Zdraví

Když člen rodiny trpí hraniční poruchou osobnosti

30.10 2015|Psychika
Když člen rodiny trpí hraniční poruchou osobnosti

Odborníci se shodují na tom, že tato raná porucha osobnosti se bude v budoucnu vyskytovat ještě častěji, a už dnes vycházejí z toho, že 30-70 % psychoterapeutických pacientů trpí právě hraniční poruchou osobnosti.

Co je zpravidla důvodem vzniku hraniční poruchy osobnosti?

Již v úvodu jsme mohli zaznamenat, že jde opět o ranou poruchu. Můžeme větu tedy chápat tak, že drama člověka začíná dramatem jeho rodičů. Drama rodičů se stále více nebo méně odráží v lidském životě. Rodiče předávají svým dětem dědictví, které má se všemi jejich pozitivními i negativními vlastnostmi silný vliv, zvláště pak v prvních letech života. Často už před narozením dochází z nějakého důvodu k odmítání dítěte jedním nebo i oběma rodiči. Můžeme pro představu uvést děti, které se narodí např. ženám, které byly znásilněny - příkladem může být válečný konflikt v bývalé Jugoslávii. U nechtěných těhotenství prokazatelně vznikají častější komplikace než u těch, která jsou chtěná. Kdy se budoucí maminka cítí dobře, je spokojená a na dítě se těší.

Jak se chová člověk trpící hraniční poruchou?

Především je zřetelné rozštěpení osobnosti na extrémně odlišné poloviny. Setkáváme se s nedotknutelností, obranou a agresí na jedné straně. Na straně druhé zaznamenáme bezmoc, něhu a zranitelnost. Obě části při své protikladnosti představují silné napětí. U lidí s hraniční poruchou tedy vnímáme napřed jen bránící se, často agresivní stránku, zatímco něžná, zranitelná část je skrytá.

V období dospívání mnoho mladých lidí utíká z domova, i když nedosáhli zralosti, která je nutná pro samostatný život. Často se tito lidé sebepoškozují nebo si navzájem způsobují bolestivá zranění. Není to z toho důvodu, že by mezi nimi panovaly spory. Jde o výraz jejich narušeného cítění. Cítí se prázdní a mají dojem, jako by jim jejich části těla nepatřily. Nebývají výjimkou ani pokusy o sebevraždu. Vzájemné zraňování je vlastně pokusem pocítit sebe sama. Jsou velmi hrdí a svou hrdost by nevyměnili za nic na světě. Nápadné je u těchto lidí časté střídání nálad, příznaků a možných stesků. Jejich rozlišování mezi představou a skutečností je neostré.

Typická je častá ztráta kontroly nad impulzy, nejen nad agresí, ale i nad jídlem, sexualitou, jízdou v autě a peněžními výdaji. Jejich vztahy s partnery jsou velice problémové. Protože jim chybí možnost vyvinout skutečnou účast a pocit viny, zůstávají jejich vztahy koncentrované na vlastní potřeby. Vznikají u nich většinou nesmírné nároky a bezohlednost. Oni touží po stabilním vztahu, nejsou však schopni kontinuity ve vztazích. Velká část těchto lidí bývá závislá na alkoholu, lécích a drogách. Jsou vždy vysloveně problémovými lidmi. Mají často množství sociálních problémů - dluhy, problémy s integrací, problémy se vzděláním.

Jak vypadá léčba člověka s hraniční poruchou osobnosti?

Přichází na řadu psychoterapie. Jejím hlavním cílem je pomoc při přechodu od chaosu ke struktuře. Terapeut má za úkol podpořit pacienta , aby se konfrontoval se svými pocity, zvlášť s afekty, kterým se až doposud bránil. Musí být jasně dána pravidla, prostor, chování a hlavně hranice. Pacient je informován o své poruše. Těžiště terapie by mělo být „tady a teď“. Musí být znemožněno sebepoškozující chování. Pracuje se na posílení a zlepšení ega. Zvlášť je třeba zvýšit schopnost snášet „nelibost“. Po stacionární terapii bývá vhodné zařazení do přechodného zařízení, kde se umožňuje postupná integrace do pracovního procesu. Probíhají zde i nácviky samostatného a zodpovědného života. Psychoterapie lidí, kteří trpí hraniční poruchou, patří bez nadsázky k těm nejtěžším.

Lidé, kteří trpí hraniční poruchou osobnosti mají velmi těžký život. Vše se prakticky točí kolem bojů o uznání a lásku. Být milován rodiči je základní potřeba dítěte. Dítě na ni má právo. Lidé, kteří trpí hraniční poruchou osobnosti byli dětmi nechtěnými. Pocit, že nejsou nebo nebudou svými rodiči milováni, provází a trápí mnoho dospělých až do konce života. Hledání lásky tam, kde se nedá získat způsobuje silné pocity zlosti, které postižený nakonec obrací proti sobě.

