, ne kvůli manželovi, ale kvůli sobě. Abyste měla šanci se ze všeho oklepat a nabrat na síle. Znám lidi co začali vydělávat trochu víc peněz a tak nějak jim z toho přeskočilo. Možná je to i příběh Vašeho bývalého muže, nevím. Smutné je především to, že máte mladšího syna a tomu jsou nastavovány hodnoty, které mu budou k ničemu, až jednou bude utvářet přátelské nebo partnerské vztahy. Co by Vám pomohlo, je to kdyby Vám manžel jednou řekl, "promiň, co bylo bylo a začneme dobře vycházet v zájmu dětí." Pak byste nelitovala tolik těch 25let. Na to ale musí být oba vnitřně silní, a překousnout vlastní ego, frustraci a celkové zklamání z toho co se stalo. Musíte odpustit, kvůli sama sobě, a jít dál. Ne vždy končí život jako v romantickém filmu. Přeji Vám ať se vám to podaří a můžete oba začít znovu.
Odpovědět
 26 
Any|08.06 2017 23:04
Jsem nešťastná už 28 let z psychického ,poslední dobou i fyzického týrání manžela,který mně jen vyhrožuje ,že se tedy odstěhuje,ale s dcerou.Ví,že ji nadevše miluji.Bohužel je opatrovníkem dcery,protože v době vyřizování jsem byla v nemocnici ,tak to vzal na sebe ,a pak že to tak necháme,jsme přece manželé.Udělala jsem v tom velkou chybu ...Vždy začne...já jsem opatrovník,já jsem zákonný zástupce,Ty jsi nic ,nula,dostanu Tě do blázince..atd...Přitom o dceru se starám jen já ,vyřizuji,zajišťuji taky jen já.Nevím,jak udělat první krok,bojím se ho,řekl,pokud budeš prudit,zabiju Tě...
Odpovědět
 26 
KK|11.06 2017 12:46
Měl jsem kamarádku cca 20 let zpátky, dnes je jí přes 50 let. V té době jí manžel vyhrožoval a ohrožoval zbraní apod. Velice se bála udělat první krok, dvě malé děti školou povinné, její vlastní příjem skoro nula, zkrátka bezvýchodná pozice. Nakonec se rozhodla a šla zcela do neznáma, pracovně i životem a postupem času se jí začalo zase dařit, postavila se na vlastní nohy. A manžela děti časem zavrhly. Pomatujte si jediné, když Vám někdo vyhrožuje a snižuje sebevědomí, tak je v podstatě nejistý ubožák, který je mnohdy slabší než Vy. Promluvte si s někým na Bílém kruhu bezpečí, mohou Vám dát i právní radu. Potřebujete někoho kdo Vás nasměruje a ne to držet v sobě. Jisté "šrámy na duši" Vám z celé situace boužel zůstanou. Ať se Vám daří.
Odpovědět
 27 
Any|12.06 2017 21:37
Děkuji,že jste mě nastavil správným směrem a dodal sil.
Odpovědět
 24 
Oli|27.06 2017 22:59
Tak se jdu svěřit znovu k vám. Mám rakovinu dvě malé děti a manžela který mě týrá. Dnes mě zmlatil před 3letou dcerou minule mě nadaval před 9let klukem že jsem piča zkurvena. Jen proto že jsem mu řekla že ho nechápu že jede na dovcu bez dcery jen s klukem prý že dá dost prace že kdyby byla starší ze by jí vzal. A to jsem dostala policajty jsem nezavolala a ted mne to mrzi. A to mě nechal pred měsícem spát venku a tímhle mě pretekl kbelík jak se říká. A jdu dotoho já vše porazim a začnu nový život. Dostala jsem teď plný invalid důchod snad to dá na nějaký najem a žití ale už prostě STOP. Už nebudu ustupovat
Odpovědět
 26 
Bubla|28.06 2017 09:41
Jste borec, spravedlivé naštvání je dobrý motor. Když jste si jistá, půjde všechno hladšeji. Informujte nás.
Odpovědět
 20 
Jony|26.07 2017 10:10
Ahoj,
jsem v obdobné situaci jako většina z žen tady, jen nemám s daným člověkem žádné závazky - děti, manželství, společné bydlení. Proto je pro mne o dost jednodušší se sebrat a odejít, ale i tak mi to trvá již asi půl roku. Nyní cítím sílu, že to zvládnu.
Všichni tady řeší, jak se od tyrana dostat. Ale nikdo tady ještě neřešil, jak tyranovi pomoct - dělá své jednání vědomě, úmyslně a účelně nebo se jedná o psychickou poruchu, kterou je potřeba léčit? Přes to všechno mám toho člověka ráda a jednak mu přeji, aby měl šťastný život a jednak bych velmi ráda zabránila, aby tyranské jednání praktikoval na další ženy. To opravdu nechci dovolit.
Lze toto jednání nějak léčit? Jedná se o psychickou poruchu?
Odpovědět
 18 
bubla|26.07 2017 20:37
Jony - nemůžete mu pomoct, pokud on sám nevyhledá pomoc. Což je velmi vzácné, protože takový člověk vidí chybu ve všech, kromě sebe a naprosto sveřepě na tom trvá. Starejte se zdravě sobecky jen o svoje blaho.
Odpovědět
 17 
KK|29.07 2017 19:26
Nerad dávám odkazy, ale možná tenhle Vám pomůže porozumět proč lidé mohou mít problémy ve vztazích a chovat se nepřirozeně při soužití a řešení problémů.

http://ona.idnes.cz/kdyz-matka-nemiluje-deti-poskodi-i-jejich-vztah-frn-/deti.aspx?c=A170710_213741_deti_haa
Odpovědět
 14 
KK|26.07 2017 18:49
Tyran mnohdy rovná se člověk-psychopat, tedy někdo s poruchou osobnosti. Asi Vás mate to, že se k Vám někdy chová mile a jindy je to k nevydržení. Veřte, z mé zkušenosti, že takovému člověku pomoci nemůžete, každý je zodpovědný za své chování sám. Z části léčbě tyranovi pomůže kvalitní psycholog, ale léčba je omezená. Když takový člověk nebude ubližovat Vám, tak ubliží jiným. Přeskočí zkrátka jinam, kde mu dají prostor. Měla byste odejít, vyvázat se z "problému" a vidět to racionálně z dálky než být toho součástí. A nenechat se umluvit abyste neodcházela a ve vztahu zůstala. Příliš empatie Vám může být na škodu.
Odpovědět
 18 
Marie|28.07 2017 13:13
Začínají vznikat situace, kdy něco řeknu (informaci nebo dotaz) a pokud to není zrovna něco, co se mu líbí, případně jak předpokládám z rozmaru, se chce bavit tím, že mi poníží, začne se rýpat v nějakém tématu, nabalovat na to uštěpačné poznámky a pak vystřelit něco ve smyslu, že jsem v podstatě blbá. Pokud se ohradím, je to důvod ke konfliktu. Takže z banální informace vznikne kauza. Výsledkem je to, že má důvod mi několik hodin či dnů ignorovat.
Odpovědět
 15 
Lubica|18.08 2017 19:01
Dobry den,nevim jestli to sem patri,ale mam strach, ze se taky stanu obeti psychickeho tyrani anebo uz jsem?
Myslim,ze muj manzel to odkoukava od svyho taty, kterej si z mi tchyne udelal zdeptaneho poskoka,kterej ho posloucha na slovo,kdyby ste ho jen videli jak pred nejakou dobou vypravel jak mlatil svoji byvalou manzelku,jak ji cural do salatu,kterej ona pak jedla,jak se jen tvaril jako kdyby byl nejvetsi hrdina sveta,je mi z nej na grc.... Bydlime s nima,manzel se odmita odstehovat... Podle myho manzela ma bejt zena doma s detmi,takze ja jsem nezamestnana a uplne financne na nem zavisla,mesicne mi utrousi 3000kc,abych zaplatila skolku a svuj telefon.Svou mamu jsem loni videla po peti letech,a pred par dnema mi rekl ze tam letos pojedem,ale ze to bude tak a tak a jestli ne tak ze uz tam nepojedeme,a prave tohleto me nejak nakoplo abych se zamyslela... Kdyz vidim svoji tchyni kterej mi je uprimne lito,tak nevim nevim jestli chci taky takhle dopadnout. Jsem mlada,je mi teprve 29 let,zivot mam teprve pred sebou. Omlouvam se za hrubky,ale jsem slovenka a je toho strasne moc co se mi ted momentalne honi v hlave... Jo a neco s nim resit a komunikovat nejde,pokazdy dostanu odpoved,ze ja si tak mam na co stezovat... Prave nevim jestli to je uz nejake to psychicke tyrani,anebo jsem opravdu tak rozmazlena a nedokazu si vazit toho co mam?
Odpovědět
 17 
KK|19.08 2017 10:03
Lubica - Dobrý den, akorát jsem dočetl tenkou knihu která je jmenuje Láska a manipulace od Isabelle Nazare - Aga. Na knihu jsem narazil nahodou, když jsem si šel koupit jinou. Je v ní jednoduše a srozumitelně popsáno jak funguje manipulace ve vztazích, jak se manipulátor snaží odizolovat svoji obět od rodiny a blízkých, jak jí postupně bere sebeúctu a sebedůvěru, kdy se snaží změnit její vnitřní sebeobraz, tedy to jak vnímá sama sebe aby ji srazil člověka na kolena. Manipulátor se postupně pomocí projekce se snaží udělat obět vinou a neschopnou prakticky ze všeho co dělá, až si člověk pomalu přestane úplně věřit. Je to výborně napsáno ženou, a jsou tam i popsány případy vyhrocené konverzace mezi partnery(muž-žena). A vysvětleno proč tomu tak je a jak se případně bránit v těchto situacích a kdy raději odejít. Myslím, že se v tom mnohdy až hrozivě najedete a otevře Vám to ještě více oči.

Jinak, z toho co píšete byste měla pravidelně udržovat vztahy i se svou rodinou na Slovensku....jinak je Váš život neúplný a na figu.

Přeji Vám, ať se Vám daří a jste schopná udělat správná rozhodnutí co nejdříve.
Odpovědět
 16 
Kiki|09.09 2017 20:32
Dobrý den,
po 9 letech, kdy jsem sice tušila, že v našem vztahu není vše v pořádku,'ale nebyla jsem schopná definivat přesně co, mi došly síly, přišla ta "poslední kapka" a já se rozhodla vztah ukončit. Následoval i fyzický útok a já začla pátrat přes domácí násilí a došlo mi, že se celou dobu jednalo o psychické týrání ze strany partnera.
Po rozhodnutí, že vztah, manželství, ukončím se mi nesmírně ulevilo, už od prvního zabouchnutí dveří. Nyní procházíme rozvodovým řízením, ale týrání se vygradovalo, vydírání, manipulace přes děti, rodinu, vyhrožování finanční likvidací atd. Je mi z toho zle, prožívám hrozné období, říkám si, jak dlouho to bude trvat, než se z toho vymaním? Je mi jasné, že jinou cestu ani volbu nemám, než na rozchodu trvat, přeji si zcela sobecky, aby si už našel nějakou novou přítelkyni, aby se odpoutal ode mě a od své závislosti mě´trápit, která mu přináší zřejmě uspokojení.
Nevím, jak si pomoct, jak se bránit, komu se svěřit.
Potřebovala bych se poradit s lidmi se stejnou zkušeností.
Šla by na FB založit tajná skupinka, kde bych se nebála svěřit?
Odpovědět
 12 
Linda|03.11 2017 11:49
Dobrý den,
Ja uz jsem rozvedena, ale stale bydlíme s bývalým mužem v jedné domácnosti. Přesto, že bývalý muž má už známost, týrání z jeho strany neustalo. Jedine řešení je od tyrana odejit, odstěhovat se. Co jsem si prožila během rozvodu se nedá ani popsat. Tolikrát jsem to chtela vzdát a zmizet z tohoto světa ..., jen deti mne držely nad vodou a diky nim jsem rozvod dotáhli do konce. Ted uz jen čekám, zda se mi podaří koupit byt a doufám ze na jaře se s detmi odstehuji. Tyran proste zustane tyranem a je mu uplne jedno, zda jste jeho manželka nebo ne. Držím vám palce a vydržte!!! Jednou to skončí a budete zase žít jako člověk. Jediné s čím počítejte, ze vam budou postupně ubývat síly a ve chvili, kdy uz bude po vsem, budete mit pocit ze jste na konci sil. Ale to bude ten novy začátek a od tohoto dna se odrazite abyste mohla začít zit na novo. Hodne štěstí .
Odpovědět
 9 
Jony|09.09 2017 21:06
Dobrý den, Kiki,

také jsem si prošla vztahem plným manipulace a psychického týrání. Ikdyž v mém případě to trvalo velmi krátkou dobu, ale bylo to dost intenzivní. Jsem sice trochu jiný případ, ale moc dobře vím, jak je v těchto chvílích důležité mít podporu a mít se komu svěřit. Protože většina lidí, kteří (díky bohu) nic podobného nezažili, vás nedokáží dostatečně pochopit. Pokud hledáte někoho, komu se můžete svěřit (nevím, jestli dokáží pomoct, ale vyslechnout dokáži rozhodně ano), kontaktujte mě na email laskaamanipulace@seznam.cz (právě jsem ho založila - po přečtění knihy Láska a manipulace jsem totiž konečně pochopila, v čem žiji a co se kolem mě děje).
Odpovědět
 12 
Tetka|29.10 2017 14:59
Zdravím. Čtu to tady s otevřenou pusou. Založily jste někde nějakou diskuzi?
Odpovědět
 8 
Zlatka|21.04 2018 19:02
Dobry den,mohla bych si s vami promluvit ohledne p.tyrani ,pitrebovala bych jsi udelat v nektetych vecech jasno
Odpovědět
 6 
Kiki|09.09 2017 21:25
Milá Jony, ráda bych napsala, ale sam. teď mám v sobě zakořeněnou nedůvěru. Radši bych založila tu skupinku. Může se jmenovat třeba stejně, jako tvůj e-mail? Nebo nějaký jiný tip na název skupinky?
Odpovědět
 12 
KK|10.09 2017 18:11
Dobrý den,
někdo kdo si prošel psychickým týráním si prochází různými fázemi.

- první uvědomění že byl obětí týrání. Někdy si to uvědomí až po letech, někdy boužel trvá celý život.

- pak se člověk obvykle stáhne do sebe(sbírá zbytky svých sil), protože nikomu nevěří, obzvlášť opačnému pohlaví.

- potom postupně je schopen o tom mluvit, s dobrou kamarádkou, psychologem apod. Každopádně mluvte sdílená starost je poloviční starost.

- proces "léčby" duše a znova nabývání důvěry v lidi může trvat mnoho měsíců i třeba let.

Asi se budete dlouho izolovat od lidi než si projdete těmito fázemi. Také si nebudete pouštět někoho dalšího do svého osobního prostoru.

Když budete jednat s ex/manželem, tak by asi bylo dobré to zajistit tak, že do vypořádání rozvodu budete mít vždy při výměně dětí u sebe mamku, otce nebo kamarádku jako svědka a spřízněnou duši, tak aby nedošlo ke slovnímu nebo jinému vyhrocení situace. V případě menšího slovního napadání nereagujte.

Musíte k tomu všemu přistoupit tak, že každý v životě běžíme svůj závod, a Vy se nesnížíte na úroveň toho kdo Vám ubližuje. Až teprve při rozchodu se dozvíte jací lidé opravdu jsou, protože odkryjí svou pravou osobnost.

Boužel máte děti a nějaký společný majetek, nemůžete tedy z toho všeho odejít tak snadno. Proto je nejlepší zvolit vhodného zkušeného rozvodového právníka, na kterého manžela vždy odkážete, když bude něco navrhovat. A to třeba křikem nebo výhružkami. Když by Vám právník řekl, že je to vše nad míru únosnou a hrozilo napadání, musíte bez prodlení kontaktovat policii a stáhnout se k rodičům nebo příbuzným. Rizikové je když muž pije nebo bere drogy apod., pak ztrací kontrolu nad svým chováním.

Vyhněte se tomu aby Vás manžel viděl nebo záhlédl někde s nějakým mužem, než se překlene tato nejhorší fáze rozchodu, která může trvat pár týdnů nebo měsíců, tak aby to v něm v něm neprobouzelo chronickou žárlivost a Vy tím netrpěla více než je třeba. Nebojte, ono ho to přejde a vyrovná se s realitou.

Nemějte strach, i když ta situace je vypjatá. Vždy mějte po ruce někoho z výše uvedených lidí na které se můžete telefonicky nebo schůzkou okamžitě obrátit. Vytvořte si tak vlastní formu hradby sebeobrany. I tohle složité období překlenete a půjdete dál.

Když byste měla tendenci nechat si něco napsat na zklidnění u psychiatra, tak opatrně. Lékař Vám dnes napíše skoro vše, ale už dále moc nezkoumá jak na Vás antidepresiva, příp. léky na úzkost působí a člověk se relativně rychle může stát zavislým. Boužel dnes hodně lidí řeší problémy prášky. Hodně štěstí.
Odpovědět
 12 
koule71|13.09 2017 08:45
Dobrý den , přečetla jsem si článek nahoře a začínám mít pocit že je to můj případ. jen si to připustit mi nějak nejde. S manželem jsem 20 let máme 12 letého syna. Vše začalo před pár lety když syn začal chodit do školy. Přibylo více starostí se školou. a od té doby pořad jen slyším proč není to nebo ono hotovo. Kdy už konečně vypleješ zahradu kdy posekáš tady je zase bordel atd. Sam nic kromě posekání trávy a čistění bazenu nedělá.

Chodím normálně do zamestnání on je doma - podnika a do práce chodí jen vyjímečně. Jinak sedí doma u pc na soc. sitích. Když chci jet např. k rodičum tak slyším PROČ? po hodině co jsme tam už volá kde jsem co tam dělám. Řeknu že se ještě posekám trávu u rodiču na chatě a ozve se Proč? Přijedem domu a skoro nemluví a je uražen že jsme ppřijeli po 3 hodinách.5eknu že jdu k holiči ozve se PROČ?

Jedu nakoupit ozve se PROČ ted? proč nejedeš zítra?Na veškeré moje aktivity se ozve Proč. Vše je pro něj nepodstatné a zdá se mu zbytečné a kritizuje a posmívá se když volám svým 70 ti letým rodičům každý den abych veděla zda jsou v pořádku. Prý jsem neschopná žít sama a musím mít pořád maminku za zadkem. Neustále jsem osočována že někoho mám. Stačí pouze telefon trenérem a už je otázka Proč ti volal co s ním máš?Před časem jsem dostala v zaměstnání výpoved. byla jsem z toho rozhozená ale od nej jsme jen slyšela tak bud doma.

Ano bud doma a dělej z domova. Když jsme si našla práci tak jeho reakce je že mi nejde o nic jiného než na 12 hod vypadnout z domova. Nejraději by byl abych byla doma starala se o dum zahradu dítě vařila uklizela a pekla a sedla doma na zadku. Tak je to prý správné a tak to má být. Ale on by mě neživil ještě bych musela dělat z domova bych si na vše vydělala. Při jedné hádce když jsem řekla svuj nároz jsem byla nazvána píč... Urazila jsem se . Po týdnu když jsme to chtěla řešit mi řekl že chápe že jsme naštvaná ale ani slovo omluvy .

5ekla jsme že se mi to nelíbí. Zeptal se mě jestli mu to udělám. Řekla jsem že ne a on třískl s věcmi a řekl ty jsi fakt píč.... a odešel. V noci když jsme odmitla sex tak vstal začal řvít žeuž toho má dost a rozmlátil dveře. začala jsme se ho bát fyzicky a tak jsem se podvolila a další noc mu to udělala. Sex vyžaduje neustále i když spím mě třeba ve 2 ráno začně budit/vstávám v 4,30 do práce/. pokud odmítnu začně nadávat koho mám a jestli mi to dělá dobře. Když už k sexu dojde tak dělá věci které jsem mu řekla že se mi nelínbí a že mi bolí tak se o ně stejně pokouší a říká proč ne já to chci!Když jsem se vzepřela a na jeho otázku Už mi to uděláš? jsem odpoveděla ne. Proč? protože mi to nebaví.

Druhý den mi přišla sms o tom že frigidita se dá léčit. Vůbec si nepřipouští že chyba je u něj. Při posledních dvou stycích byl tak surový a urputný že mě poranil a když jsme pak řekla že mi to bolí, mi odpověděl ježiš tobě je pořád něco. Sex s ním pro mě je jen o tom vydržet než se udělá a pak se odvalí a usne. Jednou když jsme se dohadovali jsme mu řekla že ho zajímají je n 3 věci. uklid - uvařeno a sex. Takže uklid uvař udělej mi to . Přejmenovala jsem se na 3U. Jezdí si sám na dovolené do zahraničí třeba i 3x za rok a já když chci jet na víkend k dlouholeté kamarádce vzdálené 120 km se kterou se skoro nevidám se ozve Proč. Sed doma tady máš rodinu.

Nebo tam máš domluvené rande ? takže to radeji pro klid zruším kamarádce se omluvím a sedím doma. Když se vrací z dovolené vetšinou jsem doma něco udělala.Vymalovala půlku RD nebo předělala synovi pokojíček. Jeho reakce byla taková že řekl hm. A zeptal se mi proč není třeba posekáno . To jsme nestihla . Když jsem koupila nový botník do předsíně, tak reakce jeho byla , že se mu to nelíbí. A kdyby jsi se aspon zeptala. Nemužu nic rozhodnout sama a když to udělám tak je ohen na střeše. On si o všem rozhoduje sám . Sám si rozhodl že si koupí nové auto i když ho nepotřeboval měl nové 3 roky staré plně funkčí auto- krásné. Ale toto je lepší. Ne pro rodinu ale pro něj.

On se v něm blejskne. Staré bylo velké - máme velkého psa a toto je normální malé ale luxusní. Na otázku zda se jedná o psychické týrání mě přivedl člověk z mého blízkého okolí kterému jsme se svěřila co mě trápí.

Sama nevím . Nejsem štastná bojím se z práce domů co mě tam čeká a co jsem udělala špatně nebo proč jedu o 15 minut pozdě.-byla zácpa na silnici . Jezdím domu 40 km. jezdím nakoupit a to nejde přesně odhadnout jak to bude dlouho trvat.
Nevím co mám dělat .
Odpovědět
 16 
petrakon|13.09 2017 13:50
Dobrý den,
píšete že vás na tuto myšlenku přivedl známý člověk,a podle toho co píšete v příspěvku
má bohužel pravdu.