Autor: Liv

Když člen rodiny trpí hraniční poruchou osobnosti. Hraniční porucha osobnosti a její příznaky. Léčba hraniční poruchy osobnosti..
Zdravá výživa

 312 
  Komentáře ( 10 )

YouTube
Obrázek
KOMENTÁŘ
Mirek|13.07 2016 21:22
Dcera (19) trpí HPO. Zatím zcela marně se snažíme najít vhodného terapeuta v Praze. Vzhledem k tomu, že terapie je problematická a dlouhodobá, narazili jsme buď na nezájem, nepochopení nebo nutnost terapii hradit, což představuje nemalé finanční prostředky. Mohu poprosit o radu, tip, nasměrování? Předem velmi děkuji.
Odpovědět
 18 
Majda|18.09 2017 00:59
Zdravím, skvělý terapeut na HPO je na Praze 5 - Santoška. PhDr. Petrželka, koukněte na netu :-) https://www.firmy.cz/detail/384636-phdr-zdenek-petrzelka-csc-praha-smichov.html

Pracuje na pojišťovnu a hodně mi pomohl. :-) Držím pěsti, Majda.
Odpovědět
 1 
jana|17.07 2018 10:10
Proč jsou na uvedeného lékaře tak příšerné recenze??Četla je někdy pisatelka??Úplně mě recenze vyděsily!!! Navíc recenze z let dávno minulých???
Odpovědět
 0 
Mirek|16.05 2020 13:09
Když jsem tu před téměř čtyřmi roky vložil svůj příspěvek a dotaz, bylo to proto, že jsem v článku našel mnoho podobností a paralel s mým příběhem, respektive problémy, kterým jsme čelili. Nikdy nám žádný lékař nepotvrdil, že dcera má tuto diagnózu. Ani na přímý dotaz náš nebo její. Podobnost s popisem v článku je ale velmi vysoká - pokusy o sebevraždu, pochybnosti o své existenci, sebepoškozování, problematické osobní vztahy, agresivní chování, atd.. Lidé nejsou stejní a tedy i jejich osudy a příběhy nemohou být stejné. Není třeba brát článek jako dogma a vyčítat autorovi formulace, které použil.
Moje dcera rozhodně nebyla nechtěným dítětem, ale musím přiznat, že byla dítětem neplánovaným. Jako rodič jsem udělal mnoho chyb a zcela jistě mám na jejích problémech podíl. Nic na tom nemění fakt, že svoje děti miluji a k jejich výchově jsem vždy přistupoval podle nejlepšího svědomí. Nicméně každý z nás má v hlavě schemata, jak byl vychováván on sám a podvědomě se tak chová. Podmínky a okolnosti jsou ale jiné a aktéři zrovna tak. Oba mí rodiče vyrůstali ve zcela jiných podmínkách než já a stejně tak i mé děti...
Děti se mnohdy mohou cítit nechtěné, osamělé, odstrčené, neuznané a rodiče o tom vůbec dlouho nemusí mít tušení...
Obávám se, že nám nepomohl žádný terapeut. PhDr. Petržílka jsme nekontaktovali.
Když máte plnoleté dítě, je pomoc složitá. Lékař se s vámi odmítá bavit a záleží jen na vaší schopnosti, přesvědčit potomka, aby pomoc hledal, vyhledal a přijal. Zda tak učiní a na koho se obrátí, můžete ovlivnit velmi těžko. Léčba poruch osobnosti je komplikovaná a složitá a zvláště HPO. Pacient a terapeut si musí sednout. Proto jednomu pomůže ten a druhému onen.
S odstupem času bych zde rád uvedl, že z nějakého pro mne nejasného a neznámého důvodu, ale určitě šťastného, se život mé dcery v posledním roce a půl mění k lepšímu a začínám mít pocit, že o její osud se nemusím obávat. Před časem, když jsem usilovně hledal pomoc, se mi paní primářka z olomoucké FN snažila po telefonu vysvětlit, že problémy s poruchami osobnosti chtějí svůj čas. Že časem většinou odezní, jak postižení s věkem vyzrají. Uvedla, že to bývá kolem 40. roku života. Nabádala mne, abychom netlačili na pilu, byli jako rodiče trpěliví a vydrželi.
Snad se na nás usmálo štěstí a dcera to zvládá o dost dříve. Snad to vydrží a bude lépe. Vždyť je tu jiných nástrah života a problémů i tak dost.
A to bych popřál Vám všem!
Odpovědět
 4 
Debil|19.01 2017 01:40
Mam HPO,tzn. jsem retardovany blazen. Kdo by me mel taky rad? Nedivim se me matce,na jejim miste bych uz davno zabila
Odpovědět
 1 
Marek|05.10 2017 04:51
Přidej se do klubu holka.....
Odpovědět
 1 
Žaneta |31.03 2018 03:10
Tak ho prosim zaloz a posli adresu...
Zaneta


Odpovědět
 1 
Kristyna|03.05 2018 12:04
Jako pardon, ale takto natvrdo nazyvat HPO deti detmi nechtenymi, je dosti zavadejici a urazlive, ne vzdy to tak je a bohuzel i tak se u deti HPO projevi. Doporucuji trochu vice sebevzdelani. Ano, jsem take HPO, ale rozhodne jsem chtena byla, me detstvi bylo, az na nejake nedulezite detaily, krasne. Davate spatne informace lidem, kteri se prisli vzdelavat v teto problematice, bylo by fajn do teto vety zakomponovat napr.slovo pravdepodobne.
Odpovědět
 11 
jana|17.07 2018 10:08
Jsem velmi pohoršena tím, co je v článku. Má dcera trpí HPO a byla nadmíru chtěna a vychovávaná s laskou v klidnem manželství.O první dite jsem prisla,takze zila jako v "byvlnce" presto ma tohle onemocnění??? Co mi k tomu rekne ideálně lekař,který se tímto zabývá???
Odpovědět
 6 
BE|03.01 2019 16:30
IDIOT AUTOR... DOUFÁM ŽE UŽ NIC NEZVEŘEJŇUJE!!!!!
Odpovědět
 1 
  Komentáře ( 10 )

YouTube
Obrázek
KOMENTÁŘ