Odpovědět
 12 
Tetka|05.06 2018 14:14
Tak tohle je úplně přesné! Už jste to začala "nějak řešit"?
Odpovědět
 6 
koule71|05.06 2018 14:17
Ano již ano

Odpovědět
 6 
Miris|25.09 2017 08:11
Napisu taky muj pribeh, asi jeste peprnejsi...Muj, ted uz byvaly manzel, mi napichl mobil, asi rok po svatbe, a sledoval veskere konverzace, kde se pohybuji atd. Vubec jsem to netusila, prisla jsem na to nahodou a videla na vlastni oci, jak ma v jeho mobilu na pozadi otevreny muj whatsapp a facebook messenger, plus GPS polohu meho mobilu. Asi pred rokem jsem mu dokazala neveru, dotycna se priznala, lhal jak ji tak mne. Podvadel me zrejme uz rok po svatbe s kym se dalo. Ignoroval me, dokonce me poslal i na potrat. Po te dokazane nevere, jsem ho vyhodila z bytu, odstehovat se nechtel, ze pry to bylo jen jednou - nastesti jsem mela lekarskou zpravu o tom, se me napadl fyzicky, cimz jsem ho dostala z bytu pryc, hrozila jsem mu trestnim oznamenim. I presto za mnou porad chodil - spis me pronasledoval, a snazil se dat vztah dohromady, to uz jsem podala zadost o rozvod. Po rozvodu jsem opet prisla na to, ze mi sleduje mobil, doslo to az tak daleko, ze mi mazal kontakty muzu z facebooku a z telefonu - na to jsem taky prisla nahodou. Podala jsem trestni oznameni a musela zmenit cislo. Proto i tady Vam radim, pokud jste byly napadene, nebo se Vam stalo neco podobneho, bezte na policii, moc se Vam ulevi, a castecne ziskate sebevedomi a uctu zpet. Ja se snazim ted vstat ze dna, stranim se lidi, nechci nikam chodit, jen do prace a domu. Nastesti mam praci, ktera me bavi, jinak bych se zblaznila. Mozek mam totalne vymyty jeho odpornyma myslenkama o mne atd. Pudu pro tohle vymyvani mu pripravila moje matka, ktera je uplne stejna, a mysli si, ze jsem k nicemu. Dokonce postvala proti mne i me deti, nastesti se karta obratila a dnes, kdyz jsou kluci velci, poznali, jak odporny clovek moje matka je a brani me zuby nehty pred ni. Ja jsem se taky nastesti nikdy nesnizila k jejich hre. Je potreba milovat sama sebe a vazit si sebe natolik, ze si vubec nepripustime takoveho cloveka do sveho zivota.
Odpovědět
 10 
KK|26.09 2017 08:11
Nejhorší na a po psychickém týrání je pak asi nasledná ztráta důvěry v lidi, a to když člověk pak dělá věci jen strojově, kdy vůbec nežije a ve vlnách se mu vrací ty nepříjemné vzpomínky. Izolovat se je potom "normální", ale člověk by se měl postupně snažit dělat opak, zabývat se nějakou aktivitou jinak si své strádání prodlužuje. Nemělo by to být ale na sílu, zkrátka když se některý den necítím, tak raději zůstat doma a naberu sílu. Když to ale jde tak vyrazit na procházku se psem, na kolo a tak. Třeba tam kde lidi nepotkám, aby si člověk vyčistil hlavu. Boužel hlava a mozek se k tomu budou stále vracet, a když jim člověk nezačne dávat jiné pozitivní podněty bude se točit v kruhu. Důležité je po čase, až se člověk z toho nejhoršího sebere, o tom mluvit, tak aby to nezůstávalo v něm a blokovalo mu to další život. Dříve jako zpovědník fungoval pan farář, dnes musí člověk zajít dobrému psychologovi nebo do nějaké skupiny lidi, která měla podobné prožitky. Co může být pro týraného člověka zadostiučiněním je to, že osud toho tyrana vždy nějak potrestá a ani on nežije vnitřně spokojený život. Proto Vy žijte svůj a snažte se to postupně celé překlenout.
Odpovědět
 12 
Linda|03.11 2017 12:05
Máte pravdu a je to hrozně težké zapojit se do normálního života a mit zase radost z obyčejných i neobyčejných věcí. Připadám si jako robot, uz temer bez emocí. Jedine co mne nabíjí jsou deti a také práce, tam chodím moc ráda. Ale jinak si neumím užít nic, co je spojené s moji osobou. Stále mám v hlavě slova, ktera jsem slyšela tolik let - že jsem sobec a sebestředná mrcha. Navíc mne vše tak vycerpalo... zhubla jsem na své životní minimum a nemam energii ani na sport. Asi to vsechno pujde pomalu a mozna az budu odstěhovala od bývalého manžela, bude to taky jiné. Je od vas hezke, ze tu dodáváte ostatním kuráž , všichni to potřebujeme.
Odpovědět
 9 
KK|03.11 2017 17:04

Linda - je dobře, že máte po rozvodu. To, že jste se fyzicky i psychicky vyčerpala je boužel tak, a nejde to nějak přeskočit. Stalo se. Tělo Vám v podstatě skolabovalo, ale vydržte, až se odstěhujete, tak se to opravdu otočí a život se Vám zlepší. Je dobře, že Vás baví práce a citíte tam oporu. Děti jsou také důležitá pozitivní vzpruha. Snažte se moc nehubnout a udržovat si váhu, abyste si nerozhodila organismus. Tělo je po tom všem dost zmatený, předejdete tím vším vyčerpáním dalším zdravotním problémům. Důležité je mít možnost se i v klidu vyspat a celkově se tak posílit. Mít pravidelný režim a životosprávu. Také se mi hýbala váha nahoru, a to jsem jedl dietně. Vše bylo jen ze stresu.

Manžela ignorujte, tyran zůstane tyranem, a i jemu se to, někde nahoře sčítá a osud ho jistě spravedlivě odmění za to co v životě dělal.

P.S. Byt shánějte raději dopředu, chodťe se třeba s kamarádkou dívat co je na trhu a kolik to stojí. Sbírejte zkušenosti. Hezkých bytů je obecně teď nedostatek, nejen v Praze, ale i v místech kde o ně lidé předtím nestáli. Přeji Vám hodně štěstí.
Odpovědět
 9 
Lucie|11.10 2017 21:24
Odpovědět
 12 
Linda|03.11 2017 12:15
Lucie, díky za článek. Je drsný, ale také hodně pravdivý.
Odpovědět
 11 
Lucie|03.11 2017 13:59
není zač. Snad pomůže
Odpovědět
 9 
Petra|13.05 2018 08:23
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jestli je to týrání, když já se chovám k mému partnerovi jak nejlíp můžu, ale on něco udělá špatně a začne o sobě říkat, že je k ničemu, že mě jenom trápí a že ode mě odejde. Přitom já jsem nic neudělala. Nerozumím jeho chování, můžete mi prosím poradit? Děkuji
Odpovědět
 8 
KK|14.05 2018 15:28
To Petra: Dobrý den, nevím přesně jak probíhá reakce Vašeho partnera, ale z toho co píšete, si asi moc nevěří a má tendenci Vás "trochu" citově vydírat a stahovat dolu aby on byl ten důležitější nebo dominantnější. Můžu se plést, protože jste nepopsala jak se to děje, a v jakých situacích. Každopádně byste se neměla nechat zatlačit do role, že on je nějaká obět a Vy vinník. Nevím, třeba ho v minulosti nebo dětství rodiče nějak ponižovali nebo mu vyčítali když neuspěl a on si nese nějaký syndrom vnitřní ukřivděnosti. Na rovinu, se ho ve vhodnou situaci, v klidu zeptejte, jestli si něčím takovým neprošel. Možná by si o tom měl i s někým promluvit, otcem, bratrem, dobrým kamarádem apod., aby si uvědomil, že tudy cesta nevede. Mluvte o tom s partnerem opatrně, protože muži jsou většinou na toto téma dost háklivý, připustit si problém tohoto typu. Každopádně by se takto chovat neměl, protože Vás tímto přístupem dlouhodobě potáhne dolu, až se budete cítit čím dál víc a víc vinna, i když jste nic neudělala. Partner by měl projít nějakou sebereflexí, jestli ne pak byste měla zvážit co dál sama pro sebe. Pomatujte si, neprve jste Vy a Vaše vnitřní pohoda a klid, potom na to navazuje vše ostatní, rodina, partnerský vztah, přátele a děti. Ne naopak, že všechno má před Vámi přednost, a Vy jste až ta na konci tohoto řetězce. Hodně štěstí
Odpovědět
 7 
Petra|22.05 2018 09:21
Dobrý den, děkuji za váš názor, máte určitě pravdu. Přítel se neustále kritizuje, jak je špatný a k ničemu, že má špatnou práci, že nepomáhá atd....přitom se o tom bavíme neustále. Práci má skvělou, akorát že bývá často v zahraničí, ale to mě vůbec nevadí. Pomáhá co může, ale něco třeba neudělá hned a už se začne vinit, že je k ničemu a ať si najdu někoho jiného. Urazí se a třeba se mnou den nemluví. Pořád opakuje to samé, že odejde, že je špatný, přitom nejsem žádná loutka, kterou může zahodit kdy se mu umane. Já ho chválím, podporuju, ale asi je to pořád málo nebo já už nevím....Nejhorší na tom je, že opravdu je to vždy kvůli hlouposti, která mu utkví v hlavě, třeba že nemůžeme jet spolu k moři, protože má psa, ala to mě také nevadí, ale on si dává vinu, že je špatný atd... a je to pořád dokola. Už nevím, co mu mám na to vše odpovídat, jestli mu mám říct, tak si jdi, když mě chceš opustit, nebo ho pořád chlácholit, vůbec nevím....
Odpovědět
 7 
KK|22.05 2018 20:06

Odepíšu Vám pocitově, z toho jak to popisujete reakce Vašeho přítele. Myslím, že nedokáže úplně radostně sdílet Vaše běžné soužití. Určitě je nějak vnitřně nespokojen a neví si rady, proto reaguje afektně a uraženě. Je to pocit frustrace, strachu plus nějaké jeho obavy. Třeba se vnitřně bojí, že selže, a proto se Vás snaží vyloučit ze svého života, aby měl konečně pravdu, a nemusel čekat na konec z Vaší strany. Možná se pletu, ale asi mu doma nedávali moc zázemí, pochvaly, když udělal něco dobře, nedokáže se radovat z běžných věcí, i proto si předjímá situace které se třeba vůbec nestaly nebo nestanou. Myslím, že byste ho měla oslovit jménem a říct mu, že když se takhle skratkovitě zachová, tak neubližuje jen sobě, ale i Vám, vlastně i vztahu celkově. Jestli navštěvujete i jeho rodinu, tak odpozorujte jak se k sobě chovají jeho rodiče, jestli je jeho matka příliš dominantní nebo kritická k tomu co ostatní dělají. Myslím, že tam někde bude zakopaný pes celého problému, protože po něm v životě třeba někdo chtěl aby uspěl v tom, v tom a v tom, a on to teď cítí jako závazek jak uspět i vůči Vám a neselhat v ničem. Jen Vám napíšu příběh syna mého znamého, který má dobré vzdělání, pracuje pro zahraniční firmu, vede kolektiv lidí, je pohledný apod., na papíře vše u něj vypadá skvěle, ale realita je jiná, doma bývá ze všeho hodně unaven a přetížen a nezvládá běžné věci, protože tlak v práci a okolí na to aby byl dokonalý a podával výkon je velký, že ani není schopen pořádně žít svůj život.
Odpovědět
 10 
Bubla|12.10 2019 18:30
Petro, to je manipulace jak z citanky. Dělá si tak alibi na jakékoliv selhání kdykoliv. Je to partner hystericky, sebestredny a nedospělý. Dělat mu matku není základ vztahu. Chlap má být silou a oporou a ne si hrát na ufňukaného loosera. To je totiž pohodlnější. Na jednoho takového jsem narazila a vydržela to 2 měsíce.
Odpovědět
 0 
volodimir|20.09 2018 17:38
Ja mam manzelku takovou despotu, takze ro znam i z jine strany.
Odpovědět
 6 
Valerie|25.11 2018 09:26
Chtěla bych se s vámi poradit jestli se jedná o psychické týrání. S přítelem jsme spolu 6 let. Rok byl úžasný a pak to začalo. Když se napil několikrát mě fyzicky napadl, jednou dokonce tak, že jsem měla hematom na hlavě. Neomluvil se. Přestal pít a od té doby to neudělal. Máme spolu dceru. Jelikož školku, prázdniny, nemoc pokrývám pouze já pracuji na zkrácený uvazek, takže jsem podle něj socka která vydělává málo peněz, neschopná najít si lepší práci, dělám někomu debila za pár korun, nebýt jeho nemám ani co jíst.. Když mu řeknu že si najdu víkendovou brigádu, tak to ne on dceru hlídat nebude.. Doma má 100 procenti komfort, každý den teplý oběd naservyrovany až pod nos, každý týden upečení, každý den má udělánou svačinu... Ale proč jsi nekoupila sladké pečivo? Když koupím sladké pečivo vynada mi že už se to sladký nedá jist.. Každý den přijde z práce a já se klepu s čím zase přijde. Včera se koukal ve vedlejší místnosti na televizi a já v obýváku, praskl dverma, šla jsem se zeptat co se děje a on že to mám nahlas jak magor, že jsem hluchá kráva..nepovida si semnou, protože ty sračky co já řeším ho nezajímají, má svých starostí dost.. Když jdu s dcerou k doktorovi na kontrolu nezeptal se jak dopadla.. Když mu řeknu že bych si s ním chtěla popovídat řekne mi, že jsem magor ať se jdu léčit.. Když se rozbije počítač je to moje vinna protože všechno rozbiju..Kdyz mu něco vytknu co mě štve jsem tlustá pí.. Teď spí a já tu sedím se staženým žaludkem co si zase vymysli, za co mi vynada, ponizi mě... Nebo bude mlčet...
Odpovědět
 6 
Bubla|12.10 2019 18:34
Doufám, ze už jste z toho vztahu utekla. Je hrozné, jak clovek nevěří tomu, co zažívá.
Odpovědět
 0 
KK|30.11 2018 17:53
Dobrý den, odpovím/poradím Vám z mužského pohledu k tomu co jste napsala. Vezmu to postupně, ano je to týrání a uplatňování dominance. Fyzické i psychické týrání je týrání. Z toho co píšete byste měla odejít k rodičům, příbuzným, přátelům apod. Myslím, že Váš partner je tězce zakomplexovaný a tím i nepředvídatelný. Boužel to, že mu děláte 100 servis u něj nemá a nebude mít žádnou hodnotu a je vidět, že se nijak nekontroluje ani před malou dcerou. Co je fyzické týrání je jasné, ale to skryté psychické týrání je možná ještě horší, protože z toho je ten bolavý žaludek, tedy nervy, nespavost apod. Měla byste urychleně vyhledat pomoc sdružení Rosa, tak abyste mohla překonat tohle těžké období spolu s někým z venku. S partnerem bych v téhle situaci o tom nemluvil a postupně se začal znovu stavět na nohy, a budoval si lepší život pro sebe a dceru. Je vidět, že jste schopná i starostlivá a v životě se Vám bude dařit. Hodně štěstí.
Odpovědět
 7 
Linda|09.12 2018 20:19
Po přečtení všech příběhů mě napadla jedna věc, je to jako přes kopírák a u každého příběhu jsem si říkala že tohle snad musí být ten můj - ted už naštěstí Ex. Asi to bude tím, že tenhle typ mužů je v podstatě stejný - jenom si své chování přizpůsobí typu momentální oběti. Prožila jsem v takovém vztahu 5 let a dostala jsem se do takové závislosti, že namísto hledání cesty ven z toho vztahu, který mi evidentně škodil nejen psychicky ale i zdravotně, jsem hledala výmluvy na to, proč to udělat nemůžu. Návrhů na rozchod z mé strany bylo za tu dobu několik, ale poté propukalo takové šílenství, že jsem se vždycky nakonec nechala přemluvit k tomu že to ještě zkusíme. Věděla jsem sice ,že to nemá cenu a že on se nikdy nezmění, ale těžko se odchází od člověka který si před vámi začne podřezávat žíly nebo se nacpe práškama a to všechno jen proto, že vás tak miluje, že bez vás jeho život nemá cenu. Vyvolával ve mě pocity viny protože věděl ,že jsem normálně cítící člověk a tohle na mě vždycky zafunguje. Pomyslná poslední kapka dopadla ve chvíli, kdy jsem vážně začala uvažovat o sebevraždě ,aby to všechno už skončilo a měla jsem klid. To mě probudilo a zároveň i zdravě nakoplo k tomu, že jsem mu ze dne na den sbalila věci a doslova ho vykopala z bytu. To co přišlo potom taky hezké nebylo a málem mě to psychicky položilo, ale pomohlo mi , že jsem měla jsem svoje zázemí a svůj klid. Nemám tady nikoho ani rodinu, tak jsem věděla že se budu muset spolehnout jen na sebe a ustát to sama. Od našeho rozchodu uplynul už víc než rok a tomu pánovi zatím nedošel dech ani inspirace, tak kromě bombardování zprávami , podle toho v jaké je zrovna náladě - někdy vyznání lásky a někdy vyhrožování, se tady občas objeví s tím, že např. trpí rakovinou a že tu už dlouho nebude, že si něco udělá protože jeho život ztratil cenu a tak. Vydržím to a doufám že si brzy najde novou obět a že to jednou skončí úplně. Ten pocit že se po těch letech můžu zase znovu svobodně nadechnout - ten už si nikdy a nikým nenechám vzít.
Odpovědět
 7 
Linda|09.12 2018 23:33
Dobrý večer,

Tady také Linda : Už jsem tu pár postřehů napsala .... podařilo se mi se rozvést a ted i v září si pořídit své vlastní bydlení. V našem společném domě bydlí můj ex, přičemž stale platím polovinu hypotéky bohužel je celá psaná na mne a on je jen spoludlužńk prodlužuje vyjednávání o vypořádání majetku. Když už na mne nemůže přímo, tak takto finančně a pak přes děti. Uz si na mne stěžoval na sociálce,, nejprve že dcery týrám, poté že při stridavé péči se mnou děti nejsou spokojené. Obojí si socialka prověřovala a zjistila, že něho tvrzení vubec nejsou pravdivá. Myslela jsem si, že rozvodem a odstehovaním už budu mít klid. Ale zatím porad nemám. Zlé a ponižující smsky , všechno tlačí pres děti, když už na mne nemůže napřímo. A přitom už si stihl pořídit novou rodinu. V nové partnerce nehledá oběť, tu má stále ve mě.
Ano, také se mi dýchá lépe a volněji, v novém bydlení mám klid, ať sama, tak i s dcerami. Ale pořád nemám od něj klid a asi už nikdy mít nebudu.....
Odpovědět
 4 
Bubla|12.10 2019 18:38
Lindo, zažádejte o zákaz přiblížení soudně. Tomuhle dech nedojde a ve své hysterii je schopný cehokoliv. Moje matka dělala to samé. Nakonec mé rodině vyhrožoval způsobem, ze to skončilo na policii.
Odpovědět
 0 
Petra|15.12 2018 00:39
Dobrý večer, po přečtení tohoto článku jsem si uvědomila a konečně pojmenovala svůj aktuální stav... Manžel mně psychicky týrá. Nechtěla jsem si to přiznat, ale po porodu syna to není ON, chová se vůči mě nadřazeně a dominantně. Má narážky na mé tělo po porodu, když malý pláče tak odchází jinam do pokoje. Dnes večer jsem se ho u televize na něco ptala a on neslyšel zrovna díky tomu část nějakého rozhovoru, tak byl ke mně vulgární a řekl mi, že kdybych držela hubu, tak by to slyšel..... Už nemůžu dál.... Udělala jsem doma vánoční výzdobu a když přišel z práce, myslela jsem, že mi ji pochválí, ale on jen suše řekl, že je vidět, že se doma nudím....
Odpovědět
 4 
Tetka|25.03 2019 19:05
Dobrý den. Sleduju tuto diskuzi už dobře 2 roky. Na článek jsem narazila, když jsem hledala, co by mohlo být příčinou naší krize. Myslela jsem na něco takového jako krize stredniho věku, mě 40, jemu 50. Bohužel zhruba 80 věci, co tu popisujete já přes 20 let prozivam, nejdřív mlada hloupa holka bez zkušeností, potom děti, tak jasně, že mi na MD sra*kovatel mozek, ale moje kamarádky byly buď blbý, nebo zrzavy, nebo prechytraly ucitelky. Když jsem nastoupila do práce, hlídal, jak dlouho mi trvá cesta domů, když jsem se o 5 minut opozdila, bylo zle. Kde jsem byla, s kym, proc .... Vyzvedavala jsem děti ze školy, takže stejne nebyl prostor na nic. Když začaly být děti samostatne, stejne jsem spechala domů, abych stihla všechny sve denní povinnosti. Domácnost, úkoly s dětmi, hospodářství, .... Pak mi zemřel táta, snažila jsem se být mámě oporou, pomoct jí, posedět s ni a pokecat o blbostech i důležitém zařizování třeba s úřady. Kde jsi byla? Zase u maminky? Nemohla by sis najít sobě rovnou kamarádku? Tobě naše sousedky nevoní? Povysujes se na ně? Co si o sobě myslíš? Mamka onemocnela a zemřela. Zůstal nějaký majetek. A následovaly otázky : Co budeš dělat s tím či oním? To je draha věc! Nechceš to snad nechat svagrove? Ona je vycurana, o všechno tě chce obrat! Dej si na ni pozor!
Navíc si všímám, jak se naváží do našich skoro dospělých děti. Jak je poucuje, že začínají přemýšlet, jestli jsou tak dobré a mají vůbec mít odvahu přihlásit se na těžkou školu? Naváží se do jejich známostí do způsobu trávení volného času. Když jsou doma, měly by jít ven. Když jsou venku.... jsou tam nějak moc dlouho nebo často. Jakto, že nemám přesný přehled kde a s kym jsou?
Jsem z toho už unavena. Před par měsíci jsem se s nim přestala o čemkoli bavit. Samozřejmě taky spatne. Nyní výslechy, že někoho mám, co mám jako v planu? Co hodlám dělat dál? Vždyť on se jen snaží, abychom byli rodina?
Nikdy na mě nevztahl ruku.
Zdálo se, že mi nekolikrat i ustoupil a nechává mě rozhodovat. .. stěhování, výběr auta, atd. Ale zpetne mi to moje rozhodnuti už 100x vyčetl. Chtěla jsi to tak a tak, já se přizpůsobil, teď si změnila názor, aha, přiznala jsi, že Tvé rozhodnuti bylo spatne!
Moje rodina mě podle něho vzdy navadela proti němu. Kazde zpoždění, i prescas v práci znamena, že někoho mam. Výslech : a teď mi řekni, kde jsi byla? Proc? S kym? O cem jste si tak dlouho povídali?
Je to zrejme manipulace. Už jsem si 100x řekla, že se nenechám zatlačit do kouta a ze začnu jednat. Nějak se k tomu nemohu odhodlat. A život utíká! Je mi to dost často i jedno, ale vzdy mě nakopne, když se naváží do děti. Jenže to stejne nikdy nedotahnu do konce.
Co mi na to řeknete?
Odpovědět
 3 
koule71|26.03 2019 08:13
Dobrý den , jak to tady čtu tak mám pocit že jsem to psala já sama. Asi to máme všechny hodně podobné. Napíšu jen jedno. Musíte se zvednout a něco udělat. Já to udělala do 25 letech. Nakoplo mě to že už se to netýkalo jen mě ale i našeho syna. to že jsem nechala aby ničil mne je jedna věc , ale moje jediné vymodlené dítě ničit nenechám!. Odstěhovala jsem se víc jak před rokem stále nejsme rozvedení a ani majetek není vyřešen ale je mi mnohem líp. Sice jsem sama a na nový vztah zatím nemám sílu a ani chut ale i tak je mi mnohem lépe. Je to težké hodně těžké a on bude slibovat vyhrožovat pak zase slibovat atd pořád dokola . Ale i po víc jak roce vím že se nikdy nezmění a že ted je mi mnohem lépe i když můj život není také jednoduchý ale řídím si ho já sama. Držte se a bojujte za sebe!
Odpovědět
 1 
Linda|26.03 2019 08:30
Milá Tetko,
Je to psychický teror a lepší už to nebude. Tvůj muž je psychopat. Prošla jsem si tímto vším, dlouho jsem to nevnímala, neviděla, nechala jsem se odříznout od své rodiny, nechala jsem si napovídat jak mne o všechno oberou, jak on je jediný kdo mne má rád, nemohla jsem jít spát dokud nešel on i kdy jsem vstavala ráno před 5 do práce, vše muselo být podle něj - já byla neschopná jeho slovy: jak můžeš pracovat jako manažerka když nejsi schopná zvládnout dům??, proč jsem mu nevycistila boty? , špatně jsem vyprala prádlo, nemám vkus, jsem sobec, myslím jen na sebe, on kolem mne skáče a já si toho nevážím, jsem hloupá, neumím se chovat, jsem frigidní, jsem manželka na hovno, jsem mrcha .... tohle všechno jsem slýchávala. K tomu mne občas chytil pod krkem, občas do mne kopnul, říkal psům ať mne zakousnou, před dětmi mi sprostě nadával , vyhrožoval že mne znásilní, že mi ubalí takovou že se už nikdy nezvednu, že bez něj jsem nula, že pokud se rozvedu, o všechno mne pripraví. Zažila jsem si hrůzy a bála se ho. 2 roky probíhal rozvod, běhání na sociálku, k právníkům, do Rosy, myslela jsem že to nedám, už mi docházely síly, peníze. Neustálé obviňování zanechalo následky i na dcerách a dodnes se s tím potýkám, já jsem prý rozbila rodinu, otec vlastně nikdy nic neudělal. Jsou to moje milované holcicky, a věřím, že jednou pochopí proč jsem z nevyhovujícího manželství odešla. Teď je ještě dokáže svými manipulacemi ovlivnit a získávat si je na svou stranu. Psala jsem to tu proto, že teď už jsem rok a půl rozvedená, ziju konečně v klidu a v pohodě a nechápu jak jsem to mohla těch 15 let vydržet. Nikdo mne nelimituje, nikdo mi nenadává, nikdo mne nekontroluje. Mám přítele a vztah s ním je něco úplně jiného, cítim se v novém vztahu lehce a svobodně a jsem šťastná. Tedy shrnu to - tvůj muž je tyran a manipulátor a jediné řešení je od něj odejít. S těmito lidmi se nedá domluvit, nezmění se. Bohužel, i když si to často přejeme, už kvůli dětem. Držím palce, ať svoji situaci vyřešíš.
Odpovědět
 2 
Tetka|26.03 2019 14:15
Koule71, Lindo, díky.
Ani vy dvě z toho ještě nejste úplně venku.
Díky za pohotovou reakci. :-
Odpovědět
 2 
B2|15.04 2019 15:28
Dobrý den, čtu tady příběhy ostatních a je mi strašně smutno. Já jsem vdaná 20 let a mám s manželem dvě dospělé dcery. Prvních deset let bylo vše celkem v pořádku. Můj manžel trpí maniodepresí se kterou se léčí, chtěla jsem mu být oporou s snažila jsem se mu ve všem pomáhat a přenášet na něj co nejméně starostí kolem rodiny i kolem domácnosti. Vlastně doma nedělá nic, vařím, nakupuji a takové ty domácí práce. On pracuje z domova a je více méně pánem vlastního času. Když jsem po něm něco chtěla aby udělal, např. došel se smetím, poučil mě, že ho o to musím požádat a následně řádně poděkovat, bez toho, že on nefunguje. Několikrát mě řádně vyhuboval za to, že jsem nevděčná, že ho dost neprosím, že neděkuji. Před pěti lety jsem změnila zaměstnání, které mi najednou zabíralo daleko víc času. Vše jsme spolu probrali, nebyl proti a děti už byly dost velké, tak jsem si taky chtěla splnit sen o lepší práci. Od té doby scény, že na něj nemám čas, že jsem zase unavená, že jsem zase usnula u televize, že on je celý den doma a já, že když přijdu tak bych s ním měla někam jít ven, že když chci aby došel s dětma k lékaři, že to není samozřejmost, že o to musím požádat atd. Celou dobu jsem se snažila mu vyhovět, když jsem se zdržela v práci, tak se rozčiloval, když jsem dostala v práci přidáno tak mě huboval, že jsem asi hloupá, že to dělám, že mi dávají málo, že si ze mě dělají srandu, že všichni ve firmě jsou blbci, smažky a pankáči. Pracuji v prosperující stavební firmě. Doma vlastně nechce nic dělat proto, že dům patří rodičům a není jeho. Dokáže posekat půlku zahrady se slovy ,, udělal jsem půlku, udělej tu druhou
Všechno jsem trpěla, když chtěl někam večer jít, nebyl problém, vařila jsem mu aby nemusel řešit přes den jídlo, nikam jsem sama nechodila, když byl od práce večírek tak šel buď se mnou a když to nešlo, tak po mém návratu udělal scénu. Přitom on chodí pořád někam a já tak 5x za rok. Prý budu dodržovat stejná pravidla jako děti. Pouštím ho všude, nemám s tím nejmenší problém, vlastně jsem ráda, když je pryč, je klid, nemusím se bát usnout, zdržet se v práci, nemusím mu několikrát denně volat, jak se má a co dělá, nemusím mu povídat, co jsem celý den dělala já a nemusím se zpovídat, proč jsem mu nezvedla v práci telefon. Tohle všechno jsem trpěla do chvíle, kdy na nějakém výletu s kamarády snědl dobrovolně pudink s marihuanou. Lehká otrava, převoz do nemocnice. Volal mi to druhý den, nic jsem z toho nedělala, nabídla jsem mu, že pro něj přijedu, prý ne, prý je jeden z nich v pořádku a přiveze ho. Tím jsem to nějak pustila z hlavy, že to pak probereme doma. Když přijel domu, tak mi napsal, že je doma, odpověděla jsem, že super, že je v pořádku. Za chvilku mi volal a vyhuboval mě, že ho ani nepolituju, že málem umřel a já ho nelituju, že jsem hrozná. V tu chvíli mě nějak ruplo v hlavě a řekla jsem si, že takhle už nechci. Začala jsem se trochu bouřit. Večer po práci jsem s ním nikam nechtěla chodit, klidně jsem večer usnula a to mu nedělá vůbec dobře. To že se mu dostatečně nevěnuji mi vmetl do obličeje už několikrát.
A dalším problémem byl sex. Nevím proč, ale nedokážu se s ním uvolnit, užít si to. Vlastně to probíhalo tak, že on chtěl a i když já jsem nechtěla tak jsem musela, když jsem razantně řekla že prostě ne, že mám dost, tak se mnou pak třeba dva dny nemluvil. Za celých dvacet let s ním jsem neměla orgasmus, nechtěla jsem to s ním řešit, aby se ho to ještě nějak nedotklo. Spíš řešil to, že jsem asi frigidní a prý je to škoda, on by se se mnou mohl milovat pořád, mě se pak už dělalo zle. On se uspokojil a odvalil, nesnášela jsem to. Aby uspokojil mě, mám si prý říct, co má dělat, to já přece musím vědět. Chtěl abych dělala to co chce on a že mi to je nepříjemné není až tak důležité, on to má rád a mě to nezabije. Četnost našeho sexu si zapisoval do kalendáře, nevím sice na co, asi aby mi to mihl ukazovat, jak jsem špatná. A i tohle skončilo. V létě šel kolem mě na zahradě a jen tak mezi řečí utrousil,, až to doděláš, jdi do ložnice On se uspokojil, já uronila slzu a on se ještě zeptal,, tobě se to jako nelíbilo rupla jsem a řekla jsem mu, že opravdu ne, tohle se přece nedělá. A úplně poslední kapka byla, když mi do práce poslal chytrý článek z netu který byl podle nějaké sexpertky a jmenoval se :9 chyb, které dělají ženy v posteli, prý abych se nad tím zamyslela. V tu chvíli jsem měla chuť mu říct, ať se odstěhuje, bohužel jsem vyměkla.
Už jsme spolu tuto situaci probírali asi 1000. Nejdřív uznal, že se nechoval hezky a omluvil se a teď? Byla jsem u psycholožky, když jsem mu to řekla tak mi odpověděl, že to jsou moje sračky v hlavě a on že za ně nemůže, když jsem mu řekla, že bych chtěla aby se odstěhoval tak ječel, že nikdy, že ho neodeženu od jeho dětí.
Prosím Vás o nějaké zhodnocení. Je chyba jen ve mě? Už nevím, co je dobře, já se moc snažila, opravdu, ale někdy jsem po práci přehlídla vynesený koš a už byl problém. Byla jsem pořád ve střehu. Už jsem z toho unavená
Odpovědět
 3 
KK|17.04 2019 23:47
Pro B2

Vždy když čtu takový příběh jako ten Váš, je mi smutno. Hned na začátek na píšu, že podle stylu komunikace a stylu vyjadřování jste naprosto normální v pohodě žena, pracující, empatická, starající se o rodinu, možná až moc na svůj úkor. Dělat pro partnera vše co mu na očích vidím se Vám nikdy nevrátí, respektivě partneři musí jednat v nějaké souhře a souladu. Něco do vztahu dávám a něco si z něj beru. Vy, boužel jen dáváte a jste čím dál vyčerpanější.

U Vás je to podmíněno i manželovou maniodepresí, kdy Vás v podstatě utahá a vyčerpá tak, že se nedokážete bránit. Obecně, psychicky nemocní lidé jsou ve valné většině samostřední, zahleděni sami do sebe a do svého světa, stárnutím a vyčleněním života bez opravdových přátel se tahle degradace osobnosti rapidně zrychluje a stává se nesnesitelnou. To se děje teď Vám.

Většinou za vše může okolí a nikdy ne ten dotyčný pachatel , který se cítí jakoby nad věcí.

Trochu to celé na mě působí, že Váš manžel Vás má za neposednou dceru, kterou má potřebu vychovávat, pak je asi dost nenornální mít s takovým člověkem intimní vztah, jak mentální, tak fyzický. Vaše podvědomí se brání, protože to co se Vám děje je dost nepřirozené.

Typ mužů jako je Váš manžel si většinou vybírá stejně hloupé kamarády, ve stylu, tak jí ukaž kdo je doma pánem. Píšu to dost na přímo, aby Vám to bylo srozumitelné a porozuměla jste, že takto se žít nemá.

Odsouzení dcer se nebojte, důležitá jste Vy a Váš spokojený život, s možností pracovat na sobě a rodině, ale také si moci v klidu a bezpečí si doma odpočinout.

Jak chápu maniodepresy já, že člověk má stavy manie, kdy je aktivní, třeba tím jak Vás peskuje, volá nebo jde pařit s kamarády, a následně propadá do deprese a pasivity, kdy se znovu nabíjí na další fázi mánie. S takovým člověkem se žije obtížně.

Není důležité co Vám manžel říká v intimní oblasti, že si něco někde načetl, důležité je to jak to cítíte Vy. Myslím, že je dobře, že jste šla psycholožce a s někým to probrala a vypovídala se s toho, ale aby Vám to opravdu pomohlo něco změnit, tak byste ho měla požádat o dočasné odloučení/odstěhování a neměla byste se nechat rychle ukecat a vzít ho brzy zpět. Po těch letech budete potřebovat minimálně rok, uvědomit si, co vše bylo špatně, a že takhle už život žít nechcete.

Přeji Vám hodně štěstí a pevnou vůli.
Odpovědět
 3 
B2|18.04 2019 09:30
Dobrý den, moc Vám děkuji za odpověď. Snažím se hledat podporu kde se dá. Není to jednoduché pro jednu hlavu a srdce. Chování mého manžela beru jako velikou zradu. Když jsem se vdávala, nebylo to proto, abych se zase rozvedla, jako hloupá a naivní jsem si myslela, že když vložím všechno nejlepší ze sebe, že se mi to vrátí. Měla jsem pocit, že dávám vše co je potřeba a ještě víc. Vždycky jsem hledala chybu u sebe, že něco dělám špatně a že když to zlepším, že to bude dobré.
Bohužel to tak nefunguje, cítila jsem se víc a víc v pasti. Mockrát jsem ho prosila, že bych potřebovala cítit, že mě má rád, jen třeba kytičku nebo čokoládu, něco abych věděla, že si na mě vzpomněl.
Už jsem mu říkala, že bych potřebovala aby se odstěhoval. On nikdy nepochopí, že na to jak se choval už nestačí omluva, že mě to opravdu zasáhlo tak, že už není cesta zpátky.
Pořád na to myslím a střídají se u mě různé pocity, vztek, lítost, bezmoc. On nikdy nepochopí co se stalo. Už nezvládám jeho hry, nerozumím tomu, jsou týdny kdy se mnou nepromluví a pak najednou se chová, jako někdo jiný. Říká prosím a děkuji, říká mi kam jde atd. Mám pocit, že když začne cítit, že mu hodně teče do bot tak otočí, já už moc nereaguji tak se to zase otočí. Když je hodnej, myslím na to jak je mi líto, že se tak nechoval pořád a to probuzení je zase horší. Bojím se, že to jednoho dne vzdám a přestanu bojovat sama za sebe. Že uvíznu v té pasti. Moc si přeju abych jednou tu sílu našla a konečně se zase nadechla, užívala si života a sama sebe. Myslím, že i kdybych zůstala sama tak mi bude líp, budu volnější.
Ještě jednou moc děkuji za podporu
Odpovědět
 4 
KK|18.04 2019 14:15
Dobrý den, popisujete přesně co potřebujete, tedy sama sobě dát šanci se nadechnout. U toho psychického týrání to funguje tak, že Vám manžel Vám ty šrouby o dva závity utáhne a pak na oko o jeden závit povolí abyste se cítila krátkodobě lépe a on s Vámi mohl zase manipulovat. Jeho zájem není Vás úplně zlikvidovat, ale ovládat Vás, kdo by se o něj staral a dělal mu ten servis a zázemí.

Nehledejte žádnou chybu v sobě, nemáte se za co stydět. Udělala jste co šlo a ničím jste se neprovinila, i když Vám manžel pořád naznačuje. A to bych zdůraznil. Váš příběh je podobný tomu, když žábě pomalu ohříváte vodu v hrnci, tak si toho nevšimne a pomalu se uvaří.

Co byste měla udělat, je vyhledat externí pomoc a podporu psycholožky a pomoc právní. Samozřejmě chápu, že jste vyčerpaná a vysílená po těch dlouholetých cirkusech a ovládání, právě proto potřebujete podporu zvenčí.

Děláte to pro svůj lepší život i dcer, aby si nepřebíraly podobné vzorce chování. Držím palce.
Odpovědět
 7 
B2|23.04 2019 09:37
Dobrý den, moc Vám děkuji za podporu. Je to pro mě moc důležité. Je to tak strašně těžké udělat ten krok a už necouvnout. Už tolikrát jsem řekla manželovi, že bych si přála aby se odstěhoval. Pořád se omlouvá, že to tak nemyslel, že nevěděl, že mi to ubližuje, že nechtěl, že se tak chovat už nebude, že neví kam by šel. Já nevím jak se mám zachovat. Tolik se na něj zlobím.
Odpovědět
 1 
KK|23.04 2019 21:47
Dobrý večer, chápu, že je to těžké rozhodnutí. Je to o pocitech o nejistotě, krok do neznáma. Z toho co jste napsala už předtím, mělo by to být především o Vás, Vaší spokojenosti, štěstí a lásce.

Napíšu co si myslím, pochopil bych, že manžel nevěděl, nerozuměl, nechtěl, kdybyste se sotva znali a začínali spolu žít, ale po dvaceti letech manželství nevědět co tomu druhému ubližuje jednoduše nesedí. Opět zohledňuje sebe a své pohodlí, a snaží se Vás manipulovat.

Věřte tomu, že když se k rozhodnutí odhodláte, nebudete později litovat. Nemáte co ztratit. Ze začátku rozchodu/odstěhování Vám bude určitě divně a budete mít výčitky a pochybnosti. Je to proto, že jste oslabená, ale jak čas půjde dál, už svého rozhodnutí nebudete litovat. Uklidníte se, uvolníte se, a teprve zpětně zjistíte co vše bylo špatně.

Když to rozhodnutí učiníte, měla byste se snažit více opřít o svou širší rodinu, přátele, psycholožku zkrátka kohokoliv komu věříte a může Vám pomoci vyplnit to vakuum co vznikne.

Myslím, z toho jak píšete, že dobře vycházíte s lidmi v práci i soukromě, měla byste se jen naučit dělat věci pro sebe, pro pocit vlastního štěstí a spokojenosti. K tomu si potřebujete odpočinout, osamostatnit se, aby ostatní začali dělat něco pro Vás. Uvidíte, že to zvládnete.
Odpovědět
 1 
B2|26.04 2019 09:08
Dobrý den, včera mi manžel řekl, že se ode mne odstěhuje, že se vedle mne necítí dobře, přiznám, že s ním opravdu moc nemluvím. Cítím se jako pachatel trestného činu. Pořád hledám chyby u sebe, měla jsem se víc snažit? Na jeho chování, které jsem považovala za nevhodné nereagovat? Mluvili jsme o tom, že chodím k psycholožce. Myslím, že není úplně v pořádku když se jeden z manželů dostane do takového stavu aby musel navštívit psychologa. Prý a co je podle mne normální? Vím, že na tom není nic špatného chodit k psychologovi ale myslím, že stát by se to nemělo. Fakt je to děsný. Nikdy nepochopí, jak se mě jeho chování dotklo. Pro okolí budu já ta špatná a on oběť mého chování. Asi chápu, že se prostě nechce smířit s tím co se stalo a přiznat chybu. Moc bych si přála abych se zase někdy cítila dobře ale cítím tak velkou vinu za to co se v našem vztahu stalo, bolím se, že to nikdy nepřejde. To co tady píšu jsou jen moje pocity, jsou špatné? Třeba to všechno cítím špatně a vlastně mu hrozně křivdím.
Odpovědět
 1 
KK|26.04 2019 15:02
Dobrý den, také jsem v jisté fázi hledal chybu jen a jen v sobě. Trochu naivně jsem si myslel, že když udělám více někde pro někoho, tak se mi to i více vrátí a budu šťastnější. Boužel toto pravidlo nefunguje. Dnes už vím, že tuhle chybu vnímání jsem měl zakódovanou už od dětství, kdy mě rodiče moc nedokázali pochválit, a stále mě nutili dělat více a lépe, což mi jako dítěti bralo pocit bezpečí a tlačilo mě to jako dál abych věci zlepšil pro sebe i okolí. Tím se Vám snažím naznačit, že byste měla zamyslet nad tím, jestli je vhodné dělat vše jen pro manžela, děti apod. a neměla byste teď, ve středním věku, zohledňovat více sebe a své vnitřní štěstí.

Neměla byste se v životě i ve vztahu cítit, že jste něco udělala nebo děláte špatně, to přece znamená, že Vám ten vztah více bere než dává.

Z toho co jste napsala, jste už ani více snažit nemohla. Už se oba s manželem jen ženete do extrémů a vzájemné nesnášenlivosti. Myslím, že jste s manželem dospěli do fáze, kdy máte každý jiné priority o kterých už nejste schopni mluvit.

Trochu s Vámi nesouhlasím, že není v pořádku, když jeden v páru musí navštívit psychologa. Určitě to nemusí být poprvé příjemná zkušenostVáš pocit selhání znamená, že jste hodně empatická, ale úkolem zkušeného psychologa je to Vám nastavit zrcadlo problému, abyste byla schopná vidět svou osobnost nebo životní i partnerské problémy z jiného úhlu.

Ne každý psycholog je dobrý, a ne každý člověk dokáže s psychologem pracovat, tak aby mu to pomohlo změnit nadhled na věci.

Lidé bývají dost zatvrzelí a netvární, obzvlášť když tam jdou až po dlouhé době vyčerpaní, jako se to děje Vám.

Požádejte manžela o odstěhování/odloučení, ať můžete oba nabrat sílu a získat zpět nadhled nad životem.

Vaše psycholožka by se Vám měla pomoci získat ztracenou sebedůvěru, nalomené sebevědomí i psychiku, a celkově se pomoci sklidnit.

Za socialismu se věřilo, že lidé psychické a vztahové problémy nemají, proto se nemusí nic řešit. Dům si ale také většina lidí neprojektuje sama. Musí si vzít projektatna. Tohle je podobné, hledáte externí pomoc nad věcí se kterou si sama nevíte rady.

Špatná určitě nejste, nijak se neviňte, za to co se stalo. Z toho co jste napsala jste napsala, se mi to jeví tak, že jste více obět toho Vašeho životního příběhu.

Vaše pocity jsou reálné a nejsou špatné. Jsou opravdové, tak se za ně nijak nestydtě.

Domluvte se s manželem na odloučení, a časem se uvidí co jeden pro druhého znamenáte. Jestli je mezi Vámi nějaká láska, nebo už jen setrvačnost, případně jestli se k sobě osobnostně hodíte.

Nemějte obavu, věnujte se více šiřší rodině, přátelům a koníčkům abyste znovu začala mít radost života a pocit štěstí. Uvidíte, že Vám to pomůže. Jen nebuďte na věci sama, ať v sobě neživíte pocity viny. Chápu, že se tak cítíte, protože se Vám něco nepovedlo a manželství nevychází, ale na to aby něco fungovalo nebo nefungovalo vždy musí být dva, a oba se musí snažit na věcech pracovat i po dvaceti letech. Možná se jen zamyslete jestli s manželem názorově i lidsky kompatibilní, nebo jestli už máte každý jiné životní priority.
Odpovědět
 1 
B2|22.08 2019 14:46
Moc Vás zdravím, tak manžel skutečně odešel, sice to trvalo a bylo to peklo, ale odešel. Vyslechla jsem si, že nikoho tak zlého jako jsem já nikdy nepoznal a že si vlastně za všechno můžu sama, dovolila jsem aby se ke mně tak choval. Odešel a dva měsíce jsem o něm nevěděla, neozval se a mě se udělalo líp, o moc líp. Jenže pak se probral a začaly výčitky. Všechno jsem podle něj pokazila, všem kolem sebe ubližuji, připravila jsem ho o domov, děti, rodinu. Vyčítá mi, že kvůli mě má míň práce, bydlí kvůli mě na chatě, sám si pere, vaří. Pořád připomíná, že on se omluvil a já nechci odpustit, že on se změnil. Nevím, myslím, že kdyby se změnil, neodmlčel by se na tak dlouhou dobu a když se ozve tak začít tím, že všechny svoje problémy, které teď má hází na mě, není to podle mě úplná známka změny. A pro komunikaci si vybral můj pracovní email. Po každém jeho mailu mi je zase zle, všechno se to vrací, hlodá ve mě, že jsem se opravdu měla víc snažit, pochopit ho. Vím, že je to hlavně o pocitech, ale vrací se to pořád a po každém jeho kontaktu se zase vrátím o kus zpět. Teď začal i přes děti. Včera se s nima prvně viděl, do té doby jim jen psal, jak je sám, jak se mu stýská, že si nemá s kým povídat. Včera je vzal na zmrzlinu a celou dobu jim povídal, jak jsem to zvorala a vlastně jim říkal to samé co mě. Nevím, jak se s tím mám vyrovnat, jestli se z toho dá vzpamatovat. Možná, kdybych tušila, jak tu bude probíhat, nic bych neřešila a nechala to, jak to je.
Odpovědět
 1 
KK|27.08 2019 22:12
B2:

Dobrý večer,
nic si nevyčítejte neudělala jste nic špatně, dnes už Váš bývalý muž je těžký manipulátor a charakterově špatný člověk. Nechci Vám účelově stranit proti němu, ale jak postupně chtěl abyste zbožňovala jen jeho, tak dnes svým narušeným egem poškozuje své vlastní děti. Lidově řečeno jim motá hlavu a staví se do pozice oběti. Což samožrejmě není pravda a jen Vám hraje na city i přes děti. Děti normální chlap chrání a nezneužívá. Boužel to není tenhle Váš případ. Jestli bude třeba, musíte reagovat a informovat sociálku nebo soud, po poradě s právníkem.

Pomatujte si jedno jakmile dáte psychopatovi šanci, vždy se Vás pokusí znovu pokusí stáhnout k sobě do sítí, a srazí Vás na kolena ještě víc. Nečtěte ty jeho hlouposti, zablokujte ho. Případně okamžitě to předejte policii jako stalking. On Vás jen ponižuje, nic se nezměnilo a nezmění k lepšímu.

To, že se Vám ty negativní pocity vrací při pouhé vzpomínce na něj jenom ukazuje jak hodně Vás psychicky poškodil. Nenechte se stáhnout zpět do bahna. Vůbec nepochybuju, že jste dobrý člověk, tak o sobě také nepochybujte. Musíte své pocity časem přesměrovat někam jinam, abyste se netočila v kruhu. Váš bývalý muž Vám bude spouštět jen negativní pocity, ale i ty budou slábnout a slábnout. Dejte si čas a komunikujte s přáteli a lidmi co Vás mají rádi. Potřebujete i příjemné pocity, někde dobíjet baterky.

Budete se z toho všeho vzpomatovávat třeba i několik let, ale nebojte, lidé i kolegové v práci Vás mají rádi. To co Vám bývalý muž píše, vypovídá jen a jen o jeho osobnosti a vlastnostech. Časem to pochopíte, teď je to vše ještě moc živé. Až pohledem zpět zjistíte, že to bylo těžké rozhodnutí, ale správné. Věřte tomu.

Podle stylu Vašeho psaní je vidět, že jste dobrý člověk. Zamyslete se nad jednou věcí, kdyby Vásbývalý muž měl opravdu rád nebo ze srdce miloval, přál by Vám i po rozchodu jen to nejlepší v životě,a ne Vás urážel a ponižoval. On nemyslí na Vás, ale na sebe. Proberte si to i s psycholožkou, hlavně vydržte, jinak by Vás čekalo jen peklo dalších výčitek. Když bude potřeba napište. Hlavu vzhůru, Vy to ustojíte.
Odpovědět
 0 
Bubla|13.10 2019 02:06
B2 váš manžel je ukázkový manipulátor s mnoha osobnostními vadami. Když v tom clovek je, těžko si to uvědomuje a má přesně ty výčitky, jestli se dost snažil. Despota vás donutí dokonce si myslet, ze to, jak se k vám on choval, můžete vy. Muži často donutí ženu k odchodu, aby mohli říkat, že to ona rodinu rozbila. Můj bývalý rekl to samé, ovšem to už jsem ho jadrne poslala někam. Jejich egocentrismus nesnese ani náznak, ze by něco někdy udělali špatně. Vždycky je to ten druhý. Pomůže ho vůbec nebrat na vědomí, zablokovat čísla, založit nový e-mail, zamezit mu komunikovat, protože jediné, o co mu jde, je pokračovat v týrání vás. Tihle emočně ploší, egocentričtí nedospělí jrfinci dokáží napachat na sebevnimani partnerů dalekosáhlé skody. Čím dřív se jich zbavíme, tím větší šance, že šéf posbirame. Ještě, je v pořádku chodit k psychologovi, ale je alarmující, když tam musím chodit kvůli člověku, který mě má milovat a ctít a místo toho mě ničí. To je povel zdrhej.
Odpovědět
 0 
KK|27.04 2019 10:44
Podívejte se na tento dokument: To vše z lásky

https://www.youtube.com/watch?vX-uhLFz_4W4
Odpovědět
 1 
Martina|15.05 2019 07:51
Dobrý den. Úplně náhodou jsem natrefila na tento článek a na komentáře. Již delší dobu přemýšlím, že se má dcera stává pomalu ale jistě psychicky týranou. Po přečtení vašeho článku jsem přesvědčena, že tomu tak je. Máme s dcerou k sobě blízko, vím, co se u nich děje. Momentálně je v 7 měs. těhotenství a mají již dvouletého syna. Nechci zasahovat do jejich vztahu, prozatím jsem to ani neudělala, protože mám obavy, že bych k nim nemohla chodit za dcerou a za vnoučkem. Je toho tolik, co týrání nasvědčuje. Jak to mám udělat aby to viděla i ona. Ona to vlastně vidí, ale nedokáže se vzepřít. Mám pro ni přichystaný byt, sice malý, ale kompletně zařízený. Nemusela by mi ani nic platit. Má tam vše. Občas tam je přes víkend, aby měla klid, ale zase se vrátí. k příteli. Pro mámu je nejhorší , když vidí, jak se její dítě trápí. Dcera mě s tím nechce zatěžovat, ale já to prostě vidím. Jak jí to mám nenápadně vysvětlit?
Odpovědět
 0 
KK|16.05 2019 18:08
Dobrý den, nevím co se u vás děje ani z čeho soudíte, že je dceři ubližováno. I když chápu, že jako máma určitě vidíte nějaké změny a stavy v jejím chování a jednání které Vás znepokojují.

Obecně a nenápadně se můžete zachovat tak, že dceru budete podporovat a dát jí možnost za Vámi kdykoli přijít a promluvit o čemkoliv bude potřeba.

Ona je teď svázaná tím jak cítí zodpovědnost za svého syna a nenarozené miminko. Že si jde přes víkend odpočinout do bytu asi nic moc neřeší, protože po návratu domů do toho zase spadne jakoby nikde nebyla. Musela by chtít se odstěhovat na delší dobu. Může si to doma před přítelem odůvodnit tím, že v jejich společném bydlení to teď na ni padá a potřebuje změnu prostředí a déle si odpočinout. Nemusí mu vysvětlovat detaily nebo, že je u nich něco v nepořádku, tím by si mohla ublížit. A pak se uvidí co dál.

Dcera Vás tím nechce zatěžovat, ale stejně Vás tím zatěžovat bude, protože je to součástí jejího i Vašeho života, a bude to i součástí života dětí. Řekněte jí, že sdílená starost je poloviční starost, a vlastně od toho mamku a širší rodinu má aby jí pomohly, když se zrovna něco nedaří podle představ. Udržujte s dcerou kontakt, snažte se jí podporovat v tom aby měla možnost být v kontaktu s rodinou a kamarády.
Odpovědět
 1 
Martina|16.05 2019 18:33
To já všechno dělám. Ona ví, že jsem tady pro ni. Dcera bydlí u přítele na statku již 4 roky. Nemá tam ani ona, ani jejich první dítě trvalý pobyt. Nechápu to. On si vždy najde nějakou maličkost aby s ní nemluvil, vydrží to třeba i týden. Absolutně pro ni není žádnou oporou, ještě nikdy s ní nejel na dovolenou, nešel na procházku, nestará se o syna, je mu jedno jestli jí něco není, jestli ji něco nebolí. Dcera teď trpí v druhém těhotenství preeklapsií, je jí často špatně.... On se sebere a odejde raději za kamarády. Dcera má povahu po svém otci, já jsem úplně jiná, už bych dávno odešla. Navíc má kam. Byt je kompletně zařízený, ani peníze bych nechtěla. Nemůžu to pochopit. Předci ho nemůže mít za to všechno ráda? Víte, já jí nemůžu pořád tlouct do hlavy ať jde pryč, můžu jen tiše přihlížet a pomáhat. Hrozná situace. Vidím jak je smutná a trápí se. Nevím čeho se bojí....asi aby nezůstala sama. Já vím že nezůstala, je hezká, chytrá, před mateřskou dělala ředitelku banky....prostě nechápu.
Odpovědět
 0 
Bubla|13.10 2019 02:27
Martino, je mi líto, ale váš popis má velké trhliny. Jednak preeklapsie je důvod k okamžitému ukončení těhotenství,protože jde o život matce I dítěti, ředitelka banky ze by neměla svůj byt a byla odkázána na byt od vás? a navíc se zapletla s někým ze statku, což je hodně daleko od její sociální skupiny I od lidí, se kterými se jako reditelka banky nutně stýkala. .
Odpovědět
 0 
KK|16.05 2019 22:21
Mohu jen říct, že tím když na ní budete tlačit jí v podstatě v této situaci ještě více ubližujete a berete jí sílu se rozhodovat. Boužel, musíte tohle období přestát a spíše dceři nabídnout-vyhledat kvalifikovanou pomoc z venku s někým kdo tím prošel a ví jak s takovým člověkem zacházet. Psycholožka, která jí možná spolu s Vámi bude schopná pomoci se psychicky odpoutat a změnit nadhled na některé věci. A začít život zase jinak i s dvěma dětmi. Držím dceři i Vám palce.
Odpovědět
 2 
KK|16.05 2019 22:43
Jen dodám, ře dcery si vždy nesou hodně z vlastností otce, je to dáno genetikou od přírody. Vidím, že chcete reagovat a vyřešit celou situaci....ale Vaše dcera žije dlouhodobě v izolacionismu a jistě ztratila značnou část schopnosti se bránit tomu co se jí děje. Vidíte to racionálně, ale vztah a láska je vždy iracionální, dcera určitě teď není schopna vše vidět Vašima očima. Má krizi loajality kdy neví jestli má jednat v souladu s Vámi jako svou matkou nebo přítelem otcem svých dětí. S tím by jí mohla kvalitní poradna nebo psycholožka pomoci.
Odpovědět
 2 
Martina|17.05 2019 07:52
Dobrý den, moc Vám děkuji za odpovědi. Je to přesně tak. I když mě to nesmírně trápí, musím držet jazyk za zuby. Musím to prostě vydržet a doufat, že na to má dcera přijde časem sama. Ona to tam vlastně vidí sama. Na statku kde s přítelem bydlí, žijí i jeho rodiče. Matka totálně vyřízený člověk s roztroušenou sklerózou, těžká alkoholička. Její manžel o ni nejeví žádný zájem, je to člověk s velmi vysokým sebevědomím, který svou ženu totálně zničil a teď ji nechal napospas. Jejich syn je naprosto stejný. Budu jen doufat, že má dcera takto nedopadne. Děkuji Vám.
Odpovědět
 0 
petr|29.05 2019 18:22
Směšný tady popisujete jak je tyran muž ale že polovina případů je i opačně a tyranem je žena se nezminite !! Já byl takto tyran pět let a nebýt pokusu o sebevraždu tak to nikdy nezkoncilo !! A to jsem chlap 100kg a přesto mě žena týrala !!! Tak nedělejte obětí jen z žen !!!
Odpovědět
 1 
Bubla|13.10 2019 02:15
Že je častěji tyrana zena je statistický podloženo. Píše sem KK, muž, který byl obětí týrání od zeny, kdybyste pečlivě cetl. Kdo
sem píše, jsou všechno skoro zeny . Vítejte v klubu a podělte se.
Odpovědět
 0 
Pata|09.07 2019 23:25
Dobrý den,já mám doma taky peklo,už jsem z toho na dně a vlastně si kolikrát říkám jestli si to jen nenalhavam a ze manžel je vlastně fajn. Párkrát jsem od něj i dostala,jednou to bylo hodně,tehda pro mě jela mamka,většinou v tom hrál roli alkohol a to u nás obou. Od té doby co máme dítě mi fyzicky neublížil,ale stupňuje se jeho psychické týrání,všechno co udělám je špatně, říká že jsou pro mě všichni důležitější než on,všechny okolo mě nesnáší. Bydlíme kousek od mých rodičů a chodím je navštěvovat potaji i s malým,jen nevím co budu dělat až bude malý mluvit a řekne mu,ze tam chodíme. Na manželovi jsem finančně závislá,jelikož jsem na rodicaku a i kdybych chtela na brigádu,řekl ze mi to nedovolí. Každý plán,výlet,návštěvu musím hlásit a on mi všechno predela podle sebe. Nikdo mi nikdy nesměl s malym pomoci. Jezdí přes den domů,aby me kontroloval,ale říká ze jel nahodou a chtel nas pozdravit. Jakmile hned nevezmu mobil,hned píše a uráží. Pořídili jsme si stěně,mohla jsem si vybrat a on ho ted nenávidí,nesmím ho venčit zároveň s malým,prý mu pak dá sadu. Nikdy mu prý nevyhovim a dělám samé naschvály,prý je pro mě důležitější i pes než naše dítě,přitom to není pravda snažím se dělat věci tak abych ho nenastvala,mam strach z každé reakce,nemuzu nic koupit bez jeho svolení a ze strachu mu lzu. On si každý den něco najde co delam špatně. Zkoušela jsem mu vzdorovat,podřídit se,domlouvat,měla jsem i sbaleno. Vždycky se omlouvá,říká ze neví proč se tak chova a ze ho to mrzi,ale nemůže si pomoct. Pokaždé co svitne naděje,ze bude líp a vidí,že mu řeknu ze ho mam ráda nebo neco,tak zase otočí. Je to šílené. Jo vím,mam odejít,ale ja nemůžu,to mam zničit rodinu? A kam bych šla a vlastně na to ani nemám a i přesto ho mám pořád moc ráda. Kolikrát si říkám,že bych chtěla aby mě znovu uhodil a ja mohla říct dost a odejít,ale ani tak bych možná nesla,už kdysi vyhrožoval ze se pak půjde zabít,kdyz ho necham a navíc je plno lidí,kteri by si přáli aby to mezi námi skončilo. Asi přehanim a možná zase tak špatný není,ja nevím...
Odpovědět
 2 
KK|12.07 2019 13:27
Pata: Máte pravdu v tom, že psychické násilí je skryté násilí, není tak snadno pochopitelné a vidět, jako když Vám někdo dá facku, a Vy víte hned na čem jste.

Nerozbíjíte rodinu, ale snažíte se neuspěšně ukončit vztah který již dávno nefunguje a jen Vám vnitřně ubližuje. Opravdu chcete aby Vaše dítě vidělo a trápilo se v budoucnu tím, že uvidí svoji mámu sraženou na kolena? Chcete aby dlouhodobé týrání Vám natolik změnilo život a oslabilo imunitu tak, že z toho můžete vážně onemocnět?

V první fázi odloučení od manžela, si opravdu vážně musíte promluvit se svojí mamkou a odstěhovat se, třeba s ní zajděte i do poradny obětem domácího násilí. To co žijete není život a lepší už to nebude, nemá cenu se tomu přispůsobovat, lhát nebo si něco nalhávat.

Dejte sobě i synovi alespoň šanci na klid a lepší život. Přeji Vám pevnou vůli.
Odpovědět
 1 
Pata|12.07 2019 23:34
Děkuji za odpověď. Víte, podle mě plno žen,mužů co prožívají podobné věci,tak ví že musí odejít,ale asi potřebují ,,popostrčit tak jako já od Vás. Vím bude to těžké,ale musím začít něco dělat. A jelikož i mamka pozoruje, že se něco děje a vlastně mi říkala to co píšete o zdraví,že se to všechno může podepsat na něm, tak už to vážně musím řešit,chci tady pro malého být a hlavně být zdravá. Mockrát Vám děkuji.
Odpovědět
 2 
KK|14.07 2019 21:44
Podívejte se na toto video. Je sice v angličtině, ale můžete si zapnout české titulky. Pomůže Vám pochopit domácí másilí a nasměrovat Vás pro lepší budoucnost.

https://www.youtube.com/watch?vV1yW5IsnSjo
Odpovědět
 3 
Linda|13.10 2019 18:30
Ahoj všem, jsem tu opět po delší době. 2 roky od rozvodu, 1 rok bydlím sama, děti máme ve střídavé péči. Můj tyran mi doteď nedal pokoj. Neustálé obviňování, slovní napadání a manipulace dětí. A to má novou rodinu a roční dvojčata. Moc ráda bych varovala všechny, kdo se chystají zakládat rodinu - pečlivě zvažte, s kým ji zakládáte, špatné rozhodnutí vám změní a poškodí život na mnoho let. Nevím už co s tím dělat, sociálku to nezajímá - řekli mi, ze nejsou psychologové. Obě dcery jsou v pubertě. Starší dcera se nestále přiklání na stranu otce a je na mne stejně ošklivá, jako on. Mladší se ho bojí, má se mnou hezký vztah, ale vždy raději vyhoví otci. Věřím snad jen v to, že to všechno dobré, co jsem jsem do nich vložila tam zůstalo a jednou to zase najdou, hlavně ta straší.
Mám úžasného partnera, dcery jsou zdravé a šikovné, ale trápení pořád neustává. Chci se poradit s právníkem, zda se s tím dá něco dělat.
Odpovědět
 0 
S|22.11 2019 09:14
Ahoj Lindo, psala isem sem uz skoro pred tremi lety. V cervnu 2017 jsem uprchla z domu se svymi dvema detmi. Policejni lekari, po podani zaloby, mi dali 20 dnu totalni pracovni neschopnosti.
Ex manzel kuje stale pykle, aby me potrestal, za to, ze isem se odvazila odejit. Sprahnul se s mymi rodici a spolu pokracuji v tyrani pres deti. Minuly rok me nechal sledovat soukromym detektivem a pak ukazal fotky detem 6 a 8 let. V posledni dobe jim dava cist soudni spis jedna se o tyrani a znasilneni.
Nechavam deti sledovat u psychologu statni organizace a ti uz nekolik mesicu vahaji podat znepokojujici oznameni ohledne deti soudu. Soud schvalil moji zadost o socialni vysetrovani a psychiatricke vysetreni. Doufam, ze vse dobre dopadne a deti budou ochraneny.
Drzte se a pokracujte, je to dlouha cesta. Hlavni je naucit se postarat se o sebe a uvedomit si, ze mame narok na to zit normalni hezky zivot, abychom mohli klid a bezpeci dat i nasim detem.

A ano, jedna petina tyranych jsou muzi a vubec nezalezi na korpulenci.
Odpovědět
 0 
Linda|22.11 2019 10:05
Smutné je, že musíte pořád bojovat. Nenechá Vás ani na chvíli v klidu. Mám po těch letech hrůzu z každé sms, co mi přijde.... zda není od něj. Pokaždé je to snůška výčitek a lží, neoprávněná kritika, přehazování jeho chyb na mne. Mám pocit, že už to mám na celý život. Co mne ale trápí nejvíce ze všeho, jak proti mě manipuluje dcery. Je to hrozné smířit se s tím, jak ty moje milované holčičky jdou proti mě. Vysvětlit si nic nenechají, otce mají za Boha, co on řekne, je vždycky pravda. Bojí se ho, ale nikdy to nepřiznají. Raději jdou proti mě, než aby si to rozházely s ním. Já zkousnu všechno, nechci jim nic vyčítat. Vilém, že ony za to nemohou. Mám ale strach, jak je to ovlivní v budoucnu, není to zdravé prostředí pro dospívající slečny. Sociálka opravdu nic nezmůže, jedné z dcer je 15 a druhé 13, prý je nemohou k ničemu nutit. Radila jsem se s právníkem, prý nelze moc dělat. Na sociálku píšu, volám, ale spíše jen proto, aby tam měli záznam.
Je to opravdu obrovská cena, kterou platíme za neuvážený vztah.... Za ty poslední 4 roky jsem zestárla snad o 10 let. Nikomu to nepřeju. A i když mám oporu, úžasného nového partnera, toho trápení v srdci mne asi nic nedokáže zbavit. Smutné je, ze sama jsem studovala i psychologii, zejména v oblasti bezpečnosti, tedy i domácího násilí. A sama jsem si takto zavařila...
Odpovědět
 0 
S|22.11 2019 11:29
Moc si toho vycitate. Take obcas mam chvile, ze si rikam, ze ja k nemu nemusim, ale deti obcas ano. Na sms neodpovidam. Informuji o detech, jen fakta, a informace o skole, zdravi, mimoskolnich aktivitach. Minule mi je privedl o pet hodih driv nez mel, jeste ze jsem byla doma. Deti mi pak rekly, ze jim rekl, ze isem mu zakazala s nimi jist obed privest je mel dle soudniho rozhodnuti v 19,00. Vim, jak je to tezke. On k tomu pouziva jeste me rodice, pokud se v take situaci vubec muze hovorit o rodicich.
Jedina obrana je vse zaznamenavat a reagovat minimalne. Detem rict jak to je, aniz byste se zminila o otci. Vysvetlila jsem detem, co je manipulace. Dnes je spouta knizek pro deti. Nikdy ale nerikam, ze je to jejich otec, co takovy je. Snad seminko vyklici samo. Je potreba doufat. Ja mam maleho kluka, tak je to jeste horsi. Je to jeho vzor. Ale verim, ze uvidi vse jednou sam. Uz zacina obcas mit pochybnosti.
Odpovědět
 0 
  Přidej svůj názor
YouTube video
Přidat obrázek
PŘIDAT KOMENTÁŘ